Mnoho povyku pro mnoho stran Valhaly — část druhá

Trvalo to dlouhé měsíce, leč nedalo se jinak. Recenzovat knihu, kterou nedočtete, to vám zajistí jednosměrnou jízdenku do Helu. Nicméně jsme na konci náročného procesu a ve mně stále ještě rezonují smíšené pocity. Radost? Zmatek? Radost, že jsem se konce dočkal. Zmatek z toho, jak konec proběhl. Že zde nějaké pocity schází? Schází zde zážitek.  

Byla to asi nejtlustší kniha, co jsem doposud četl. Tisíci stranami této ságy byste snad mohli umlátit i buvola. Vždy takové špalky svázaných stran beru jako výzvu, těším se, že mě čeká velkolepé dobrodružství. Vskutku, dobrodružství to bylo, ale ne takové, jaké jsem si představoval. Ta bichle mohla mít dobrou polovinu textu a výsledný prožitek by byl stejný, ba i lepší.

Dlouhý den Valhaly, Další den Valhaly, Konečný den Valhaly jsou vlastně tři samostatná science fiction díla svázaná do velkolepé ságy v jediné knize, jež letos vydala nakladatelství TRITON a ARGO. Na dílo jsem našel až pozoruhodně mnoho zmínek v informačních kanálech a vzbudilo ve mně o to větší zvědavost. Kdo by se nechtěl ponořit do hybridního světa norské mytologie, do soubojů dvojplošníků s draky, doprovázené ústředním tématem vítězství nacistických armád ve druhé světové a jejich brutální světovládě?

Jenomže tady padá na hlavu první kámen úrazu. Dílo je tak rozsáhlé, s tolika charaktery a scénáři, že se v dějových linkách přestanete orientovat. Pokud jste průměrnými čtenáři jako já, ohýbání časoprostoru, cestování časem a paralelní světy vám příliš v orientaci nepomůžou. Ztratíte se. Už nedojdete pochopení toho, co se v knize odehrává. Brzy začnete servírované události jenom pasivně přijímat bez odporu.

V přestávkách mezi proklínáním a zarytým čtením jsem pochopil druhý kámen úrazu, který mě však zklamal více. Po přečtení životopisu Františka Novotného si uvědomíte, proč se v knize stále točíte buď kolem lodí, letadel či kybernetiky. On se totiž kolem toho točil taky coby mořeplavec, lepič leteckých modelů a počítačový technik. Říkáte si, fajn, proč by to nemohl předat do svých knih, každý autor zanechá na papíře něco ze svého života. Mohu přikývnout hlavou, ale nepochopím, k čemu byly ve Valhale dobré popisy všech technických podrobností o lodích a strojích, odborná názvosloví (která jsem neslyšel a pravděpodobně v životě neuslyším) a tucty dalších věcí.

Co teprve pokládám za nesmyslné, jsou až antiepické odstavce a přirovnání. To je třetí ze zásadních nedostatků této knihy. Ač je spisovatel zasloužilým profesionálem a jistě váženým ve svém oboru, některé odstavce bych nenapsal do své vlastní knihy snad ani jako puberťák. Posuďte sami, například tento úryvek o námořní bitvě z Dalšího dne Valhaly:

„Ohlušena sledovala očima ukazující prst děla. Ze slunce se snášelo půl tuctu neforemných vážek. První, s dvojitými krovkami a s roztaženými pařáty, už padala k hladině mezi sírově žlutými chapadly bičujícími oblohu. Černé kříže na jejich bledě modrých křídlech jako by chtěly pojmout úzký pruh rozdrásaného kovu do milostného objetí. Avšak nestvůra, unesena svou vlastní vášní — poté, co se v předčasné ejakulaci od jejího břicha oddělilo žlutohnědé vajíčko — zvedla svůj opalizující čenich za zklamaného řevu motoru zpět k nebi, a bručíc vztekem, šroubovala se vzhůru.“

 Jsem jenom průměrný čtenář. A tato předlouhá souvětí pro mě jednoduše nejsou stravitelná.

 Snad poslední hlavní výtkou této knize bude má kritika osnovy celého příběhu. Jakékoliv to mělo mít kouzlo, na mě nepůsobilo. Příběh ve mě evokuje dojem (snad až na první část) nahodilosti. Co zrovna autora napadlo, to napsal. Mnohé odbočky jsou pak nepravděpodobné, nesmyslné a nepřehledné. Kolik jen paralelních světů musí čtenář obejít, aby došel na počátek cyklu, kde to vše začalo? Vím, že tímto dojmem kniha působit nemá, jelikož Novotný na ní pracoval přibližně patnáct let, ale…

Na vyvrcholení tak velkolepého příběhu jsem se pochopitelně velmi těšil, protože jsem nedokázal přijít na způsob, jak tento gulášovník zakončit. Ale nakonec se konalo překvapení, kterého jsem se ani nenadál. Zakončení se totiž „nekonalo“. Příběh sice skončil, jenže způsobem takovým, že tento konec mohl nastat prakticky ve kterékoliv části knihy.

Tvrdá kritika, že? Upřímnosti nemůžu pomoci, pravděpodobně nejsem tím pravým čtenářem pro tento žánr. Existuje mnoho kladných recenzí na tuto knihu. Nese nápad vskutku nesmírně originální. Za celou dobu se seznámíte s mnoha důležitými postavami dvacátého století. Projdete se po planinách nordického mýtického světa. Nahlédnete do reálných i spekulativních myšlenek tehdejších pohlavárů. Ale celkově převažuje bohužel zklamání. Otevřeně říkám—– mohl jste to, pane Novotný, dle mého názoru, napsat mnohem lépe.

Valhala (2014)

Novotný František

Nakladatelství ARGO/TRITON

1096 stran, vázaná

Doporučená cena: 798 Kč

Hodnocení 5/10

Václav Rejlek

Student 3. lékařské fakulty a zpěvák kapely Thenemis, ve volném čase (jehož je málo, tak málo) literatuře se věnující.