Být eko je in, ale ne jen to

Moderní doba nás vede ke spěchu. Máme dálnice, po kterých spěcháme z místa A do místa B. Díky elektřině a moderní komunikační technologii máme internetová média, sociální sítě, e-maily a telefony. Spěcháme, abychom si od života vzali, co nejvíce. Občas se ale někteří z nás rozhodnou zastavit. Nespěchat tolik, rozhlédnout se kolem sebe a zamyslet se, jestli na naše pohodlí někdo nedoplácí.

Můžete je s přezíravým úsměvem nazývat grínpísáky, zelenými nebo ekoaktivisty. Někdy jsou to opravdu profesionální ekologové a ochranáři životního prostředí, jindy jde prostě jen o člověka, jehož záliba spočívá v náklonosti k přírodě, zvířatům i rostlinám. O zdravém životním stylu (ať už tím myslíme o stravování, sportu nebo obecně o životním prostředí a budoucnosti planety) se mluví čím dál více. Čím dál více lidí zajímá, v jakém prostředí budou vyrůstat jejich děti, v jakých podmínkách žijí a zdravý životní styl, stejně jako ekologie se tak stává globálně populárním fenoménem.

I proto se dnes budeme bavit o projektu Čiřikání, který se zabývá ochranou koroptve a polního ptactva v ČR.  Představí nám jej Mgr. Petr Rejzek, který je profesí stavebním ekologem, ale jinak se dlouhodobě zabývá podporou biodiverzity, a je jedním ze čtyř členů odborného týmu tohoto projektu.

Na webu se lze dočíst, že počátky zvýšeného zájmu ohledně osudu českých koroptviček jsou spojeny s rokem 2000. Jak to vlastně všechno začalo?

Ornitologická sezóna 2000, tak na tu rád vzpomínám, protože jsem začal vést systematické záznamy o pozorováních koroptve polní a zároveň jsem jako student oboru ochrana a tvorba životního prostředí o tomto druhu zpracoval referát. Tím se můj hluboký zájem o koroptev a krajinu, kterou obývá, započal.

Česká fauna je poměrně bohatá a většina organizací, které znám se zaměřují spíše na „populárnější zvěř“ jako jsou například šelmy. Nabízí se otázka, proč jste si vybrali právě koroptve?

Za to může prostředí, kde to celé vzniklo, tedy zemědělská krajina na Tršické pahorkatině nedaleko od Olomouce. Zatímco většina lidí má přírodu spojenou se zoologickými zahradami, sbíráním hříbků po lesích nebo pobytem na horách, já a mí kamarádi (ochránci přírody a myslivci), jsme žili přírodou v polích. Na jaře vám tu dělá radost štěbetání skřivanů pod oblohou, v létě potěší kvetoucí plevele na okrajích polí, z podzimní mlhy se vynořují siluety alejí a v zimě na zasněžených pláních pobíhají zajíci. Tato dlouhodobě přehlížená příroda v polích mě fascinuje. A na to, jak se k ní chováme, nejvíce doplatila právě koroptev. Z údajů víme, že za pouhých 70 let její počty spadly na kritických 1,3 % původní populace, přičemž v některých oblastech již zcela vyhynula. Stala se proto naším vlajkovým druhem pro záchranu přírody v polích.

Čiřikání se kromě koroptve věnuje i dalším druhům polních ptáků. Mohl by si nám říci, kteří to jsou? 

Abychom účinněji pomáhali koroptvi, musíme pochopit a sledovat ekologické zákonitosti v celém polním ekosystému. Proto v rámci výzkumu agroekosystémů sledujeme celkem 16 vybraných ptačích druhů, kteří jsou na polní krajině existenčně závislí. To znamená, že ji potřebují nejen jako místo pro sběr potravy, ale i pro rozmnožování. Kromě koroptve se jedná o dva druhy bramborníčků, čejku a chocholouše, dva druhy konipasů, konopku, křepelku, samozřejmě se jedná také o skřivana a stehlíka, ale i o dva druhy strnadů, dva druhy ťuhýků a o vrabce polního. Při výzkumech mám radost ze všech zjištěných polních ptáků, ale koroptev je přece jenom srdcovka.

Mezi podporovatele a členy projektu patří odborníci i zástupci laické veřejnosti, dá se říci, kolik vás je? 

Protože jsme nedávno sepisovali výroční zprávu, mám čerstvá data. Náš spolek NAŠE SPOLEČNÁ KRAJINA má 10 řádných členů a v realizačním týmu působí 4 odborníci, z nich jsou dva ekologové a dva krajinní inženýři, a důležitou oporou je i naše ekonomka a externí účetní. To je výkonné jádro, které má zodpovědnost za celý Projekt ČIŘIKÁNÍ. Protože tento náš dlouhodobý celostátní projekt již nabyl velkého rozsahu a významu, je nám odbornou nezávislou oporou také poradní sbor s 26 členy. Celá naše činnost je pak především závislá na dobrovolnících, kteří v terénu monitorují výskyt koroptve polní nebo jsou jako zkušenější ornitolové zapojeni do výzkumu agroekosystémů. Těch je v současnosti 203. Právě jejich zapojení si velmi cením, protože s námi sdílejí velký zájem o přírodu v polích a chtějí jí svou aktivní účastí pomoci. Ostatně jejich výsledky průběžně zpracováváme a uveřejňujeme na webovkách Koroptvicky.cz. Pak jsou tu stovky fanoušků na sociálních sítích, tisíce čtenářů našich internetových článků, ale i diváci dokumentárních filmů, které vznikly ve spolupráci s Českou televizí. A rozhodně nesmím zapomenout na štědré dárce, kteří neváhají pomoci našemu neziskovému projektu finančně. Všichni tito lidé pomáhají zachránit koroptev pro českou krajinu.

Partnery projektu jsou Českomoravská myslivecká jednota, WPA CZ-SK, Myslivecký spolek Purkratice a nově máte i mediálního partnera. Kterým je měsíčník Svět myslivosti. Máte spolupráci s nějakou jinou dobrovolnickou organizací či projektem na podporu ochrany přírody?

Naším strategickým spojencem jsou především myslivci, protože koroptev je ohrožený druh zvěře, který se tedy pro své nízké počty ani nesmí lovit. Některé místní spolky ČMMJ se věnují zlepšování zemědělské krajiny, péči o drobnou zvěř a vypouštění koroptví do přírody. S těmito spolupracujeme. Z jiných organizací bych jmenoval třeba FOREST, přestože nebo právě proto, že se nevěnují ochraně přírody v polích, ale naopak v nejcennějších přírodních územích Česka.

Před dvěma lety byla spuštěna kampaň Adoptuj koroptev. Jak to funguje? 

Kampaň Adoptuj koroptev je praktickým vyústěním naší dlouholeté činnosti. Je to nástroj, který funguje tak, že nám dárci posílají dary na symbolické adoptování koroptví a my je pak dáváme zájemcům jako finanční příspěvek na vypouštění koroptví odchovaných přírodě blízkým způsobem, nebo na obnovu krajiny třeba zakládáním keřových remízků v polích. Kampaň má za cíl informovat širokou veřejnost o ohrožené přírodě v polích, získat nové dárce a oslovit aktivní lidi, kteří pomáhají koroptvi i krajině, kterou obývá. Ty chceme finančním darem podpořit a na jejich příkladu inspirovat také ostatní k pomoci přírodě.

Mohou se lidé do projektu zapojit i jinak než adopcí koroptve? 

Určitě, každý nám může pomoci především tak, že informuje své okolí o Projektu ČIŘIKÁNÍ. Ceníme si také nových čtenářů a fanoušků na stránkách Koroptvicky.cz. Kdo má to štěstí, že potká koroptve ve volné přírodě, ten by měl co nejdříve vyplnit náš on-line formulář na webu a obohatit tak náš monitoring o další cenná data. Obyvatelé venkova pak přírodě pomůžou tak, že nechají část vysoké trávy na pozdější sečení, budou hojně vysazovat původní či ovocné keře, nebo se vyhnou používání chemie na zahradách a v okolí svých domů. Radujme se také z ptáků, kteří nám zahnízdí v těsné blízkosti, a promiňme jim to malé znečištění. Vždyť i oni se chtějí jen postarat o svou rodinu. Odmění se nám lovením škodlivého a obtížného hmyzu, ale i krásným zpěvem.

Mohl by si nám přiblížit akce pro veřejnost, které jsou s Koroptvičkami spojené? 

Jako doplňkovou činnost nabízíme školám přednášky o ochraně a podpoře biodiverzity v Česku, ale i zajímavé exkurze do Hranického krasu, kde se nachází nejhlubší zatopená jeskyně na světě. Exkurzí se mohou zúčastnit také kolektivy dospělých. Podrobněji o tom píšeme na stránkách Koroptvicky.cz.

Co konkrétně tebe během projektu nejvíce potěšilo?

Mám ohromnou radost, že osud koroptviček není české veřejnosti cizí a stále více dobrovolníků i dárců se zapojuje do naší činnosti. Těší mě také vážnost, jakou má Projekt ČIŘIKÁNÍ v odborných kruzích, ale i dobrá spolupráce s myslivci. Být pak při vypouštění koroptví v místě, které je dobře připraveno jako jejich nový domov, to je pak velkým zadostiučiněním za všechno, co projektu obětujeme ve svém volném čase. Ostatně jsme hrdí na to, že pomáháme chránit přírodní bohatství České republiky.

 zdroj úvodního obrázku: archiv Petra Rejzka

Renata Dorňáková

Co o sobě říci? Žiju v malebné krajince Vsetínských Beskyd a snad právě proto mám ráda spoustu věcí, které souvisí s přírodou. Jako skoro všichni Valaši, i já jsem hodně tvrdohlavá a stejně tak přátelská; ráda poznávám nové lidi a zkouším nové věci. V etapách relaxace (od programu motorová myš) pak není nad šálek lahodného maté a dobrou knihu s uchvacujícím příběhem.