Wolverine: Pomsta

neb když se Wolverine přestane ptát a začne účtovat

Jsou komiksy, kde Wolverine řeže nepřátele.
A pak jsou komiksy, kde Wolverine řeže i poslední zbytky iluzí.

Pomsta je přesně ten druhý případ.

Jonathan Hickman si bere postavu, kterou už jsme viděli ve všech možných polohách – hrdina, antihrdina, mutant, legenda – a dělá něco, co se u Wolverina nedělá často: zbaví ho romantiky. Žádné „nejlepší v tom, co dělá“. Tady jde o něco syrovějšího. Osobnějšího. Nepříjemnějšího.

Tohle není Wolverine, kterého chcete obdivovat.
Tohle je Wolverine, kterého nechcete zastavit.

Pomsta jako motor

Děj je vlastně jednoduchý. A to je dobře. Astroid M přeletěl a praštil sebou o Québec. Realita je neúprosná. Severní polokoule je v apokalypse. Aby západ mohl přežít potřebuje elektřinu. Jen Tungunská elektrárna zůstala stát. Záchranná mise rychle skončí. Hrdinové padnou v čele s Kapitánem Amerikou, protože podcenili své protihráče.

Logan přežije. Ponížený, zlomený.
A Logan si to nenechá líbit.

Žádné složité konstrukce. Žádné politické nuance. Hickman jde na dřeň – a ukazuje, že pomsta není o spravedlnosti. Je to proces. Pomalu se rozjíždějící lavina, která neřeší, koho pohřbí.

A čím víc se příběh posouvá, tím víc je jasné, že nejde jen o nepřátele.
Jde o Wolverina samotného.

Hickman jinak, než čekáš

Pokud čekáš typického Hickmana – vrstvený lore, komplexní struktury, intelektuální puzzle – budeš překvapený.

Tady je Hickman minimalistický.
Přesný.
Tichý.

Dialogy jsou úsporné. Informace dávkované. A mezi panely je víc než v nich samotných. Tenhle komiks se nečte jen očima. Čte se mezi řádky.

apullo unleashed

Greg Capullo tady jede na plný plyn.

Každý panel je úder.
Každý pohyb má váhu.
Každé tasení drápů cítíš v kostech.

Townsendova linka drží kresbu pevně, zatímco Plascencia a Sinclair barví svět do tónů, které oscilují mezi brutalitou a temnou elegancí. Krev není jen červená. Je to atmosféra.

A akce?
Nechce být hezká.
Chce bolet.

Jen smrt Deadpoola je neočekávána.

Wolverine bez filtrů

Tohle je možná nejdůležitější.

Wolverine tady není cool.
Není vtipný.
Není ani hrdinský.

Je unavený. Naštvaný. A rozhodnutý.

A právě tahle verze funguje nejvíc. Protože připomíná, že Logan není legenda kvůli tomu, kolik lidí zachránil. Ale kolik toho unesl.

A kolik ještě unese.

Sice se může zdát, že vražedná mise po pomstě pro Logana končí, ale kde jeho mise končí, začíná mise po mstě jiných.

Zdálo by se, že Wolverine končí. Ale rosomáka těžko zabít. Čtenář se může těšit na lahůdku a slova Wolverina vám bude dlouho znít v uších „…. sedíš na mým místě.“

Vašek Okapa