Adolf Loos – Učit se bydlet

U příležitosti 80. výročí úmrtí architekta Adolfa Loose (1870–1933) se koná výstava pod názvem Adolf Loos – Učit se bydlet.

Výstava se věnuje architektonickému odkazu Adolfa Loose, který se vyznačuje především nezvyklým uspořádáním prostoru, materiálem, vybavením nebo také osvětlením. Na příkladech interiérů v Plzni, Praze a Brně jsou představeny Loosovy „obytné prostorové programy“ promítající každodenní rituály zámožné klientely. Pro každou aktivitu architekt vytvořil optimální prostor (jídelna, obývací pokoj, ložnice atd.). Například reprezentativní místnost byla vždy velice reprezentativní, největší v celém bytě, zatímco knihovna či budoár musely zachovat dojem intimity. Zamýšlel se nad interiérem tak, aby se nikdy nemusel měnit, aby nepodléhal momentální módě. Věc by měla být univerzální a sloužit co nejdéle. Jedním z jeho slavných výroků je: „Bota nemusí být v brokátu, aby byla pohodlná.“

Další část výstavy se zabývá životem Loose a stručně připomíná zásadní body jeho kariéry. Rozsáhleji se věnuje českému prostředí, v němž Loos našel mnoho svých žáků, přátel a propagátorů.

Brněnský rodák Adolf Loos patří mezi nejvýznamnější osobnosti architektonické moderny. Od dětství se učil rukodělným dovednostem v sochařské a kamenické dílně svého otce. Vzdělání si doplnil na průmyslové škole v oboru Stavební technik, poté studoval architekturu. Nejužitečnější mu však byl tříletý pobyt v USA, během kterého se naučil nejvíce. Od začátku své kariéry ve Vídni se netajil kritikou k zastaralým normám, se kterými se neustále setkával. Bojoval proti ornamentu a jeho článek „Ornament a zločin“ je pokládán za nejvýznamnější architektonický esej 20. století. Hlásal, že ornament je znakem primitivní kultury a že „vývoj kultury a odstranění ornamentu jsou stejně důležité“.

Základní myšlenkou, kterou propagoval v oblasti bydlení, je: „Dům se musí líbit všem. Na rozdíl od uměleckého díla, které se nemusí líbit nikomu. Umělecké dílo se zrodí, aniž by existovala jeho potřeba. Dům pokrývá určitou potřebu. Umělecké dílo chce lidi vytrhnout z jejich pohodlí. Dům musí tomuto pohodlí sloužit. Člověk má rád všechno, co slouží jeho pohodlí. Nenávidí všechno, co ho chce vytrhnout z jeho získaných a zajištěných pozic a co ho obtěžuje. Tak má rád dům a nenávidí umění.“ Mezi nejdůležitější Loosovy stavby patří obchodní dům Goldmann & Salatsch na Michalském náměstí ve Vídni (1910–1911), dům básníka Tristana Tzary v Paříži (1926), nerealizovaný projekt domu pro Josephinu Bakerovou a vila pro Františka Müllera v Praze. Tyto stavby spojuje nová koncepce uspořádání prostoru známá pod názvem „Raumplan“ založená na prostorové a výškové diferenciaci začleněných prostor.

Informace:

Datum konání: 23. 5. – 19. 9. 2013

Vstup na výstavu:  volný

Místo: Rakouské kulturní fórum, Jungmannovo náměstí 18, Praha 1

Iveta Dziková