
Stephen King. To není jen jméno autora. To je legenda. „Značka“ zaručující, že se do knihy zahryznete a přenesete své vědomí portálem do jiného světa. A často platí, že čím je ten druhý svět reálnější, tím je také děsivější. Právě z takové myšlenky vychází i román Misery.
Poměrně slavný spisovatel Paul Sheldon se opije, v nečekané sněhové bouři dostane s autem smyk a havaruje na opuštěné silnici. Shodou okolností, jej ale z auta vysvobodí Annie Wilkesová a odveze jej do svého domu na samotě. Annie totiž bývala ošetřovatelkou. Když se Paul probere z bezvědomí, zjišťuje, že polámané nohy má v provizorních dlahách a na svou agónii dostane báječné pilulky. Ale jen když bude hodný hoch.
Annie je totiž jeho fanynkou číslo jedna, i když jen pokud jde o sérii románů Misery. Víte, byla opravdu velká chyba, že Paul báječnou Misery v posledním díle zabil, protože jestli se chce ještě někdy podívat mezi lidi, musí napsat velmi kvalitní pokračování ságy. Jinak to s ním nedopadne dobře, ne, ne – na to už Annie osobně dohlédne trochou jednoduchého mučení. Paulovi tak nezbývá než se nechat přenést na vozík, a začít s psaním románu. Temnějšího a chmurnějšího než předchozí díly. Aby ne, když je uvězněný v domě vražedkyně, která v obýváku vystavuje svou knihu mrtvých…
Román Misery byl poprvé vydán v roce 1988 a o dva roky později vznikla také velmi zdařilá filmová adaptace Misery nechce zemřít, kterou režíroval Rob Reiner a která se pravidelně objevuje mezi nejzdařilejšími filmovými zpracováními Kingových děl. Misery se setkala se světovým úspěchem a vidět jste ji mohli i jako divadelní hru v podání Petra Štěpánka a Zlaty Adamovské.
trailer Misery nechce zemřít (1990), zdroj:www.youtube.com
Současné pojetí v překladu Miroslava Jindry je třetím vydáním, z toho 2x bylo vydáno nakladatelstvím Pavel Dobrovský – BETA, s.r.o. Misery je psychologický thriller a musím říci, že na Kinga je poměrně krátký (324 stran formátu A5). Jak už jsou fanoušci zvyklí, nenajdete zde ilustrace a kapitoly nemají jiná označení než číslice vložené jako iniciály do začátku textu. Misery je důkazem, že pro dobrý příběh není třeba zástupu postav – zde vystupují dvě hlavní postavy, občas se někdo mihne na pozadí a místy se text prolne s vytvářeným rukopisem návratu Misery, který obsahuje čtyři hlavní postavy.

Jak jste si už asi z mých recenzí vydedukovali, nejsem typickým fanouškem hororu. V mé knihovně se na čestných místech nachází fantasy a beletrie založená na silných, hřejivých příbězích o kladných lidských hodnotách. Jenže King je výjimka potvrzující pravidlo. Postavy jsou znepokojivě uvěřitelné a jejich charaktery hluboce popsány. Děj se odvíjí přirozeně, nežene se zběsilou dynamikou ani nevázne v záplavě vycpávkových situací. Je evidentně vyzrálý a několikrát proškrtaný k absolutní spokojenosti. King není jen mistrem hororu, ale mistrem vypravěčem. O to lákavější je i Misery, kde Paul prozrazuje nějaké tipy spisovatelské branže, aby Annie udržel v mimo agresivní náladu. Ale ruku na srdce, vážně myslíte, že to bude stačit, aby si zachránil kůži?