Výstava: Petr Veselý – Formáty

Pokud se v těchto mrazivých dnech rozhodnete vyrazit za kulturou, tak bych vám rád doporučil výstavu, kterou galerie českobudějovického Domu umění zahájila nový rok. Jedná se o výstavu uznávaného brněnského malíře Petra Veselého, která nese název Formáty.

Jak na začátek charakterizovat samotného autora? Rozhodně ne jako jednostranného umělce. Petr Veselý se vyjadřuje nejenom skrze malbu a kresbu, ale také textovým projevem, který vkládá do svých děl. Ať už jen jednotlivými slovy nebo svými úvahami, ale také úryvky z děl svých oblíbených básníků.

O způsobu pojetí jeho tvorby nám více řeknou názvy jeho jednotlivých cyklů maleb a kreseb – Fragmenty, Vrstvy, Pokoje, Stropy, Dveře a pro nás důležité Formáty.

Cyklus Formáty nás stejně tak, jako autorova předchozí tvorba, odkazuje k bedlivému zkoumání bezprostředního okolí zaměřeného na danou konkrétní věc. Těmito věcmi jsou pro mnohé naprosto banální předměty každodenního užití, jako jsou postel, židle, okno, stůl či lavice. Nemalou roli zde hrají samotné materiály a struktury předmětů. Autor ve svých dílech používá zejména barevnou kombinaci bělob, šedi a černi. V cyklu Formáty vsadil autor na kombinaci šedi, jejíž univerzálnost a hmotu nám ve svých dílech předvádí.

Pokud bych měl citovat kurátora výstavy Michala Škodu: „Důležitým momentem Veselého tvorby jsou jednotlivé cykly, na kterých kontinuálně pracuje, odkazuje v nich k neustálému „hledání“ ve svém okolí, uvědomování si místa vnímání detailu u „předmětů“, které ho obklopují a odkrývá u nich krásu jednoduchosti a zaměřuje se na redukci formy až k její samotné podstatě.“

Sám autor napsal ke své výstavě malé zamyšlení:
„ Od počátku 80. let jsem si na papír rýsoval nebo z něj vystřihoval formáty obrazů, které mně byly nějak blízké. Šlo nejdříve o technickou pomůcku, o to udělat si představu o jejich reálné velikosti a vlastně i o svého druhu citaci. Ty jsem občas v průběhu studia dělával (například Návrat ztraceného syna podle Rembrandta), když jsem cítil, že si potřebuji odpočinout od studií zátiší, figur apod., že se potřebuju opřít o něco dějinami již ověřeného ve smyslu formy, ale i obsahu. V případě citací formátů šlo taky o potřebu si předlohu prostřednictvím něho svým způsobem zpřítomnit či „přivlastnit“. Formáty jsem dál obdobně připravoval průběžně, někdy z nějakého podnětu i koncentrovaně. Vedle papíru také v materiálu, který odpovídal předloze (plátno, dřevo, papír).

Šepsoval jsem podle starých receptů a některé formáty interpretoval, například je monochromně vyplnil akvarelovou barvou nebo tuší. V roce 1983 jsem si napnul také plátno ve formátu obrazu Sv. Šebestiána od Bohumila Kubišty, obraz jsem nakonec domaloval v roce 1987. Koncem 80. let se objevila souvislost s tematizací určitých vlastností obrazu (malby) jako takových, autonomnosti ve smyslu jejich procesuálnosti a objektovosti. Šlo o drobné destičky a také objekty s tématem Vrstev, tematizací zadní strany, materiálu podložky (důležitým podnětem mně v tomto smyslu byly texty Hany Hlaváčkové: Gotický deskový obraz jako objekt, Středověký obraz jako posvátný objekt, Zobrazení posvátného)….“

Dům umění České Budějovice
Náměstí Přemysla Otakara II. 38,
České Budějovice

Otevřeno denně kromě pondělí,
10-13 a 13.30-18
Vstup je zdarma

Zdroj textu i obrazové přílohy TZ, úv.obr. https://dumumenicb.cz/

Korektura: K.Ch.

Michal Sabó