Za Muchou nejen do Prahy – expozice Muchových plakátů v Chrudimi

Jméno Alfonse Muchy je s Chrudimí spjato ve dvou rovinách – v osobním životě a ve šťastné a prozíravé akviziční politice někdejšího Průmyslového muzea pro východní Čechy v Chrudimi. Pro Muchův osobní život bylo osudové setkání s o 22 let mladší Marií Chytilovou, jejíž rodina pocházela z tohoto východočeského města, nazývaného Athény východních Čech. Setkání na žádost posluchačky Uměleckoprůmyslové školy v Praze zprostředkoval její strýc, tehdejší ředitel Uměleckoprůmyslového muzea v Praze, dr. Karel Chytil. Marie tehdy pobývala v Paříži, kam odjela v létě 1903 zdokonalit svou malířskou techniku. Dveře Muchova ateliéru se jí otevřely v říjnu toho roku a ačkoli na konci roku již Maruška, jak jí blízcí nazývali, pobývala v Chrudimi, jejich vztah to neohrozilo. Naopak! Do Chrudimi přicházely z Paříže a později i z New Yorku zamilované Muchovy dopisy. V červnu 1904 ji v tomto městě také na několik dní navštívil. Jejich vztah byl posvěcen v kapli sv. Rocha v Praze na Strahově 10. června 1906, poté se novomanželé odebrali společně do Spojených států. Manželství trvalo až do Muchovy smrti, Marie žila poté ještě dvacet let. Zemřela 14. března 1959 a byla pochována v rodinné hrobce Chytilových na chrudimském hřbitově U Kříže. Kolikrát manželé Muchovi navštívili spolu se svými dětmi Jaroslavou, narozenou v roce 1909 v New Yorku, a Jiřím, narozeným v roce 1915 v Praze, Chrudim, není přesně známo. Je jisté, že se společně zúčastnili 10. září 1933 zahájení výstavy v chrudimském muzeu, představující návštěvníkům Muchovy studie, kresby i obrazy. Marie Muchová po smrti svého muže do Chrudimi občas zajížděla, což je archivně doloženo dopisem z 1. dubna 1954.

Ještě dříve, než se Mucha o Chrudim vůbec začal zajímat, se v místním, teprve pět let existujícím Průmyslovém muzeu pro východní Čechy konala na přelomu let 1897 a 1898 (od 24. prosince do 9. ledna) výstava Muchových obrazů, kreseb a plakátů, která měla krátce na to i své opakování (od 15. do 20. března 1898). Jednalo se o prodejní výstavy nabízené výhradním prodejcem Muchových děl v Čechách, pražským nakladatelem Františkem Topičem. Vedení muzea se 3. ledna 1898 rozhodlo koupit většinu v té době vystavených plakátů. Tehdy vznikl ojedinělý sbírkový soubor, který byl později doplněn ještě o několik kusů. Sbírka chrudimského muzea obsahuje celkem 42 Muchových litografií. Zahrnuje tedy třetinu veškeré Muchovy plakátové tvorby. Vystavována byla nejen v chrudimském muzeu, ale také na řadě výstav u nás i v zahraničí. V Chrudimi byla sbírka dlouhodobě vystavována až v letech 1978-1981 a pak ihned po generální rekonstrukci muzea v letech 1997-2007. Poté byla z důvodu ochrany exponátů expozice ukončena. Obnovena byla na konci minulého roku po splnění všech podmínek pro jejich dlouhodobé vystavování a uchovávání. Nová expozice s názvem „Alfons Mucha – plakáty“ je umístěna ve dvou místnostech prvního patra muzea. Podle scénáře kurátora sbírky Karla Pikharta řešil architektonicky a výtvarně podobu expozice architekt Jiří Krejčík z ARN studia. Tento architektonický ateliér z Hradce Králové, založený v roce 1995, má s podobnými úkoly bohaté zkušenosti. Načerpal je především v Kutné Hoře, kde podle jeho návrhu probíhala památková obnova budovy bývalé jezuitské koleje a její proměna na Galerii Středočeského kraje. Změnu využití interiéru této velkorysé barokní stavby pro účely galerie vyřešilo studio pomocí vložených vestaveb, které nezasahují do původní stavby. Jejich tvarování je soudobé, bez historických parafrází, což odpovídá myšlence, kterou se ateliér řídí. Podobně vyřešil architekt Krejčík i novou stálou expozici Muchových plakátů v památkově chráněné neorenesanční budově chrudimského muzea. Dvě vedle sebe se nacházející obdélné místnosti rozdělil dvěma čtvercovými vestavbami na několik menších prostorů. Ve vstupním prostoru jsou návštěvníkovi představeny kromě základních informací o expozici Muchovy biografické údaje a jeho výše zmíněné spojitosti s Chudimí, zastoupené např. katalogem výstavy z roku 1897, přetištěným plakátem k výstavě z roku 1898, katalogem výstavy a fotografií z vernisáže z roku 1933, dopisy, fotografiemi dřívějších expozic Muchových plakátů v muzeu apod. Ostatním částem expozice s výjimkou audiovizuální místnosti již vévodí Muchova díla. V první vestavěné čtvercové místnosti jsou instalovány plakáty na divadelní představení, následují dekorativní panó, plakáty na propagaci a kalendária. Zúžené prostory před vestavbami zdobí podélné vitríny s grafickými listy z alba Documents Décoratifs, slavným Muchovým portfóliem stylu art nouveau, užívaným po celé Evropě i ve Spojených státech. Kromě plakátů jsou v expozici vystaveny také dva smaltované talíře s námětem hlav orientálních dívek, na jejichž litografické předlohy se lze podívat hned vedle. V sekci divadelních plakátů nechybí Gismonda, první plakát, který Mucha vytvořil pro Sarah Bernhardtovou. Dekorativní panó jsou zastoupena pospolu vystavenými cykly Roční doby (z roku 1896), Drahokamy, Byzantské hlavy a částí cyklu Denní doby. Mezi plakáty na propagaci cigaretových papírků, likérů, čokoládových a jiných výrobků, firem či výstav zase nechybí např. plakáty Job z let 1896 a 1898, řadící se mezi nejpůsobivější Muchovy reklamní plakáty. Poslední vystavenou skupinou jsou kalendária, z nichž nejstarší je snad z roku 1894 (Paridův soud), nejmladší, obsahově se vztahující k národní idei Československého státu, pocházejí z let 1928 (Bratrský slib) a pravděpodobně z roku 1930 (Procitnutí národa k svobodě).

Parketová podlaha spolu s okrově zabarvenými vestavěnými stěnami se zavěšenými, jednotně zarámovanými Muchovými plakáty vytvářejí prostor, ve kterém se člověk cítí dobře a může si vychutnat krásu vystavených exponátů. Unaví-li se, může si sednout na bílá křesla do tmavě laděné audiovizuální místnosti a zhlédnout film o životě Alfonse Muchy. Výjimečnost divadelních plakátů, kterých je celkem pět, je zdůrazněna tmavě purpurovou místností s prkennou podlahou jako evokace na oponu a prkna, která znamenají svět. Četné skryté symbolické narážky však nabízejí především vystavená díla. Celou expozici její architekt na vhodných místech ještě oživil grafickým motivem, vycházejícím z Muchových linií splétajících se vlnovkek vlasů či záhybů drapérií.

V současné době se nabízí srovnání této expozice s výstavou Muchových plakátů ze sbírky Ivana Lendla v Obecním domě v Praze. Rozsahem Lendlova sbírka 116 plakátů nemá konkurenci a vidět ji je proto nezapomenutelným zážitkem. Vždyť s výjimkou tří kusů je zcela kompletní! Pokud však jde o instalaci, mohla být udělána lépe a nápaditěji. Vždyť obdélný sál lze rozčlenit i jinak, než jen dlouhou podélnou příčkou z bílého sádrokartónu. Muchovým plakátům by jistě také více slušela parketová podlaha místo „zeleného trávníku“, byť sémiotika je zde jasná. Zejména však rozmístění jednotlivých plakátů mohlo být velkorysejší, ovšem v tom případě by výstavní prostor musel být podstatně větší. V Chrudimi oproti tomu vytvořili expozici, která je uměřená i velkorysá a má svou jedinečnou atmosféru. Kromě zcela lidového vstupného je zde ještě jeden podstatný rozdíl. V Praze si Muchovy plakáty pořádně prohlédnete s lidmi v zádech. Oproti tomu v Chrudimi se na ně budete dívat v klidu a v soukromí, jelikož davy turistů se do tohoto krásného a na památky bohatého města i přes existenci dvou dalších muzeí – Muzea loutkářských kultur v Mydlářovském domě a Muzea barokních soch v kostele sv. Josefa bývalého kapucínského kláštera – nehrnou. Obě tato muzea, stejně jako sbírka Muchových plakátů v místním muzeu, přitom výrazně přesahují regionální význam.

Základní informace:

Místo: Regionální muzeum v Chrudimi

Termín: dlouhodobá stálá expozice

Vstupné: základní 40 Kč, snížené 20 Kč

Otevírací doba: Út – Ne 9:00 – 12:00, 13:00 – 17:00, Po zavřeno

Adam Hubáček