Teenage Mutant Ninja Turtles 2: New York versus Želvy

aneb co když nejsou Želvy největším problémem New Yorku? Co když je New York největším problémem Želv?

Když Jason Aaron převzal Želvy Ninja, fanoušci očekávali velké věci. Aaron totiž nepatří mezi scenáristy, kteří by hráli na jistotu. A po druhém svazku můžu s klidem říct, že nejenže očekávání naplnil, ale v mnoha ohledech je překonal.

New York versus Želvy není komiks o tom, jak Leonardo, Raphael, Donatello a Michelangelo zachraňují město.

Je to komiks o tom, jak se město rozhodne, že už je nechce.

A to je zatraceně velký rozdíl.

Město, které se obrátilo proti vlastním legendám

New York byl pro Želvy vždy domovem. Špinavým, hlučným, nebezpečným, ale jejich.

Jenže Aaron přichází s jednoduchou otázkou: Co když se veřejnost rozhodne, že mutanti nejsou hrdinové, ale hrozba?

A najednou se všechno mění.

Želvy nejsou lovci zločinu.

Jsou lovenou zvěří.

Atmosféra komiksu připomíná nejlepší příběhy ze série X-Men. Strach. Nedůvěra. Politika. Manipulace davu. A pocit, že pravda už nikoho nezajímá.

Důležité je jen to, koho se podaří označit za nepřítele.

Každá Želva bojuje jinou válku

Jedna z nejlepších věcí na Aaronově pojetí je práce s jednotlivými bratry.

Nejsou to čtyři barevné masky.

Jsou to čtyři odlišní lidé.

Leonardo se snaží držet pohromadě něco, co se rozpadá pod rukama.

Raphael bojuje se vztekem, protože násilí je často jednodušší než přemýšlení.

Donatello hledá řešení ve světě, který přestal fungovat logicky.

A Michelangelo? Možná vůbec poprvé za dlouhou dobu působí smutněji než vtipně.

A právě díky tomu komiks funguje.

Není o akcích.

Je o vztazích.

Aaron píše dospělé Želvy

Tohle není kreslený seriál z devadesátek.

Není to ani nostalgická vzpomínka na pizzu a hlášky.

Aaron píše příběh, který bere Želvy vážně.

Velmi vážně.

A funguje to.

Protože pod mutanty, ninji a sci-fi prvky se skrývá příběh o rodině, která zjišťuje, že společný nepřítel byl možná to jediné, co ji drželo pohromadě.

A když ten nepřítel zmizí, zůstanou jen staré rány.

Akce? Absolutní nářez

Nebojte.

Pořád jsou to Želvy Ninja.

A když přijde akce, je fantastická.

Souboje mají váhu. Každý úder bolí. Každé střetnutí má důsledky. Není to bezhlavá řežba pro efekt. Je to konflikt, který posouvá postavy dál.

Aaron chápe něco, co řada akčních komiksů zapomíná:

Nejlepší bitka není ta největší.

Nejlepší bitka je ta, na které záleží.

New York jako pátá hlavní postava

Město v tomhle komiksu žije.

Ne jako kulisa.

Jako postava.

Špinavé ulice. Temná zákoutí. Mrakodrapy. Kanály. Média. Politici. Obyčejní lidé. Bezdomovci.

Aaron a výtvarníci vytvářejí pocit, že New York skutečně dýchá.

A že se rozhodl obrátit proti svým ochráncům.

To je děsivější než armáda ninjů.

O rodině víc než o ninjích

Největší překvapení?

Jak emocionální tenhle svazek je.

Nejde o záchranu světa.

Jde o otázku, zda mohou čtyři bratři ještě fungovat jako rodina.

A právě tady komiks zasahuje nejtvrději.

Protože nepřítel není jen venku.

Je i mezi nimi.

Verdikt

Teenage Mutant Ninja Turtles 2: New York versus Želvy je přesně ten typ komiksu, který připomíná, proč Želvy přežily desítky let, generace fanoušků i stovky adaptací.

Ne proto, že jsou ninjové.

Ne proto, že jsou mutanti.

Ale protože jsou rodina.

A Jason Aaron velmi dobře ví, že nejzajímavější příběhy nezačínají ve chvíli, kdy rodina drží pohromadě.

Začínají ve chvíli, kdy hrozí, že se rozpadne.

A přesně tehdy jsou Želvy nejlepší.