Když s domem zdědíte i rodinou záhadu

Nely svou vnučku Casandru vychovala mnohem lépe než svou dceru. A tak je to právě Casandra, komu odkáže dům v Anglii. Dům, o kterém nikdo neměl ponětí a který s sebou nese mnoho otázek a snad i některé odpovědi, které se babička marně snažila celý život nalézt.

Jak se totiž Cassandra po babiččině smrti dozvídá, Nell byla do australské rodiny svých dvou sester přijata. Jejich otec ji našel jako čtyřletou holčičku na molu u lodi, která právě připlula z Anglie. O její rodině nikde nebylo stopy a vodítko jim neposkytl ani obsah bílého kufříku, na němž holčička posedávala. Cassandra otevírá po letech onen kufřík a nachází v něm knihu pohádek Elizy Makepeaceové s cennými ilustracemi od jejího oblíbeného malíře Nathaniela Walkera a bere si ji s sebou na cestu za dokončením babiččiny touhy po objevení sebe samé. Dorazí do Anglie, prochází se po panství přebudovaném na hotel, na konci jehož zahrady se nachází bludiště a za ním je na útesu ukrytý rozpadající se chaloupka, kterou babička koupila. Dokáže Cassie najít spolu s novými přáteli také babiččinu minulost?

Kniha střídavě popisuje starý rodinný příběh z pohledu několika žen žijících v různých časových rovinách – Casandry, která se snaží rodinou záhadu rozluštit pomocí zanechaných stop, Nely, která touží nalézt svůj původ, nešťastné divoké pohádkářky Elizy a její do morku kostí aristokratické tety.  Jakmile si na toto střídání časových období zvyknete, oceníte na knize dva důležité vypravěčské prvky: jednak autorčin podnět probudit ve čtenáři detektivní zápal nad rozluštěním rodinného tajemství, a pak také propracovanost jednotlivých postav, díky čemuž má děj přijemný spád. V příběhu nechybí drama, napětí, a s tím související silné pozitivní i negativní emoce.

Samotnou autorku, Kate Morton, s příběhem spojuje hned několik faktorů – žije v Austrálii, má dvě mladší sestry a ráda s nimi jako malá hrála hru na „jako“ stejně jako to dělá Eliza. Morton patří mezi nejúspěšnější australské autory. Nejen, že její knihy patří mezi bestsellery (přes 10 miliónů knih do 42 zemí), ale získala za ně také mnohá literární ocenění Abia General Fiction Book of the Year (2009) za knihu Dům u Riverton a Zapomenutá zahrada nebo Christina Stead Award Fellowship australských spisovatelů národní literární ceny (2012) za titul Tajemství Keeper. Do čestiny byly přeloženoy čtyři její romány, a to Dům u jezera (2009), Zapomenutá zahrada (2011), Tajemství letního odpoledne (2014) a Šepot vzdálených chvil (2015).

Renata Dorňáková

Co o sobě říci? V etapách relaxace (od programu motorová myš) pak není nad šálek lahodného maté a dobrou knihu s uchvacujícím příběhem.