Vyrostla štíhlá jedlička, tam mezi…

V čase Vánoc se všichni cítíme jako znalci jehličnatých stromečků, které ve jménu tradice pašujeme do obýváků, aby provoněly celý byt. Jedle patří k těm nejoblíbenějším. Co o nich ale víte? Dneska nás většina znalostí o jehličnanech opouští spolu s výukou přírodovědy. Je tady ale obor, který se na stromy soustředí, a to je lesnická dendrologie.

Nakladatelství Academia vydalo knihu Jehličnaté dřeviny jako jedinečnou českou naučnou publikaci o nahosemenných a výtrusných dřevinách. Podobná nebyla za posledních 30 let publikována (nepočítáme-li internetové články nebo brožury). Čím je tak významná?

„Vydání je určeno nejen pro potřeby posluchačů lesnických fakult a širší lesnické veřejnosti, ale i pro zájemce z řad biologicky orientovaných přírodovědců, sadovníků a zahradních architektů, včetně odborníků na životní a přírodní prostředí. Její autoři doufají, že by se mohla stát i jakýmsi repetitorem lesnické dendrologie (…), pro již hotové odborníky, kteří svoje školské vzdělávání již ukončili, působí v praxi a chtěli by si znalosti vybraných konifer osvěžit a doplnit na současnou úroveň denrologického poznání,“ dočteme se v předmluvě knihy.

Faktem je, že kniha je je plná překvapení. Jako první zásluhu je třeba uvést precizní přehlednost a snadnou orientaci – kniha tak dobře poslouží jako rychlý a účinný klíč. Zároveň je zde na malém prostoru zachyceno překvapivé množství údajů ve velmi kvalitním zpracování. Ačkoli je text informativně vydatný, je psán poutavě, obsahuje potřebné zásadní údaje i zajímavosti. Vezměme si třeba právě jedle.

„Rod Abies – jedle – zahrnuje jednodomé, vždyzelené stromy, dorůstající výšky (10–) 30–60 (–90) m, dlouhověké (až 700–800 roků), do vysokého stáří s výrazně monopodiální, vzpřímenou stavnou výhonu, s přeslenitým větvením. Jejich dřevo, byť dosti podobné dřevu smrků, bývá v průměru oceňováno poněkud méně. Řada (cizích!) druhů má značný sadovnický význam.“ (ukázka str.137)

Tak zní první řádky kapitoly – jak vidíte krátký text je „nabušený“ řadou informací i termínů (ze kterých jde laikovi hlava kolem a hned se cítí mistrem). Pro dendrology je to ale startovací můstek. Dále se text věnuje jednotlivým částem stromu – kůře, pupenům,větvičkám, jehlicím,šišticím – ale také informacím o výskytu: „Jedle jsou dřeviny převážně horské. (…) Téměř všechny jedle jsou (někde musíme říci spíše „byly“) významnými dřevinami lesů severní polokoule; můžeme je najít od lesotundry a nížin na severu až po subtropy.“ (ukázka str. 138) Za třemi stranami obecných informací o rodu jedle následuje popisný přehled o jednotlivých jejích druhů (pozn.red.: Na světě je jich popsáno 40–50, v knize naleznete desatero u nás lesnicky a sadovnicky nejvýznamnějších, ačkoli původní je v českých lesích pouze Abies alba – jedle bělokorá.)

Poslední stránky knihy jsou věnovány přílohám, tvořeným zajímavými přehledy (Přirozeně rostoucích dřevin v ČR, Dřevinné vegetace střední Evropy od konce poslední doby ledové do současnosti) i přílohám sloužícím pro orientaci v praxi (Výslovnost a správné psaní vědeckých jmen a taxonů rostlin, Číselná označení a zkratky jmen dřevin k vyhlášce MZe ČR). Dále zde naleznete zpracovaný Farjonův katalog jehličnatých dřevin světa, a co pro mě jako laika bylo nejpoutavější Klíč k určení vybraných čeledí (…) rostlin nahosemenných (pozn. red.: nevěřili byste kolik zábavy může vzniknout u kvízu „Ha!Co je to za šišku?!“ vytvořeném pomocí zakryti klíče k obrázku, jakou radostí znalce naplní vaše marné tápání, nebo jak pyšný na sebe člověk může být při rozeznání obyčejné jedlové šišky, byť roste opačným směrem).

Příjemné je také grafické zpracování, které zjevně mělo za úkol zcela splnit nesnadné představy a nároky pánů autorů. Srdečné poděkování za něj totiž nalezneme v předmluvě: „O grafickou podobu se zasloužila především MgA. Zdravka Mirčeva, které je třeba vyjádřit uznání za zcela neběžnou trpělivost a vstřícnost, s níž řešila všechny, často nejednoduché požadavky autorů i redakce.“ Výsledkem jsou decentní záhlaví kapitol odlišené v příjemně pastelových barvách pro snadné otevření namátkou, především však kvalitně zpracované a zapojené mapy a grafy výskytu jednotlivých druhů či černobílé kresby stromů a jejich částí – např. kořenové systémy nebo nejrůznější podoby plodů. Svůj účinek má také střídavý font písma – text je prokládán odstavci s poznámkami, které mají menší velikost písma a zvyšují tak nárok na pozornost během čtení.

Co mě na knize nejvíce učarovalo je skutečnost, kdy jsem vlastně poprvé při čtení učebnice vnímala, že autor má k tématice úzký a srdečný vztah, který mezi řádky jasně dává najevo nejrozličnějšími poznámkami. Nesnaží se pouze vyrobit podpůrný materiál pro výuku svých studentů. Vytváří dílo s myšlenkou upřímného poslání podělit se o nabyté vědomosti s těmi, které to skutečně zajímá.

Jehličnaté dřeviny

Ivan Musil, Jan Hamerník

Academia, 2014

352 s.

Renata Dorňáková

Co o sobě říci? V etapách relaxace (od programu motorová myš) pak není nad šálek lahodného maté a dobrou knihu s uchvacujícím příběhem.