Recenze: Bezva ženská na krku

Česká kina uvedla v polovině října novou romantickou komedii Bezva ženská na krku. Jedná se o snímek z dílny Tomáše Hoffmana a Jiřího Vejdělka, kteří spolupracovali už na několika projektech. Mezi ně patří mimo jiné Ženy v pokušení, Muži v naději nebo Něžné vlny. Ústřední dvojici ztvárnili Ondřej Vetchý a Petra Hřebíčková. Může být Tomáš Hoffman hrdý na svůj režisérský debut nebo je Bezva ženská na krku jen jedna z mnoha?

Zdroj obrázku: informuji.cz

Dvojice, která vás baví

Pár, kolem něhož se celý příběh točí, znamená pro romantický film hodně zásadní faktor. Mezi herci musí být cítit chemie a divák by měl věřit ve šťastný konec, během kterého si dva hlavní hrdinové padnou kolem krku. Tyto hlavní body Bezva ženská splňuje. A co více, obě postavy baví samostatně, i bok po boku. Petra Hřebíčková v roli hodné, slušné, milující, ale také samostatné učitelky Elišky působí absolutně přirozeně a nenuceně. A ačkoliv se v některých scénách může zdát malinko strnulá, dle mého názoru zmíněná strnulost koresponduje s charakterem učitelky Elišky Vomáčkové a dodává jí to snad i na roztomilosti. Zkrátka role, která se naprosto střetla s herečkou. Jediným problémem na Elišce Vomáčkové může být její nešťastné příjmení, který samo o sobě zní jako klišé.

Ondřej Vetchý v roli nerudného hrobníka Božíčka podává velmi sympatický výkon, což u stálice českého plátna příliš nepřekvapuje. Nicméně i přes stabilní skvělé herecké výkony je potřeba Ondřeje Vetchého ocenit. Jeho role má dobrý, třebaže trochu očekávatelný vývoj, ovšem divák se rád podívá na to, jak se z nevrlého hulváta stane milující dobrák od kosti.

Příběh?

U romantických komedií snad ani nikdo nečeká závažný a složitý děj. Často stačí jen jednoduchá struktura a funguje to náramně. Bezva ženská na krku běží přesně po přímých zaběhnutých kolejích. Jasná příběhová linka dvou absolutně odlišných lidí, kteří nakonec najdou společnou řeč a mnohem víc. Proti tomu by nikdo nic nenamítal. Avšak objevují se zde vedlejší příběhy, které, řekněme, nejsou dotažené do konce. Většina těchto malých příběhů má však jen odlehčený charakter, takže jednoduchou strukturu filmu spíše oživují. Ovšem temná minulost Božíčka se zpočátku tváří, že snad bude velice důležitá pro celý děj. Nicméně z jakž takž budovaného napětí nakonec nevzešlo nic. Nebo alespoň nic zásadního. Při závěrečných titulcích zjistíte, že ve výsledku ani přesně nevíte, proč byl Božíček ve vězení a proč ho jeho syn zavrhl.

Sladký, slaďoučký závěr

Happy end jde s romantickými snímky ruku v ruce. I když se dá považovat za klišé, přiznejme si, spousta diváků ho vidí tuze ráda. Bezva ženská na krku ke šťastnému konci směřovala téměř od začátku. Až na malou krizi v druhé polovině filmu málokdo pochyboval o skutečně bezva konci. Tak bezva, až Bezva ženská na krku paradoxně přestala být bezvadná. V závěru se sice objeví jisté komplikace a Božíček musí o Elišku ještě chvilku bojovat, ale opravdu jen chvilku a bohužel nijak dramaticky. Trochu také zamrzí postava Jiřího Langmajera (manžel Elišky). Dva muži v životě ženy totiž často nepřinášejí nic dobrého, žádného dechberoucího souboje mezi Vetchým a Langmajerem se však nedočkáme. Škoda.

Verdikt

Bezva ženská na krku se i přes některé výtky řadí k českému nadstandardu. Romantických komedií v českém prostředí nenalezneme mnoho, což filmu hraje do karet. Dočkáte se jemného (možná i toho nejjemnějšího) humoru, poetických záběrů, které zahřejí u srdce a v neposlední řadě dobrých hereckých výkonů. Na závěr bych ještě vyzdvihla Miroslava Táborského v roli místního starosty, bez kterého by zásoba vtipů klesla na polovinu. Čili pokud se rozhodnete na tuto milou českou romantiku jít do kina, neprohloupíte.

Aneta Králová