AČFK uvede klasiku od Kubricka

Zdroj obrázku: www.projekt100.cz

Na stránkách Projektu 100 stojí: „Stanley Kubrick 2001: VESMÍRNÁ ODYSEA NEJMAGIČTĚJŠÍ CESTA DO HLUBIN VESMÍRU A LIDSKÉHO NITRA.“ Pod tímto textem na stejném webu je také uveden citát spisovatele a scénáristy Arthura C. Clarka: „Stanley Kubrick chtěl tímto filmem především vytvořit mýtus a myslím, že se mu to podařilo.“ Není pravidlem, že by reklamy na film vždy říkaly pravdu a bylo by možné se jimi při výběru filmů řídit. V tomto případě však s propagačním textem nelze nesouhlasit.

2001: Vesmírná Odysea byla poprvé uvedena v roce 1968, tedy před čtyřiceti šesti lety. Patří však k filmům, které si své fanoušky najdou i dnes. Proč tomu tak je? Film je v mnoha ohledech unikátní a divákům přináší neopakovatelné zážitky. Po všech stránkách se jedná o mistrné dílo, na které stojí za to si udělat čas.

Kubrickův film však není určen pro každého. Je to divácky velice náročný snímek plný dlouhých záběrů a scén, kde se „nic neděje“. Vesmírná odysea patří mezi filmy, které stojí za to vidět v kině – na počítačovém monitoru či televizní obrazovce neposkytuje zdaleka tak výrazný zážitek, naopak může přinést pocit nudy. Jen samotný začátek je velice pomalý a netrpělivý divák si během první scény při pohledu na vřeštící lidoopy může donekonečna pokládat otázku: Kde je ta slibovaná cesta vesmírem? Vesmírná odysea není akční trhák, ale filozofická úvaha, na kterou se nestačí dívat, je potřeba jí prožít.

Krásná antiutopie, obávaná technologie

Film je výrazným příspěvkem antiutopickému žánru. Podobně jako slavná kniha 1984 a řada dalších výrazných literárních i filmových děl zejména z období padesátých a šedesátých let varuje před totalitarismem a stejně jako Čapkovo R.U.R. ukazuje obavy z nadvlády technologie nad člověkem. S odstupem více jak čtyřiceti let od natočení můžeme ve filmu nalézt mnohé paralely se současným společenských a technologickým vývojem.

Vesmírná odysea není jen děsivým odhalením nepříjemných pravd o člověku a technice, z určitého hlediska prorockým, nebo filozofickým – či slovy distributorů „magickým“ – esejem. Film 2001: Vesmírná odysea je mimo to také krásný. Je krásný v práci kamery, ve výtvarném zpracování, v animacích prehistorické krajiny i vesmírných objektů. Je krásný v použitých nápadech i v hudebním doprovodu, ve kterých byly použity mimo jiné skladby Richarda Strause.

Počítač Hall i další motivy z filmu byly mnohokrát reflektovány v pozdějších uměleckých dílech a film samotný se stal inspirací pro následující vývoj žánru sci-fi. Filmoví odborníci se často shodují na tom, že dnes by podobný snímek již nebylo možné zafinancovat. Přes široké zázemí svých fanoušků totiž nevyhovuje současným požadavkům trhu. Velké produkční společnosti dnes bohužel preferují filmy, kde se víc děje, příběh rychleji utíká a méně se u toho musí přemýšlet. I to je důvod, proč stojí za to se nesoustředit jen na současnou produkci, ale čas od času do kina zajít na filmovou klasiku.

O projektu 100

Asociace českých filmových klubů v letošním roce v rámci Projektu 100 již uvedla do kin mistrnou filmovou báseň o destruktivním přístupu lidí k planetě Zemi Koyaanisquatsi, které stejně jako Vesmírná odysea patří mezi divácky náročné snímky, jež je dobré shlédnout v kině. Po březnovém uvedení Vesmírné odysey AČFK připravuje na květen populární film Pulp fiction a posledního července je plánovaná „premiéra“ klasiky Československé Nové vlny Ostře sledované vlaky.

Dominik Obruča