Divokej Bill slavil výročí a my byli u toho

Všichni, kdo trochu znají Úvaly a hlavně házenkářské hřiště, se velmi divili, neboť tento prostor je opravdu velmi malý na pořádání koncertu. Fanoušci se ale koneckonců „nacpou“ všude, a tak hodinu před vpuštěním do areálu bylo před vchodem odhadem více jak 500 nedočkavců a počet osob neustále narůstal. Koncert byl vyprodaný, posledních pár vstupenek bylo okamžitě rozebráno a i přesto spousta lidí vyrazila tzv. na blind – třeba se přeci jen povede nějakou tu vstupenku ukořistit.

Akce začala v 19:30 moto exhibicí – desetinásobného mistra republiky v mototrialu – Míry Lisého, ve 20:00 se představila šumperská skupina Koblížci a o hodinu později už pódium patřilo hlavní hvězdě večera, skupině Divokej Bill, aby se svými hosty představila to nejlepší, co za svou několikaletou kariéru nahrála. Pánové začali písničkou Půl pátý ráno z poslední studiové desky a během setu, který celkem obsahoval 30 skladeb, se představila hromada hostů.

Pecku zahostoval Lukáš Toman, člen skupiny Riviera playbojz, skladbu Lásko skupina Lety mimo, Archu, která byla věnována tragicky zesnulým hokejistům Jaroslavle, zase bývalý zvukař a majitel Klánovického Black psa Ondra Pospíšil, Medvědáře sesterská skupina Medvěd 009, Obejmi stromy odzpívala Aneta Langerová a na Malování se k Anetě přidala část skupiny Škwor, ve Svaté Pravdě zazářila kapela Rybičky 48, Miláčku zabubnoval Kiska, první bubeník kapely, písničku Půjdem dál zahrál na kytaru Pavel Bohatý, člen skupiny Eastpark, Batalion zahostovala partička Mothers Angels a song Plakala odehrála kapela, která měla větší potlesk než Billové za celý svůj koncert, skupina Kabát.

Ale ne všichni gratulanti byli na koncertu přítomni. Mezi jednotlivými songy proběhly i videopozdravy od skupin jako Blue effect nebo (mé srdíčko zaplesalo) Levellers. 30. písňový set zakončili Billové – vyžádaným přídavkem – skladbou Alkohol, jejíž refrén si zazpívali i ti méně zdatní protože na něm jednoduše není co zkazit – Alkohol, alkohol, přítel alkohol, hladí mý tělo mladý, takže zbyde z něj jenom vrak…

Co bych mimo jiné vyzvedla byli dva úžasní mimozemšťani potulující se mezi publikem. Mám ten dojem, že už jsem je viděla, že by Beautiful days?

A co se dělo dál? V přilehlém stanu se rozjela afterparty, u podia se podepisovala a fotografovala kapela s fanoušky a ve VIP zoně pár jedinců hrálo na kytary. Mé dojmy? Divokej Bill zahrál novou písničku – podle setlistu se jmenuje Blázen – která nebyla zas tak špatná, pro mě to ale byl hlavně koncert plný milých setkání. Nejen pro ten pocit vidět Škwory „békat“ Malování, ale také kvůli setkání s osobami, díky kterým jsem na tuhle Úvalskou sebranku začala jezdit – jmenovitě Ondra Pospíšil a Márty Kadlík.

Teď už mi nezbývá nic jiného, než kapele popřát minimálně další tisícovku a možná ne jednu. Pro české fanoušky to byla na nějakou dobu poslední příležitost Divokého Billa naživo vidět, protože se příští rok zavírá do studia a nebude koncertovat. Komu by ovšem hodně chyběli, může si v listopadu zajet na minitour po Slovensku.

Autor fotografií – Tomáš „Depress“ Smrčka – www.foto-depress.nafoceno.cz

Lucie Borecká

Vznikla jsem z ničeho... nebudu se pokoušet narvat sem dvacet let života. Někdy smutných, jindy veselých.. Jsem jaká jsem. Kdysi dávno jsem se vzhlídla ve světě festivalů a koncertů a tam jsem taky nejspokojenější. Hudba mě provází celým mým životem. S ní jsem se narodila.. s ní i umřu.. a mám jednu velkou závislost... Levellers... a teď vlastně moji dceru Jasmínu