Umění, které děsí?!

Mohli bychom ve tvém pseudonymu Alienjedna najít nějaký hlubší význam nebo se jedna o smyšlený název bez většího poselství?

Jak přesně vznikl můj pseudonym už nevím, v podstatě je to parafráze na mé pocity a dojmy ze života. Neustále balancuji na šedivé hraně, pro mnoho lidi existuje jen Bílá nebo Černá, ovšem někteří rozpoznají i odstíny šedi.

Jaké bylo tvé první seznámení s UV bodypaintingem a co tě k němu přivedlo?

Bavil jsem se s jednou kamarádkou o UV malbě, až jsme se dostali na malbu na tělo. Přišlo nám to natolik zajímavé, že další den přišla a já ji pomaloval.

UV bodypainting není jedinou výtvarnou činností, kterou se zabýváš. Jaká je tvá nejoblíbenější forma vyjádření, co ti dává největší svobodu projevu – kresba, malba, digitální práce?

Ano, zabývám se mnoha směry a vlivy. Zastávám názor, že u čehokoliv je třeba mít určitý přesah. Vědět a znát něco víc než jen to, co se očekává. To posléze funguje jako nesmírný motor kreativity, jistá spojení vedou k novým neobjeveným světům. To je v podstatě jeden z mých cílů – hnacích sil, objevovat nové a nepoznané, zkoumat a prozkoumávat, pátrat a přinášet z hlubin poklady. Velkou důležitost hraje noční práce za použití barev a materiálů, které ve dne ztrácejí své kouzlo. Svobodu projevu neřeším, bytostně rád tvořím cokoliv a jakkoliv. Nemám žádné nejoblíbenější techniky. Důležitá je vždy možnost zkoumání nových obzorů.

Vraťme se ale k bodypaintingu. Zabýváš se malbou UV aktivním akrylem, v čem je odlišnost od běžných akrylových barev?

Hlavní odlišnost tkví v tom, že barva pod UV zářením začne svítit. Její vlastností je to, že přijme pro lidské oko neviditelné UV záření, zpět ovšem odrazí světlo jiné vlnové délky, které už není v oblasti UV ale viditelného spektra. Fluoreskující barva přijme UV světlo, které má díky kratší vlnové délce fotony s větší energií a vydá světlo viditelné s delší vlnovou délkou. Díky tomu existují pestré barvy, které ve tmě „září“. Barevná paleta takových akrylových barev není nijak závratná, od bílé, žluté, červené, k zelené a modré + jejich kombinace, oranžová, fialová. Při práci s takovou barvou je třeba si uvědomit, že co se s ní natře, bude svítit. Jde tedy zjednodušeně o techniku opačného temnosvitu.

Jak tedy pracuješ, ve dne, nebo dokonce v noci a jakou technikou?

S UV aktivní barvou pracuji jedině v  noci, kdy je hustá tma. Rozsvítím několik UV zářivek a vrhnu se na plátno, které mám připevněné na stěně. V roce 2005 jsem pořídil perfektní Airbrush Badger 360, který má nespornou výhodu v tom, že má horní i dolní plnění. Důvod byl jednoduchý, chtěl jsem vnést do malby lehkost a dokonalost přechodů do černé. Štětcem jsou totiž moc tvrdé.

Postupem času jsem ale došel k pocitu, že jistá dávka surovosti a „špíny“ je potřeba pro jedinečnost a autentičnost obrazu. Přestal jsem tedy airbrush používat. Poslední 3 mé obrazy jsou celé štětcem. Štětec odkládám, až když jsem opravdu s obrazem spokojen, v tu chvíli mě také přestává bavit. Občas je konec v nedohlednu.

Kde hledáš inspiraci, sny, vize? Inspiruje tě někdo konkrétní?

Jsem hodně fascinován a ovlivněn rozvojem počítačů, mám rád kyberkulturu. Rád se obklopuji součástkami z různých vývojových etap. Sbírám elektronky, různé čipy, procesory. Nebude to trvat dlouho a celý internet ožije jako jedna velká umělá inteligence.

Ze snů čerpat nemohu, žádné nemám. Někdo mi jednou říkal, že je to jen tím, že si je nepamatuji. U kresby tužkou se u mě vyvinula určitá forma automatizace, přijímání dat a jejich následné zobrazení na papír, poslední roky se snažím více zabývat tím, odkud tyto informace plynou, než co obsahují. Nepopírám ani vliv a ovlivnění osobnostmi dějin. Mám rád práce M. Medka, J. Švankmajera, W. Barlowa. Odmala obdivuji práce Františka Skály a Jaroslava Róny. Fascinují mě práce Jakuba Nepraše, stejně jako průkopníků MimoTV. Ovšem zdaleka nejzajímavější je Theo Jansen, jeho geniální pohybliví tvorové využívající pro pohyb energie větru jsou famózní ukázkou toho, že mezi vědou a uměním je velice tenká hranice. Andy Goldsworthy je také můj velký průvodce přírodní fantazií.

Tvůj bodypainting je hodně originální, jak přesně ho vytváříš a jak dlouho trvá taková malba na tělo?

Díky, malbu na tělo beru jako osobní rozvoj a posun v tvorbě, určitý odklon od malby na plátno. Maluji za použití airbrushe a několikrát měním barvu. Většinou mám předem připravenou skicu, kterou jen při malování upravím tak, aby seděla na daného člověka. Je to práce zdlouhavá a náročná jak na koncentraci, tak pro modelku, která musí stát jak solný sloup. Jako konečnou barvu používám černou, kterou stínuji. Vesměs se u složitějších maleb snažím vejít do 5 hodin. Slečnu pro leták ML2 jsem maloval odhadem 8 hodin.

Čím se pro Tebe liší malování na plátno a UV bodypainting? Jak co prožíváš?

Liší se v přípravě, při malbě na tělo mám už určitou představu a skicu, co budu dělat, jaké barvy si připravit atd. U malby obecně se tolik nepřipravuji, maluji spíše spontánně, důležitá je i jistá míra improvizace. U obojího však prožívám stoprocentní koncentraci na průběh, cesta je také cíl.

Kam myslíš, že svou prací směřuješ?

Dobrá otázka, nedovedu odhadnout. Neustále se snažím rozvíjet a posouvat dál hranice toho, co jsem schopen vytvořit. Nedávno proběhla Litoměřická muzejní noc v odsvěceném kostele Zvěstování P. Marie, kde jsem s několika přáteli realizoval multimediální instalaci na míru prostoru. Experimentoval jsem s bodypaintingem v kombinaci štětec s UV barvou, následně malba speciálním programem za pomocí projektoru. Vznikla tak kombinace reálné malby a digitální fotonové. Dá se tedy říci, že momentálně vidím budoucnost v kombinaci tradičních technik a nových médií.

Jak tě vnímá okolí? Podporuje tě?

Okolí mě podporuje. Jsem za to nesmírně rád, protože na mnoho lidí prý působím dosti kritickým dojmem, přísným a perfekcionismu požadujícím pohledem na věc.

Kde jsi vystavoval? Jak a kde ukazuješ své práce?

Vystavuji své práce na výstavách nezávislých autorů, příležitostně na hudebních festivalech v přírodě. Nejkomplexnější práce byla minulý rok na festivalu „Mystický les 2“ – od návrhu dekorací na stage po interaktivní instalaci v lese.

Účastníš se i živých performance na takových akcích?

Ano, nedávno jsem v noci prováděl UV bodypainting pro návštěvníky. Kdo chtěl, mohl se nechat pomalovat. Vznikla fronta a bylo obtížné vytvořit všem něco zajímavého na záda, ruce, atd. Pro mě samozřejmě další výzva na realizaci.

Dalo by se říct, jak tvá tvorba a UV bodypainting obecně působí na diváky, co se týče pocitů a následných ohlasů?

Nějaké obecné pocity nezaznamenávám, na každého zřejmě působí jinak. Kdo zná, jak působí UV aktivní barvy na mozek v reálu, dokáže si i představit, jak asi vypadají pomalovaní lidé. Ta realita se nedá 100% zachytit a zreplikovat fotografií, ve skutečnosti je to mnohem „štavnatější“. Ty barvy intenzivně září, jak se člověk hýbe a mluví, vznikají různé vtipné situace.. Je také velice úsměvné, jak se po hodině práce nepoznává ani malovaná osoba.

Podle čeho si vybíráš modelky/modely? Jedná se především o ženy? Je těžké modelky pro tuto záležitost najít? Kde je hledáš?

Hlavní předpoklad je ten, že mají sami zájem nechat se pomalovat. Samozřejmě není lehké vybrat někoho, kdo má perfektní předpoklady pro bodypainting. Celé je to jen o vkusu a požadavku na výsledek.
Snažím se hledat zajímavé osobnosti, které pak do výsledku přidají i něco ze sebe, i když je fotka zachycena potmě. Rysy člověka se ztrácí, objevuje se někdo jiný, ožívá nový jedinec. Několik mužů jsem již také maloval, nejlépe ovšem působí páry, mají k sobě blíže a není jim cizí vzájemný dotyk při focení. Ano, těžké to je, zatím se pohybuji ve sféře kamarádek a známých, kde funguje osobní přístup.

Jak získáváš následně fotografie finálního UV bodypaintingu, spolupracuješ s fotografy?

Vzhledem k času dokončení, který se pohybuje v pozdních nočních hodinách, jsem byl nucen poradit si sám. Fotím digitální zrcadlovkou Canon, světelný objektiv min. 1,8 F a co největší poměr kvalita/citlivost. Samozřejmostí je tma a několik UV zářivek, pro detaily nasvícení používám ještě 3W UV led diodu. Pro speciální a komplikovanější fotky spolupracuji s fotografy Maynkou a Alefem.

Jaké máš v rámci UV bodypaintingu plány do budoucna? (nějaké soutěže, performance?)

Od focení jsem se přesunul k videu a rád bych na něm ještě zapracoval a vylepšil doplňky. O soutěžích přemýšlím, v ČR prakticky neexistuje žádný kvalitní UV bodypainting. Bodypainting je tu vnímán jako „pouťová atrakce“ nebo teatrální oblast. Malují se motýlci a veselé barevné fotbalové dresy. Mým snem je udělat UV bodypainting s příběhem, v lese, na mechu a kapradí. Několik kompletně pomalovaných charakterů. Výhledově připravuji výstavu UV bodypainting fotografií, kde na vernisáži bude živá performance, na které ukážu, jak malbu provádím.

Řekneš nám, kde lze k Tvému UV bodypaintingu najít více?

Ano, jistě, nové UV bodypainting video je na www.alienjedna.cz, nejvíce aktuálních informací je na Facebooku: „UV Bodypainting by Alienjedna“. Mé další práce najdete na www.cybernetic-system.com

Děkuji za rozhovor

Gabriela Kermesová a Daniel Šácha

UV bodypainting from Alienjedna on Vimeo.

Jak působí UV bodypainting na Vás?

Daniel Šácha

Potulný pisálek a nadšený japanofil. A nejlépe obojí dohromady.