Od vyspělých civilizací k politickému hnutí III.

Přečtěte si první a druhou část seriálu.

Po pádu vojenských diktatur koncem 80. a počátkem 90. let 20. století a nastolení civilních demokratických vlád vysvitl paprsek naděje i pro indiánské hnutí a indiánské obyvatelstvo Latinské Ameriky vůbec.  Civilní demokratické vlády však ani zdaleka nenaplňovaly očekávání indiánského hnutí, tedy zlepšení ekonomického, sociálního a politického postavení domorodého obyvatelstva.  Civilní demokratické vlády nezměnily neoliberální ekonomický kurs diktatur, naopak v něm pokračovaly a nezměnily ani postoj k požadavkům indiánů na navrácení vlastnických práv k půdě, právo na vzdělání a úřední styk ve vlastním jazyce, právo na politické zastoupení v nižších správních jednotkách i parlamentech a samosprávu.  Přestože výše uvedené požadavky nebyly splněny, byla tato etapa pro indiánské hnutí přelomová.  Indiánské hnutí, které až do konce 20. století fungovalo v rámci levicových stran,  začalo vystupovat jako samostatný politický subjekt. V 80. a 90. letech 20. století a na počátku 21. století  vznikla také řada guerill, jež se i svým názvem hlásily k odkazu indiánských říší. Příkladem může být peruánská marxistická guerilla Revoluční hnutí Tupac Amaru (Movimiento Revolucionario Tupac Amaru) či v roce 2000 vzniklá politická strana Indigenistické hnutí Pachacuti (Movimiento Indígena Pachacuti). Nesplněné ambice indiánského hnutí vedly k  příklonu k programu silných  levicových prezidentů, jako jsou Hugo Chávez Frías či  Evo Morales.

Politické programy těchto nových lídrů levice se formovaly v období hlubokých ekonomických a mezinárodněpolitických změn, v období hledání alternativ k politice civilních demokratických vlád. Krize neoliberalismu a uvolnění vazeb na Spojené státy americké otevřely prostor pro vznik politické alternativy k politice civilních demokratických vlád spojující levicové myšlenky, morální principy a křesťanské ideály. Tento program nazvaný Socialismus pro 21. století  formulovaný v roce 1998 venezuelským prezidentem Hugem Chávezem Fríasem si získal širokou podporu mezi indiánským obyvatelstvem,  jež vyvrcholila v prezidentských volbách na konci 90.  let 20. století a počátkem 21. století. Z většiny voleb odehrávajících se v tomto období vyšli vítězně většinou lídři levicových stran, mezi nimiž byli i indiánští  míšenci (cholové) a indiáni. Příkladem může být venezuelský prezident Hugo Chávez Frías či předák cocalleros a lídr levicového Hnutí k socialismu (Movimiento al Socialismo) Evo Morales. Tito představitelé latinskoamerické nové levice včlenili do nových ústav a zákonů svých států kromě ekonomických a sociálních práv i práva menšin a učinili tak první krok ke splnění požadavků indiánských hnutí. (pokračování příště)

Andrea Vyhnalíková

Pracující student. Píše převážně o knížkách, politice a Latinské Americe.