Hrdinové mají v našich životech své místo jisté

Začnu aktuálním tématem, Robin Hood. Jaká byla premiéra?

Premiéra byla stejně jako každá jiná hodně nervózní a plná očekávání. Jak se všechno podaří? Jak na to budou reagovat diváci? Naštěstí bylo premiérové publikum velmi dobře naladěné. Myslím, že se nám vše povedlo – předpremiéra, první i druhá premiéra. Měli jsme důvod slavit a slavili jsme. Ale jsem rád, že tuhle hysterickou záležitost, jakou premiéra bezpochyby je, máme za sebou. A teď už budeme jenom hrát.

Co říkáš na recenze, které se objevily v denících a na internetu? Určitě Tě musí těšit vesměs pozitivní ohlasy.

To máš pravdu. Ale vzhledem k tomu, že jsem vyrostl u divadla, byl jsem spíše veden k tomu je nečíst, a když už ano, tak na základě konkrétních jmen. Pokud nemám důvěru v autora, že rozumí tomu, o čem píše, mám tendence recenzi nečíst nebo si ji aspoň nebrat tolik k srdci. Mám pár svých vyhlídnutých kritiků, na jejichž reakce čekám. Doufám, že jsem se jim líbil. Jen ještě taková perlička k tématu. V jedné kritice napsali hezkou větu: „Autoři zakončili příběh happy endem, za předpokladu, že bereme svatbu dvou hlavních hrdinů jako happy end.“ Zajímavé, nikdy jsem se nad tím nepozastavil…je to opravdu šťastný konec?

Co pro tebe znamená Robin Hood jako postava?

Teď už je pro mě spjatá jen s muzikálem. Znamená pro mě šest týdnů strávených v divadle, šest týdnů vyplněných tvrdou prací od rána do večera. Těžko si ji už budu spojovat s něčím jiným. Pravda je, že předtím mi Robin asocioval maximálně  Kevina Costnera. Jinak vím, že je to anglická legenda, člověk, který bohatým bral a chudým dával, zkrátka hrdina. Myslím, že každý národ stejně jako Angličané, nějakého potřebuje a má ho. Národní hrdinové mají v dějinách své místo a vždy ho tam mít budou. Doufám, že se mi podaří naplnit představy diváků o Robinu Hoodovi jako hrdinovi.

Máš ty sám nějaký idol, postavu, kterou jsi v dětství bezmezně obdivoval – Vinnetou nebo třeba Rychlé Šípy?

Vinnetou i Rychlé šípy mě minuli, to je spíš otcova srdeční záležitost. Robin, jak už jsem říkal, mě také moc nepostihl. Já miloval Supermana a Christophera Reeva v hlavní roli stejnojmenného filmu. Jako malý jsem nutil maminku, aby mi na karnevaly šila červenomodrý kostým Supermana.

A když už jsme naťukli ty literární postavy, čteš knížky?

Byl jsem vždycky špatný čtenář. Na základce jsem chodil do pedagogicko – psychologické poradny jako dyslektik a dysgrafik, díky čemuž jsem propadl přesvědčení, že je pro mě těžké číst a v tom jsem zůstal. Vždy jsem něco rozečetl a přelouskal jednu nebo dvě stránky za den. Četbě jsem se začal věnovat až s nástupem na střední školu. Na vysoké škole jsme měli hodně povinné četby, ale hlavně divadelní hry. Nicméně pár knih jsem za život přečetl. Velmi mě zaujal například Exupéryho Malý Princ nebo Puškinův Evžen Oněgin.

Věnuješ se ještě scénografií?

Scénografii jsem vystudoval, dělám ji a mám ji rád. Je to naprosto odlišný způsob dělání divadla než herectví. Dlouho jsem si myslel, že to zvládnu naráz, ale tak docela to nefunguje. Uvědomil jsem si, že si budu muset jednu z těch profesí upřednostnit jako hlavní. Teď se budu věnovat hlavně herectví, je to pro mě menší zodpovědnost i méně práce než tvorba dekorací. Navíc myslím, že na trhu práce mám větší hodnotu i šanci se prosadit jako herec. Scénografie mě dál baví, nebudu ji teď tolik vyhledávat, ale ani se jí nebudu vyhýbat.

Jak tě baví muzikál Monthy Python’s Spamalot na prknech plzeňského divadla?

Hrozně. Je to nádherná věc. Poprvé jsem s Monthy Pythony přišel do kontaktu na střední škole díky spolubydlícímu zo Slovenska. Viděl jsem Svatý Grál a Život Briana. Grál se mi líbil víc a přišel mi pro Čecha i lépe „stravitelný.“ No a po letech, v Plzni, mi ředitel řekl, že plánuje nové představení – Spamalot. Neuměl jsem si pod tím názvem nic určitého představit, tak jsem začal pátrat. Zjistil jsem, že je to vlastně Monthy Python a Svatý Grál převedený do divadelní podoby, jejímž autorem je jeden z bývalých členů této komediální skupiny.  Dějová linka filmu i dialogy zůstaly zachovány, navíc přibyl další rozměr v podobě hudebních a tanečních čísel. Řekl bych, že muzikál je českému publiku přístupnější než film. Filmové zpracování je trochu pomalejší, za to muzikál je zhutnělý a jede dopředu. A ještě k tomu názvu, je to slovní hříčka – spam a lot. Slovo „spam“ pochází z angličtiny a původně označovalo mleté maso v plechovce. Takový hodně špatný lunchmeat, který všichni znají a nikdo ho nemá rád, protože není dobrý. Je to symbol něčeho, co nikdo nechce, ale ke všem se to dostane podobně jako tak označované e-maily.

Ve Spamalotu vystřídáš během představení hned několik rolí (Sir Lancelot, Francouzský posměváček, Rytíř Ni, Kouzelník Tim). Máš nějakou z nich nejoblíbenější?

Baví mě všechny. Je to kouzelné v tom, že je jich víc. Ty role jsou naprosto odlišné, každá zvlášť by mě tolik nebavila. Hraju jednu a už se těším na další. Například ten Francouz je takový miloučký, ale zároveň mi vyhovuje, že je to uzavřený výstup. Jedinou průběžnou postavou je rytíř Lancelot, ale i on se mění. Vyvíjí se. Z vesnického burana a rváče se stane nahecovaný rytíř, z něhož se na závěr vyloupne sympatický homosexuál. Stejně jako ostatní se nerad při představeních převlékám, je to „pruda“, ale tady mi to nevadí.

Myslíš, že Plzeň zvítězí v klání o město kultury 2015?

Nemám na to názor. Zjistil jsem to nedávno, když jsem jel na „oprašovačku“ Spamalotu a kvůli dopravním omezením projížděl jinou částí města. Viděl jsem billboard informující o kandidatuře, na kterém mě nejvíc zaujala poznámka – „Zkuste si to aspoň představit.“  Ta malá vsuvka působí zvláštním dojmem, jakoby zástupci města mysleli, že nikdo jiný, kromě nich tomu nemůže stoprocentně věřit. Plzeň je hezké město a mám pocit, že je kulturní. Stále se tam něco děje – festivaly, koncerty, divadelní představení, výstavy a další. Takže přesně podle doporučení si to „aspoň představuji.“ (Ve středu 8.9.2010 v 16 hodin oznámila komise vítězství Plzně nad Ostravou o jediný hlas. Gratulujeme. pozn. redakce)

Ve kterém z měst, kde účinkuješ, se ti hraje nejlépe? Praha, Plzeň, Liberec.

Mně se nejlépe hraje všude. Nejvíce mě na tom baví právě to střídání. Každé divadlo je jiné – kolegové, publikum, jeviště, i způsob, jakým se tam „divadlo dělá.“ Myslím, že když člověk hraje stále na jednom místě, ochuzuje se tím. Já doufám, že budu mít vždycky možnost hrát a zpívat více žánrů na různých místech.

Jaký máš názor na nové soutěže hledající talenty, které ve stejný čas spustila Nova a Prima? Koukáš se na ně?

Byl jsem na ně hodně zvědavý. Na televizi se moc nekoukám, ale když běžely první díly, měl jsem volno, tak jsem ji zapnul, abych si udělal obrázek. Na Nově mě zaskočilo složení poroty, vyloženě mi nesedla, zato na Primě mi přijde, že se výborně doplňuje. Prima mě bavila víc. To nasazení ve stejný čas mi přijde zvláštní a směšné. Soutěž Got talent je výborná licence, propracovaná, vyzkoušená a má spád. Nicméně podle mého názoru budou mít ty soutěže jen jednoho vítěze. Boj o sledovanost vyhraje ta stanice, která objeví zajímavější talenty, najde fenomén, jemuž budou moct lidé fandit.

Přihlásil by ses po svých zkušenostech z „Česko hledá SuperStar“ a „Robin Hood – Cesta ke slávě“? Jaký dojem v tobě jednotlivé soutěže zanechaly?

Nevidím k tomu důvod. I když ode mě to sedí, že? Nejsem tento typ baviče. Dělám divadlo a chci se jím i profilovat. Moje kariéra nestojí a nepadá na tom, že jsem prošel dvěma soutěžemi, i když to široká veřejnost neví. Ty dvě soutěže byly úplně odlišné. I já tam šel z jiných důvodů. SuperStar byla hrozně divná zkušenost. Nevěděl jsem, co od té soutěže chci, ani jsem se tam sám nepřihlásil. Soutěž hledala spíš lidi, kteří na sebe dokážou natáhnout fanoušky, jsou fotogeničtí a zábavní. Celé to proběhlo hodně rychle. Skončil jsem tam, tuším, na 16. místě. Vydělal na tom nějaké peníze a šel dál. Do Robina jsem se přihlásil, abych získal roli. Byl to vlastně konkurz, i když ne úplně klasický. Dostávali jsme konkrétní úkoly, písně v daných tóninách nebo určité choreografie.

Máš při svém pracovním vytížení vůbec čas na koníčky? I když tedy samozřejmě chápu, že práce je Tvůj velký koníček. Nicméně, co ty ostatní?

To je pravda, v tom mám kliku. Ale jinak jsem poslední tři nebo čtyři roky prostor pro přátele a koníčky neměl. Pendloval jsem mezi divadlem a dílnou. Přirozený volný čas herce a scénografa jsem vždy vyplnil pracovní dobou té druhé profese. Mám pocit, že to není dobře. Chci to napravit a ten čas si udělat. Pořídil jsem si permanentku do fitness centra a plánuju zakoupit kolečkové brusle :-).

Ještě taková obligátní otázečka než se rozloučíme … máš nějakou vysněnou roli?

Já se nechci rouhat. Když člověk říká, co by chtěl, zavání to nespokojeností s tím, co má. A já jsem spokojený. Myslím, že si v současnosti nemůžu přát víc. Měl jsem  i to štěstí zahrát si ve West Side Story, což je přáním snad každého muzikálového herce. Teď mě čeká jedna krásná role ve vysněném muzikálu. Pomaličku se na ni začnu připravovat, ale zatím nemůžu prozradit, o co se jedná. Musím se kvůli ní naučit stepovat, čemuž jsem rád, protože za poslední roky jsem si na step nevyšetřil čas a cítím, že mi chybí.

Vzkázal bys na závěr něco našim čtenářům?

Já bych pro začátek popřál Vašemu serveru, ať čtenáře má a ať naplňuje jejich očekávání. Čtenářům bych popřál, ať je nikdy nezklamete, a ať mají stále co číst. Také bych všechny rád pozval na Robina Hooda, a do divadla vůbec, protože návštěva takového kulturního zařízení je vždy dobrá věc.

Katka Bartošová

Studentka cestovního ruchu na VŠE v Praze. Vyznačuje se velkou upovídaností a úsměvem. Miluje sport - tančí, plave, hraje fotbal, basket, jezdí na in-linech. Zajímá se o kulturu. Ráda poznává nové lidi a místa.