Batman / Deadpool

Scénář: Grant Morrison, Zeb Wells a další
Kresba: Dan Mora, Greg Capullo a další
DC × Marvel | Crew

Komiksové světy mají jednu zvláštní vlastnost.

Mohou se zničit.

Restartovat.

Rozdělit.

Sloučit.

Přepsat čas.

Zabít hrdinu a za dva roky ho přivést zpět.

Ale nejtěžší kouzlo ze všech bývá dostat ke společnému stolu dvě vydavatelství.

DC a Marvel to po více než dvaceti letech znovu dokázaly.

A Batman / Deadpool je přesně ten typ knihy, u které je skoro zbytečné předstírat, že její hlavní hodnotou je dokonale vystavěný příběh.

Není.

Její hodnotou je okamžik, kdy otočíte stránku a uvidíte Captain America vedle Wonder Woman.

Kdy Rocket Raccoon dostane prsten Green Lanternu.

Kdy se John Constantine potká s Doctorem Strangem.

Kdy proti sobě stojí Starouš Logan a Batman z Návratu Temného rytíře.

A ano:

kdy musí Batman strávit nějaký čas s Deadpoolem.

Už samotná existence té věty stojí za přečtení.

Batman má plán. Deadpool má Deadpoola.

První hlavní příběh napsal Zeb Wells a nakreslil Greg Capullo.

A spojení těchto dvou postav je tak samozřejmě nesmyslné, až je vlastně dokonalé.

Batman je kontrola.

Příprava.

Disciplína.

Ticho.

Deadpool je přesný opak.

Mluví.

Pořád.

Ví, že je v komiksu.

Ignoruje hranice panelů, žánru i dobrého vkusu a na jakýkoliv plán reaguje způsobem, který žádný Batmanův contingency plan nemohl předvídat.

Protože jak se připravíte na člověka, který možná neví, co udělá v příštím panelu ani on sám?

Wells chápe, že není potřeba mezi nimi vytvářet hluboké filozofické dilema.

Stačí je zavřít do stejného příběhu.

Batman Deadpoola považuje za katastrofu.

Deadpool Batmana skoro za celebritu.

A čtenář sleduje, jak dlouho Bruce Wayne vydrží, než začne litovat, že vůbec opustil jeskyni.

Greg Capullo je pro tuhle kombinaci výborná volba.

Batmanovi dodává váhu, mohutnost a temnotu, zatímco Deadpool do jeho stránek neustále vnáší pohyb a chaos.

Je to střet dvou vizuálních energií stejně jako dvou osobností.

A pak přijde Grant Morrison

Pokud je Wellsův Deadpool/Batman crossover dvou postav, Morrisonův Batman/Deadpool je crossover dvou představ o tom, co vůbec komiks může dělat.

A to je rozdíl.

Grant Morrison nikdy neměl potřebu zacházet s komiksovou realitou jako s něčím stabilním.

Postavy vědí, že existují příběhy.

Příběhy vědí, že existují čtenáři.

Fikce se může podívat sama na sebe.

A Deadpool je pro něco takového téměř laboratorně vytvořený.

On už čtvrtou stěnu dávno rozbil.

Morrison ji nepotřebuje rozbít.

On začne zkoumat, co je za ní.

Najednou nejde jen o vtipné setkání dvou populárních postav.

Jde o dva vesmíry, které jsou si vědomé vlastní komiksovosti.

O kontinuitu.

O alternativní verze.

O to, co se stane, když se dvě korporátně oddělené mytologie na chvíli rozhodnou, že hranice mezi nimi neexistuje.

Je to přesně ten druh příběhu, který může někomu připadat geniální a jinému jako Grant Morrison puštěný ze řetězu.

Já jsem mnohem blíž první skupině.

Dan Mora umí nemožné: nakreslit všechno

Dan Mora je dnes prakticky ideálním kreslířem pro podobný projekt.

Umí Batmana.

Umí humor.

Umí akci.

A hlavně dokáže během několika panelů změnit tón, aniž by stránka přestala držet pohromadě.

Když Morrison začne míchat světy a pohrávat si s jejich pravidly, Mora to musí vizuálně ukočírovat.

A zvládá to.

Jeho Batman vypadá jako Batman.

Deadpool jako Deadpool.

Ani jeden přitom nepůsobí, že by byl hostem ve výtvarném stylu toho druhého.

To je možná větší úspěch, než se zdá.

Crossovery často působí, jako když někdo slepí dvě různé ilustrace.

Tady oba světy opravdu sdílejí jednu stránku.

Captain America a Wonder Woman

A tady začíná největší radost celé knihy.

Krátké příběhy.

Některé mají pár stran.

Nemají prostor vybudovat komplikovanou zápletku.

Musí najít jednu myšlenku.

Jednu společnou vlastnost.

Nebo jeden konflikt.

A vytěžit jej co nejrychleji.

Captain America a Wonder Woman jsou téměř ideální dvojice.

Oba jsou symbolem.

Oba reprezentují určitý ideál své společnosti.

A oba současně vědí, jak problematické může být, když člověk začne symbolu věřit víc než lidem.

Není potřeba, aby spolu bojovali dvacet stran, aby zjistili, že jsou vlastně na stejné straně.

Zajímavější je sledovat, jak podobně uvažují lidé, kteří pocházejí z úplně jiných mytologií.

Jeden z americké superhrdinské tradice.

Druhá z řeckých bohů a Themysciry.

A přesto si rozumějí skoro okamžitě.

Jeff a Krypto

Pak přijde Jeff a Krypto.

A můžete zahodit veškerou analýzu.

Je to žralok.

A pes.

A je to rozkošné.

Hotovo.

Právě takový příběh ale do knihy potřebujete.

Po meta-komiksu, multiverzálních narážkách a heroických ikonách přijde několik stran čisté radosti.

Ne všechno musí rozebírat morální povahu superhrdinství.

Někdy úplně stačí dát dohromady dva milované zvířecí charaktery a nechat je dělat bordel.

Aport.

Perfektní.

Daredevil a Green Arrow

Na papíře méně očividná dvojice.

Ve skutečnosti velmi dobrá.

Daredevil a Green Arrow patří mezi hrdiny, kteří jsou mnohem pevněji spojeni s ulicí, politikou, chudobou a konkrétními společenskými problémy než většina jejich kolegů.

Matt Murdock je právník.

Oliver Queen politický provokatér.

Jeden bojuje s otázkou práva a viny.

Druhý velmi rád vysvětluje všem okolo, jak by podle něj měla společnost fungovat.

Je skoro překvapivé, že se nepotkali dřív.

Jejich společný příběh není největší atrakcí celé knihy.

Ale patří k těm crossoverům, u kterých si člověk po přečtení řekne:

Ano. Tohle spojení dává smysl.

Rocket Raccoon dostane Green Lanternův prsten

Některé komiksové nápady nepotřebují další vysvětlování.

Tohle je jeden z nich.

Rocket Raccoon.

Green Lanternův prsten.

Hotovo.

Samotná premisa obsahuje skoro celý vtip.

Prsten má vyhledat člověka – nebo bytost – se správnou vůlí.

A vybere si Rocketovu kombinaci odvahy, absolutní drzosti a přesvědčení, že každý problém lze vyřešit dostatečně velkou zbraní.

Je to absurdní.

A zároveň překvapivě logické.

Proto fungují nejlepší crossovery.

Neříkají:

„Podívejte, dali jsme vedle sebe dvě slavné postavy.“

Říkají:

„Počkejte. Co by se skutečně stalo, kdyby se jejich pravidla potkala?“

Starouš Logan proti starému Batmanovi

A potom přijde Frank Miller.

Starouš Logan.

Batman z Návratu Temného rytíře.

Dva muži, kteří měli odejít do důchodu přibližně před třemi válkami, ale odmítají to akceptovat.

Je to skoro archeologický nález devadesátkové maskulinity.

Vrčení.

Bolest.

Jizvy.

Tvrdohlavost.

A dva staří chlapi, kteří samozřejmě nejsou schopni vyřešit konflikt jinak než tím, že si dají přes hubu.

Není to subtilní.

Ale proč by mělo být?

Frank Miller nestaví na psychologické jemnosti.

Staví dvě svétem otlučené ikony proti sobě a užívá si každou vrásku, každý úder a každý moment, kdy si oba odmítnou přiznat, že by jim víc prospěla ortopedie.

Je to krátké.

Šílené.

A přesně tak dlouhé, jak má být.

Logo je důvod, proč existují komiksy

Pak je tu Logo.

Směs Loba a Wolverina.

Jestli někomu není jasné, proč tahle postava musí existovat, pravděpodobně mu žádné vysvětlení nepomůže.

Je to návrat k duchu Amalgam Comics, kde se kdysi postavy Marvelu a DC skutečně spojovaly do nových hybridů.

Wolverine plus Lobo.

Regenerace.

Drápy.

Motorka.

Ego.

Brutalita.

Výsledek:

něco, co by pravděpodobně nemělo být možné zabít, umlčet ani pojistit.

Je to možná nejhloupější nápad knihy.

Říkám to jako kompliment.

Constantine a Doctor Strange

Tohle je naopak spojení, které bych si klidně přečetl jako celou minisérii.

Doctor Strange je čaroděj, který vstoupí do místnosti a většinou očekává, že všichni budou respektovat skutečnost, že je Sorcerer Supreme.

John Constantine vstoupí do stejné místnosti a začne přemýšlet, komu může lhát, koho využít a kde se dá kouřit.

Strange má magii jako disciplínu.

Constantine jako podvod, dluh a neustálou hrozbu, že něco dopadne strašně.

Oba zachraňují realitu.

Jen úplně jiným způsobem.

Jejich střet patří k nejlepším nápadům celé sbírky právě proto, že oba reprezentují rozdílné podoby komiksové magie.

Marvelovskou spektakulárnost.

A vertigovskou špínu.

Tady bych opravdu chtěl dalších sto stran.

Nightwing a Laura Kinneyová

Nightwing a Laura Kinneyová – Wolverine jsou zase překvapivě přirozený pár.

Oba žijí ve stínu velkého jména.

Dick Grayson musel přestat být Robin, aby zjistil, kdo je bez Batmana.

Laura musela zjistit, kdo je bez Wolverina.

Oba zdědili něco, o co úplně nežádali.

A oba si museli vytvořit vlastní identitu vedle člověka, jehož stín zabíral příliš mnoho prostoru.

Tahle společná zkušenost dává krátkému příběhu více emocí, než by člověk od několika crossoverových stran čekal.

Nejde o to, kdo je rychlejší.

Ani kdo by koho porazil.

Jde o dědictví.

A o rozhodnutí nebýt kopií svého předchůdce.

Harley Quinn a Hulk

Co může dopadnout špatně?

Úplně všechno.

Harley představuje chaos psychologický.

Hulk chaos fyzický.

Jedna dokáže během několika minut rozvrátit sociální situaci.

Druhý budovu.

Amanda Conner je pro Harley navíc prakticky domácí prostředí. Její expresivní mimika a schopnost dostat do panelu grotesku i dynamiku přesně odpovídají příběhu, který nikdy nemá ambici působit normálně.

Je to jedna z těch povídek, které prostě chcete vidět rozpohybované.

Static a Ms. Marvel

A na závěr možná nejméně okázalé, ale tematicky jedno z nejchytřejších spojení.

Static a Ms. Marvel.

Dva mladší hrdinové.

Dvě postavy úzce spojené s komunitou, identitou a tím, co znamená vyrůstat ve světě, který od vás očekává několik různých věcí současně.

Nemají status Batmana nebo Captaina Ameriky.

Právě proto se jejich příběh může soustředit na něco obyčejnějšího.

Na přátelství.

Na nejistotu.

Na hledání vlastního místa.

Crossovery nepotřebují vždy spojovat největší jména.

Někdy je mnohem zajímavější najít dvě postavy, které by si skutečně měly co říct.

Tady se to povedlo.

Dvanáct příběhů znamená také dvanáct různých výsledků

Samozřejmě není všechno stejně dobré.

Ani být nemůže.

Některé povídky jsou opravdu příběhy.

Jiné jsou v podstatě jeden dobrý nápad roztažený na několik stran.

Některé kombinace chcete číst dál.

Jiné fungují hlavně jako vtip:

„Hele, představ si, kdyby se tihle dva potkali.“

A to je současně největší slabina i kouzlo knihy.

Není to grafický román.

Je to komiksový festival.

Přijdete.

Projete několik pódií.

Něco vás nadchne.

Něco pobaví.

Jednu kapelu byste chtěli slyšet ještě hodinu.

U jiné vám pět minut úplně stačí.

Ale celou dobu máte pocit, že se děje něco mimořádného.

Proč na tom vlastně tolik záleží?

Protože DC a Marvel spolu dlouho prakticky nemluvily.

A přitom lidé tyhle postavy nikdy nepřestali v hlavě míchat.

Kdo by vyhrál?

Batman nebo Captain America?

Superman nebo Thor?

Co by řekl Constantine Doctoru Strangeovi?

Co by udělal Rocket s Green Lanternovým prstenem?

Fanoušci takové otázky řeší od chvíle, kdy existují oba vesmíry.

Tahle kniha jim připomíná, že komiksy nemusí být vždy posedlé kontinuitou.

Nemusí mít dopad na dalších sedmnáct sérií.

Nemusí připravovat další event.

Nemusí všechno navždy změnit.

Někdy mohou být prostě hřištěm.

A tohle hřiště má dvě obrovské krabice hraček.

Marvel.

DC.

Vysypat na podlahu.

A začít kombinovat.

Batman / Deadpool není nejlepší příběh Batmana.

Ani Deadpoola.

Ani Captaina Ameriky, Wonder Woman, Wolverina nebo Hulka.

A vůbec mu to nevadí.

Je to kniha o radosti z možnosti.

O tom zvláštním okamžiku, kdy přestanou platit firemní hranice a postavy, které po desetiletí existovaly několik centimetrů od sebe na regálu v knihkupectví, konečně mohou vstoupit do stejného panelu.

Některá setkání jsou absurdní.

Jeff a Krypto.

Některá geniálně samozřejmá.

Constantine a Doctor Strange.

Některá vznikla evidentně jen proto, že někdo chtěl vidět svět hořet.

Rocket s Green Lanternovým prstenem.

A potom existuje Logo.

Pro toho stále nemám racionální vysvětlení.

A nechci ho.

Hlavní dvojice Batman–Deadpool funguje právě proto, že se k sobě vůbec nehodí. Zeb Wells s Gregem Capullem z jejich rozdílnosti vytěží velmi dobrou komedii, zatímco Grant Morrison a Dan Mora vezmou stejnou premisu a začnou si hrát se samotnou podstatou komiksových vesmírů.

Výsledek je nerovnoměrný.

Místy geniální.

Místy pouze vtipný.

Občas naprostá blbost.

Jenže je to přesně ten druh blbosti, kvůli kterému jsem komiksy začal číst.

Protože někdy nepotřebuju vědět, jak další crossover změní osud multiverza.

Chci jen zjistit, co se stane, když dáte Rocket Raccoonovi Green Lanternův prsten.

A pokud vás už při té větě napadlo:

„Tohle si musím přečíst.“

Pak je tahle kniha určena přesně vám.