Alena Mornštajnová vstoupila do literatury relativně nedávno. Její knižní debut Hotýlek (2015) i Slepá mapa (2013) na literárním nebi velmi silně zazářily a dočkaly se dokonce několika dotisků.
V té době však nebohý čtenář nemohl tušit, co přijde poté. Že se autorčina třetí kniha Hana umístí v Databázi knih mezi Tolkienem a Rowlingovou by asi nepředpokládali ani největší F. X. Šaldové soudobé literární kritiky.
Multiperspektivní příběh vyprávěný převážně ženskými hrdinkami nás přivádí do Valašského Meziříčí čtyřicátých a padesátých let a rafinovanou kompozicí postupně odkrývá spletité osudy jejích rodinných příslušníků. Jako slupky cibule jsou jedna po druhé odkrývány jednotlivá desetiletí rodinných osudů, až se čtenář dostane k traumatickému jádru poznamenanému válečnými útrapami.
V čem Mornštajnová autorsky zcela vyniká? Jde především o již zmíněnou perspektivu vypravěčky. Pohled nevinného dítěte zvládá autorka se stejnou bravurou jako perspektivu ženy na pokraji smrti. Jako tradičně se v knize příliš neobjevují mužští hrdinové. Pokud ano, jsou nositeli spíše negativních vlastností, případně se stávají obětí zla. Tíhu osudu i vlastního rozhodnutí tak nese žena a osudovost je rovněž ústředním tématem celé knihy:
Po obsazení Sudet se Elsa Helerová s myšlenkou na stěhování do Anglie rozloučila s konečnou platností. I když si to nechtěla připustit, byla docela ráda, že okolnosti rozhodly za ni, protože emigrace ji děsila. Teď měla pocit, že nebezpečí už pominulo a že její místo je v domě, v němž může poskytnout alespoň dočasné přístřeší nešťastníkům, kteří o své domovy přišli. Dokázala se do nic vcítit a měla pocit, že nechybělo mnoho a ocitla by se v Anglii ve stejné situaci.
„Hitler dostal, co chtěl, a teď už snad dá pokoj,“ odpovídala, když ji otec přesvědčoval, aby s děvčaty přece jen odcestovala.
Korektura: K.Ch.
Více z LaCultury...
17. srpna, 2026 Pochopit Putina
Knih, analyzujících moderní ruské dějiny, je na trhu celá řada. Přesto lze ještě napsat text, který, ač shrnuje poměrně známá fakta, dokáže do debaty vnést nové úhly pohledu. Filipu J. […]
16. srpna, 2026 Systémy něhy
Marek Šindelka
Člověk si často myslí, že minulost je za ním.
Že se odehrála, skončila a zůstala někde vzadu jako krajina za oknem vlaku.
Jenže tělo to vidí jinak.
Pamatuje […]
26. července, 2026 Zapomenutí mrtví: 54 obětí železné opory
Dvojice českých autorů – novinář a scenárista Luděk Navara a zakladatel občanského sdružení Paměť Miroslav Kasáček – vytvořili působivou publikaci „Zapomenutí mrtví“ vyprávějící příběhy […]
12. července, 2026 Konec a začátek: Jak se v létě 1945 proměnil svět
Harry S. Truman nastupuje v dubnu 1945 do úřadu prezidenta USA po náhlém skonu Franklina D. Roosevelta. Krátce na to nastává konečně tolik vytoužený den – generál Dwight D. Eisenhower, […]
10. července, 2026 Hoří ti táta
Paní Hanišovou mám ráda, její romány se zaměřují na těžké společenské otázky, o kterých se nerado mluví, nerado se na ně poukazuje, avšak s titulem „Hoří ti táta“ u mne šlápla úplně […]
10. června, 2026 Jeřábi táhnou na jih
„Když jde do tuhého, může se i z největšího zbabělce klidně vyklubat největší hrdina.“ – citace z knihy, str. 209 –
Nádherně sepsaný román „Jeřábi táhnou na jih“ vypráví o podzimu […]
26. května, 2026 Vona
„Některé hlasy nezapomeneš. Mluví k tobě zevnitř, a dokud dýcháš, budou tu s tebou.“ – citace z knihy, str. 102 –
Pod šumavskou Huťskou horou se místní lidé dopustí neodpustitelného […]
23. května, 2026 VONA
Spisovatelka Petra Klabouchová píše skvěle, to je všeobecně známé a já její knížky miluji. Jsou plné dramat, lidských osudů a dechberoucích příběhů. Navíc autorka dokáže vytvořit takovou […]
22. května, 2026 U severní zdi
Přišel čas platit účty za padesátá léta. Tak zní větička na obálce knihy U severní zdi, kterou napsala moje oblíbená spisovatelka Petra Klabouchová.
Když jsem četla Ducha Pankráce, […]