Batman: Úplněk (Black Label)

Batman: Úplněk (Black Label)

aneb co se stane, když Batman přestane lovit monstra… a sám se jedním stane

Batman měl už tisíc podob.
Detektiv. Mstitel. Paranoidní génius. Polomýtus v plášti.

Ale Batman: Úplněk udělá něco, co zní jako béčkový hororový nápad po třetím bourbonu – a přesto to funguje překvapivě brutálně dobře:

Batman se stane vlkodlakem. Batman tě chce pokousat :)

A ne, není to gimmick.
Není to laciný „Elseworld“ experiment.
Je to temný, špinavý, téměř gotický sestup do ztráty kontroly.

A sakra, jak dobře se to čte.

Gotham byl vždycky město nemocné samo o sobě. Město, které rodí šílence, masky a traumata rychleji než jiné metropole parkovací lístky. Jenže tentokrát nejde o dalšího maniaka s toxinem nebo o psychopatického klauna.

Tentokrát je problém mnohem starší.

Krev.
Měsíc.
Prokletí.

A Bruce Wayne najednou zjišťuje, že všechny jeho roky disciplíny, kontroly a mentální dominance možná nestačí proti něčemu, co je hlubší než trauma. Něčemu zvířecímu.

A právě tady komiks začíná být fascinující.

Batman byl vždycky postava postavená na kontrole. Kontrola strachu. Kontrola emocí. Kontrola těla. Bruce Wayne je člověk, který přežívá díky tomu, že se nikdy úplně nerozpadne.

Jenže vlkodlačí prokletí není protivník, kterého umlátíš gadgetem.

Tohle je hlad.
Instinkt.
Šílenství.

A sledovat Batmana, jak postupně přestává věřit sám sobě, je možná děsivější než jakýkoliv monster design v celém komiksu.

Transformace jsou nádherně hnusné.

Ne „cool“.
Ne marvelovsky efektní.

Bolí.

Cítíš praskání kostí. Napětí svalů. Ztrátu lidskosti. A nejhorší na tom je, že Bruce si velmi dlouho odmítá přiznat, že problém není venku.

Ale uvnitř něj.

Pak přichází Constantine.

A tady komiks absolutně trefuje tón.

John Constantine není Gandalf v baloňáku. Není to moudrý mág s čistým svědomím. Je to podvodník, cynik, manipulátor a chlap, který už viděl tolik pekla, že ho překvapí máloco.

A přesně proto funguje jako protiváha Batmanovi.

Bruce chce situaci ovládnout.
Constantine ví, že některé věci se neovládají. Jen přežívají.

Jejich dynamika je fantastická. Jeden je posedlý racionalitou. Druhý ví, že racionalita je občas úplně k ničemu. A někde mezi nimi se rozpadá hranice mezi detektivkou a čistým hororem.

A pak je tu Rumunsko.

Protože Gotham nestačí.

Komiks se velmi chytře posouvá od městské gotiky k téměř folklórní noční můře. Staré hrady. Zapomenuté rituály. Prokletí, které je starší než Batmanova válka se zločinem. A najednou máte pocit, že nečtete superhrdinský komiks, ale moderní verzi klasických univerzálních monster filmů.

Jen mnohem brutálnější.

Co je na Úplňku nejlepší?

To, že nezapomíná, kým Batman je.

I když se mění.
I když ztrácí kontrolu.
I když začíná být nebezpečný pro všechny kolem sebe.

Pořád je to Bruce Wayne, který se zoufale snaží neztratit poslední kus sebe sama.

A právě tenhle boj je důležitější než všechny drápy, krev a vlkodlačí běsnění dohromady.

Vizuálně je komiks monstrózní.

Stíny žerou panely. Gotham působí promočeně, nemocně, skoro nakažlivě. Akce není elegantní – je divoká. Špinavá. Animální. A když Batman přestane být „Batmanem“ a začne být něčím jiným… kresba to prodá na sto procent.

Tohle není superhrdinská estetika.
Tohle je horor v kostýmu Batmana.

A teď důležitá věc:

Tenhle komiks není pro každého.

Pokud chceš klasického Batmana, který všechno přechytračí a nakonec elegantně vyřeší, může tě Úplněk rozhodit. Protože tady Bruce nevyhrává díky inteligenci.

Tady bojuje o vlastní lidskost.

A to je mnohem těžší.

Batman: Úplněk není komiks o tom, že Batman je vlkodlak.

Je to komiks o tom, co se stane, když člověk, který celý život stavěl identitu na kontrole… zjistí, že uvnitř něj žije něco, co kontrolovat nejde.

A někde mezi Gothamem, Rumunskem a krvavým svitem měsíce si uvědomíš jednu nepříjemnou věc:

Batman se vždycky bál monster.

Protože tušil, že jedno z nich nosí pod kůží.