Recenze knihy Lastočka

„Ve válce lidé umírají, a zejména ti, kteří jsou bez viny.“ – str. 141 –

K objevení spisovatelky Jitky Závodné jsem došla úplnou náhodou, přesně takovou, jak říkajíc, být ve správný čas na správném místě. A jsem za to neskutečně vděčná, protože paní spisovatelka se u mne osobně řadí k nejtalentovanějším dámám české literatury – troufám si ji zahrnout mezi jména jako Karin Lednická, Alena Mornštajnová či Hana Marie Körnerová.

Příběhy, které se opírají o historické skutečnosti a kde hlavními hrdiny jsou obyčejní lidé, kteří se snaží neblahou dobu nějak přežívat, pokud možno co nejšťastněji, a snaží se hledat pozitiva za každých okolností, jsou mi obzvlášť blízké. Nejinak je tomu právě v případě rodinného vyprávění z úst nejmladší členky této zajímavé rodiny, Ludmilky. Mapuje život svých rodičů Josefa a Růženky ještě před vlastním narozením, ale zejména se zaměřuje na to, co s nimi zažila ona sama po boku své starší sestry Jarmily.

Josef je prototypem idealisty, vlastence, člověka, který bojuje za právo a spravedlnost. Ačkoliv se v životě tolikrát „spálí“, stále doufá a věří v lepší budoucnost hlavně pro své děti. Je jeden z těch, který sice touží po změně ve společnosti, ale ne za pomoci hrubé síly a agrese. Chce jí docílit prostřednictvím ekonomických změn a reforem, prostřednictvím lidského přesvědčení, že jejich osud leží ne v cizích, ale v jejich vlastních rukách a oni s ním mohou naložit ke prospěchu všech. Situace a okolnosti si tomu žádaly, že vstupuje do Komunistické strany, která ho v roce 1932 vysílá poznat „šťastný život“ na kolchozu do Novosibirska, aby pak po návratu mohl pomoci budovat onen kýžený ráj na zemi. Ze začátku všechno vypadá jako v pohádce, postupem času se však rozkrývají krvelačné pařáty rudé vlajky bezpráví.

Po válce vstupuje Josef do Československé strany národně socialistické. Tentokrát je povolán do bývalých Sudet, kde má pomoci při obnově kusu „zdivočelé“ země v pohraniční oblasti.

Osud však celou rodinu zahání do kouta a ta je nucena žít na samotném okraji lidské existence. Když už se zdá, že nový začátek je konečně na dobré cestě, přijde rána v podobě února 1948 a s ním státní převrat Komunistické strany. Je až neuvěřitelné, že ta samá politická strana, kterou Josef tolik podporoval, ho prohlásí za vlastizrádce a uvrhne do mnohaletého žaláře.

V době, kdy si Josef odpykává trest, se jeho nejmladší dcera Ludmilka snaží postavit na vlastní nohy. Nemá to lehké a ani životní láska nedopadne dle snových představ. Bylo mi jí tolik líto.

Po celou dobu čtení je z příběhu cítit až neuvěřitelná rodinná pospolitost. Věřím, že nebýt tohoto silného pouta, všechno by se vyvíjelo jinak. Právě v nejhorších dobách stáli rodinní příslušníci při sobě a dokázali se ze samotného dna temnoty doplazit z posledních sil až k alespoň malinké naději ve štěstí.

„Válka nikdy nezačíná náhle nebo bez varování, přichází plíživě a v tichosti. Klíčí z podhoubí nízkého sebevědomí, strachu a nenávisti. Pomalu roste, až zastíní to dobré, co brání vykvést květům zla za zvuků polnice.“ – str. 110 –

„Abychom si uvědomili křehkost a pomíjivost lidského života, nemusí nás nutně válka nebo diktatura strachem přikovat k zemi. Nemusíte být svědky dramatických historických událostí, a přesto se v našem nitru může odehrát litý boj na život a na smrt, bez vítězů i poražených.“ – str. 302 –

Je to přesně ten druh románu, který vás srazí na kolena, který vám nedovolí vydechnout. Snad si jen honem uvařit dobrý čaj a zase rychle zasednout a pokračovat ve čtení. Příběh vám nedovolí jen tak odejít, nutí vás dočíst až do konce a pak dlouze přemýšlet…

Jedinou připomínku mám k formální stránce samotné knihy, a to konkrétně k tomu, jak je koncipován text, odstavce, kapitoly. Nejedná se o standardní úpravu, což si vysvětluji rozhodnutím vydat knihu vlastním nákladem. Nikterak to však příběhu neškodí. Jde pouze o můj subjektivní názor.

Technické poznámky: Kniha byla vydána v roce 2021 vlastním nákladem. Celkem má 328 stran. Napsala Jitka Závodná. 978-80-11-00141-4.

Denisa Šimíčková