Řek Zorba, zdroj: www.djkt-plzen.cz

Muzikál na motivy románu řeckého dramatika, filozofa a spisovatele Nika Kazantzakise dává divákovi možnost navštívit slunné Řecko a poznat jižanský temperament a myšlení. Nejvýraznější postavou je zde právě Řek Zorba, muž plný síly, oplývající životními zkušenostmi, nejrůznějšími dovednostmi a hlavně nakažlivou touhou po životě.  Na svém putování odněkud někam se přidá k Nikovi, muži, jenž doposud nezažil pořádné dobrodružství, ale na začátku jednoho se právě nachází. Vydává se na řecký ostrov, kde hodlá obnovit již léta zavřený důl. Zorba, jemuž skromnost mnoho neříká, ho přesvědčí, že on je ten pravý, komu by měl svěřit starost o provoz podniku. Jejich příjezd je oslavován, otevření dolu by místním obyvatelům přineslo spásu v podobě práce a peněz na živobytí.

Zorba se svého usedlého „šéfa“ snaží naučit, jak si užívat života, a jak z něj dostat co nejvíce. A co hlavně, usiluje o to, aby poznal lásku. Ta potká nakonec oba hrdiny. Zorbovi padne do náruče majitelka domu, ve kterém pobývají, a Nik najde své štěstí v mladé vdově, tamní černé ovci. Vesničanům „pije krev“ svou krásou, ženy ji za to nesnášejí a muži po ní šílí.  Ovšem nic netrvá věčně ani dny naplněné vzájemnou náklonností a příjemnými chvílemi a oba muži musí čelit hrůzným ranám osudu. Obě ženy, objekty jejich lásky a tužeb, umírají.

Řek Zorba, zdroj: www.djkt-plzen.cz

A co si mají hrdinové počít dál? Důl se obnovit nezdařilo, jejich lásky odešly na onen svět, vesničané se ukázali býti hyenami. Nezbývá než sbalit kufry a odejít, odejít hledat štěstí a smysl života jinam. A jak se nečekaně poznali tak se i rozcházejí. Každý se vydává svou cestou, vstříc vlastnímu osudu.

Choreografii věrně zachycující řecký kolorit vytvořila, mladá choreografka a tanečnice, Petra Parvoničová. Tance spolu s hudbou navozují atmosféru jižních oblastí. A právě tanec se nese symbolicky celým dílem. Působí jako zprostředkovatel zábavy a společenského života, ale i jako nástroj zapomnění a pomocník ve chvílích nejtěžších. Právě v době největšího smutku, po ztrátě svých milovaných, se hlavní hrdinové zaposlouchají do hudby a dávají se do tance, aby překonali své soužení.

Divadelní adaptace slavné knihy nutí diváka k zamyšlení nad životem, mravními hodnotami i jím samým. Příběh Vás upoutá svým spádem a dostane se Vám „pod kůži“. Napětí v sále při některých scénách je téměř hmatatelné. Slovy se to snad ani postihnout nedá.

A na závěr rada pro citlivější – přibalte si s sebou papírové kapesníčky.

Podobné články:

Čachtická paní – přijďte se bát do divadla
Divadlo je zrcadlem života
Podzimní probuzení jara
Vévodkyně z Chicaga – ať žije hudba
Hrdinové mají v našich životech své místo jisté