Od vyspělých civilizací k politickému hnutí II.

První část serálu k přečtení zde.

Dalšími událostmi, které významně ovlivnily vznik indiánského hnutí byly dvě velké revoluce počátku 20. století – Mexická (1910 – 1917) a Ruská (1917). Pod jejich vlivem se v Peru zformovaly dvě politické strany: Lidová revoluční americká aliance (APRA) vedená studentem Victorem Raúlem Haya de la Torrem a v roce 1928 Socialistická strana, která se o dva roky později přejmenovala na Komunistickou stranu Peru (PC), vedenou novinářem José Carlosem Mariáteguim, jenž ve své knize Sedm pokusů o interpretaci peruánské reality položil základy indigenismu jako myšlenkového směru.  Nedílnou součastí ideového základu  levicových stran a hnutí  v Latinské Americe měl být napříště kromě antiamerikanismu a antiimperialismu také boj za práva indiánů na půdu,  samosprávu, vzdělání v původním jazyce a zastoupení v zákonodárných sborech.  Indiánská hnutí byla až do druhé poloviny dvacátého století součástí levicových stran až do druhé poloviny 20. století, kdy začala vznikat i hnutí samostatná, jako byla například Konfederace indigenistických národů  Ekvádoru (CONAIE) v roce 1986. V následujících letech se indiánské hnutí stalo významnou oporou levicových stran. Tato skutečnost se projevila zejména ve volbách, kdy  levicové strany ztrácely podporu, pokud ve svém volebním programu nereflektovaly požadavky indiánského hnutí.

Téměř celé 20. století se v Latinské Americe neslo ve znamení střídání krátkých období civilních vlád a pravicových i levicových vojenských diktatur. Jak pravicové, tak levicové diktatury měly pro latinskoamerické indiánské hnutí významné důsledky.  Pravicové diktatury v Bolívii (Hugo Banzer),  Guatemale (Efrain Rios Montt) či v Paraguayi (Alfredo Stroessner) byly charakterizovány s neoliberálními ekonomickými reformami, které nutily indiány k masovému exodu do měst,  a vedly k  jejich většímu zabřednutí do chudoby a zbavení kmenové identity. Samostatnou kapitolou je vyhánění indiánů, zabírání jejich půdy, jejich zotročování a vyvražďování. Z tradičního charakteru latinskoamerických diktatur, které indiánské hnutí potlačovaly,  se vymykala peruánská levicová diktatura generála Juana Velasca Alvarada (1968-1975), který vyhlásil Plán inka, jehož součástí bylo zavedení  aymarštiny jako druhého úředního jazyka, uzákonění práva na vzdělání v tomto jazyce a rozsáhlá pozemková reforma, tyto cíle však nebyly v důsledku změny politického režimu naplněny.

I přes existenci shora uvedené výjimky zůstalo indiánské hnutí ochromeno až do 80. a 90. let dvacátého století, kdy došlo k pádu vojenských diktatur a nastolení civilních demokratických středolevicových  a středopravicových  vlád, naděje indiánských hnutí na získání ekonomických, sociálních a politických práv však zůstaly nenaplněny. (pokračování příště)

Andrea Vyhnalíková

Pracující student. Píše převážně o knížkách, politice a Latinské Americe.