LaCultura.cz » Co předcházelo pádu Berlínské zdi III.

kulturní dění jinak

Co předcházelo pádu Berlínské zdi III. – vymezení hranic

2. Listopad 2009 Andrea Vyhnalíková Komentářů: 0

Pařížská schůzka ministrů čtyř vítězných mocností již nemohla nic změnit na skutečnosti, že druhá světová válka měla dva vítěze, a tudíž muselo mezi nimi dojít buď k přímému vojenskému střetu anebo k nalezení modu vivendi mezi sebou navzájem. Již otázka poválečného uspořádání Německa tedy ukázala, že začíná proces formování dvou antagonistických bloků a odlišných politických systémů.

Na webu LaCultura.cz najdete také první a druhý díl.

Prvního září 1948 byla v Bonnu ustavena Parlamentní rada pověřená vypracováním ústavy nového německého státu, v jejímž čele stál předválečný politik a bývalý vězeň nacistického režimu Konrad Adenauer. Dne 23. května vstoupil v platnost tzv. Základní zákon zdůrazňující celoněmeckou jednotu, tomuto zákonu však zůstal i nadále nadřazen Okupační statut.

Budova Reichstagu - únor '09, autor: Michal Prouza

V polovině srpna 1949 se uskutečnily první poválečné svobodné volby do Spolkového sněmu, v nichž zvítězila CDU-CSU (31 %), druhá skončila sociální demokracie SPD (29,2 %), třetí skončila FDP s jedenácti procenty a čtvrtá KSN s necelými šesti procenty hlasů. Proces formování Spolkové republiky Německo byl završen 7. září 1949 zvolením bývalého starosty Konrada Adenauera do funkce kancléře a historika Theodora Heusse do funkce prezidenta. Sovětská okupační správa odpověděla zrychlením jednání o vzniku Německé demokratické republiky a 30. května byla schválena ústava tohto nového státu. Krátce poté, co oficiálně vznikla Spolková republika Německo, vyhlásila prozatímní východoněmecká sněmovna vznik Německé demokratické republiky v čele s prezidentem Wilhelmem Pieckem a sociálnědemokratickým premiérem Otto Grotewohlem.

Jak Spolková republika Německo, tak Německá demokratická republika se považovaly za legitimního nástupce předválečného Německa. Spolková republika dokonce schválila v této souvislosti Hallsteinovu doktrínu, která neuznávala nově vzniklou Německou demokratickou republiku jako samostatný stát. Rozdělením Německa na dva samostatné celky byly také vymezeny hranice mezi oběma velmocemi soupeřícími o globální hegemonii, tedy USA a SSSR. Místo jednotného politického a hospodářského celku zakotveného již v Postupimských dohodách se poválečné Německo stalo bodem, kolem něhož oscilovala dvě soupeřící centra bipolárního systému, postupně upevňující své mocenské postavení. Kdo bude hrát první housle v mocenském soupeření již bylo zřejmé, velkým otazníkem však zůstal další osud rozděleného Německa. (pokračování příště).