Psychiatři nemusí být blázni. Ale někdy to pomůže. Nahlédněte do života britského psychiatra

Proč by se někdo z vlastní vůle rozhodl, že se stane psychiatrem? Opravdu se dají v učebnicích medicíny najít řešení na zpackané lidské životy? Mohou citliví pacienti dostat potřebnou péči, když na psychiatrii chybí personál, nemocniční lůžka a někdy i vhodná léčba?

Pokuste se najít odpovědi na tyto otázky a nahlédněte prostředníctvím knihy Psychiatři nemusí být blázni (ale někdy to pomůže) do světa britské psychiatrie z obou stran lékařského stolu. Nečeká vás žádné zdlouhavé vyprávění o bídném stavu zdravotní péče a nedostatku personálu i financí, i když i na to přijde řeč. Místo toho vás čekají příběhy o pacientech i zdravotnickém personálu okořeněny zdravou dávkou černého humoru a špetkou optimismu.

Autorem této knihy, kterou v českém překladu vydalo Nakladatelství Jota, je Benji Waterhouse, psychiatr působící v první linii britského zdravotnického systému. Je také úspěšným standupovým komikem, jehož vystoupení bývají beznadějně vyprodaná. Píše pro The Guardian a The Independent a objevil se na seznamu „inspirativních psychiatrů“ sestaveném britskou Královskou psychiatrickou společností. Zajímá se také o psychedelika, podílel se na výzkumu účinku psilocybinu v léčbě deprese, který byl představen v dokumentu BBC. Kniha Psychiatři nemusí být blázni (ale někdy to pomůže) je jeho první kniha o (ne)fungování péče o duševní zdraví ve Velké Británii.

Autor o své kariéře psychiatra vypráví zcela upřímně a otevřeně. Problémy, se kterými se ve své práci setkává, nezlehčuje, avšak i tak si dokáže zachovat nadhled a optimismus. Jeho smysl pro humor ho provádí na celé jeho cestě a neopouští ho ani v nejtěžších chvílích. Kromě humoru autorovi pomáhá i jeho empatie, pro kterou bohužel v britském systému psychiatrické péče není vždy prostor. Ono celkově poměry v britské psychiatrii jsou šílené a přístup k pacientům šokující. Jako příklad uvedu snahu co nejrychleji vyhodit hospitalizované pacienty bez ohledu na to, zda už jsou v pořádku, jen aby se uvolnila lůžka pro další lidi, kteří potřebují pomoc. Nebo kritický nedostatek personálu, který častokrát mele z posledního.

Kromě práce a příběhů některých z pacientů a kolegů se autor hodně soustředí i na svou rodinu. Ta není ideální, i když jeho matka trvá na tom, že jeho dětství bylo idylické. Kombinace rodinných traumat a náročné profese je riziková, a tak autor navštěvuje terapeuta, kde se své problémy snaží řešit. Díky tomu můžete sledovat, jak se mění nejen autor, ale i jeho postoj k rodině. Nechybí ani příběhy o ženě, s níž autor začal rozvíjet vztah a s níž je to také někdy komplikované. Kniha jako celek tak nabízí komplexní pohled do života mladého psychiatra, který má nejen ideály, ale i spoustu pochybností, a který se snaží co nejlépe postarat o pacienty, zvládnout práci v šílených podmínkách a zároveň nějak ukočírovat svůj soukromý život. I když vypráví o vážných tématech, nechybí v ní ani humor, ani lidskost, ani naděje.

Jana Mišúnová

"Nikdy nejsi moc starý na to, abys mohl začít znovu snít nebo se vydat za dalším cílem." C.S. Lewis