Naše těla, jejich bojiště: příběhy žen z války

Naše těla, jejich bojiště
Naše těla, jejich bojiště

„Válka se děje lidem jednomu po druhém. Děje se ale různým způsobem a smrt nemusí být to nejhorší.“
– citace z knihy, str. 227 –

Děsivá výpověď žen, které se staly oběťmi válečného znásilňování. O tom je žurnalistická kniha „Naše těla, jejich bojiště“, jež sestavila na základě mnoha rozhovorů britská válečná reportérka Christina Lamb, která se v prvé řadě nezajímala zas až tolik o střílení a bombardování, jako spíše o to, co se děje za frontovými liniemi – jak se lidé snaží přežít, sehnat jídlo, ochránit své děti a postarat se o seniory, zatímco okolo zuří pekelný chaos.

Již od starověku je známo, že jakmile muži zahájili válku, páchali násilí na ženách, ať už za účelem ponížení nepřítele, trestu, pomsty, uspokojení svého chtíče, nebo prostě jen proto, že měli tu možnosti. Znásilňování šlo vždycky ruku v ruce s rabováním.

Čtení této knihy bylo setsakramentsky těžké a utvrzení se v tom, že člověk je ten nejbrutálnější a nejdestruktivnější tvor na zemi, mi vůbec nedělá dobře. Je mi zle ze všech těch zvěrstev, které dokáže naše lidské pokolení učinit bez mrknutí oka. Je mi zle, že ač se o bestiálním jednání ví, nikdo s ním nic nedělá, všem je u zádele. Potvrdila mi to i sama autorka, která upozorňuje na to, že je sice hezké, že byl Radou OSN usnesen Úřad zvláštního zástupce generálního tajemníka OSN pro sexuální násilí ve válečných konfliktech, ale že za těch 21 let existence neodsoudil jediného pachatele! V zásadě se tedy jedná o ten nejzanedbávanější válečný zločin, jakousi postranní záležitost, kteráž je odsunuta na vedlejší kolej. Vždyť je to do nebe volající a pro oběti těchto činů doslova plivnutí do tváře. Jak bylo v knize poukázáno, často se samotné postižené ženy pustily do shánění důkazů a pátrání po těchto zvrhlých mužích na vlastní pěst!

Neskutečně emocionální kniha, kterou nezvládne jen tak někdo, ale číst by ji měli úplně všichni – ženy i muži. Ti především! A hlavně pak vrchnost, která se tváří, že nic jako válečné znásilnění přeci neexistuje, nebo ho přehlíží, protože k válce prostě od pradávna patří a je těžko dokazatelné… Uff, rozhodně se vám několikrát zvedne žaludek, rozhodně vám potečou slzy, budete se vztekat, dušovat se, že tohle není možné. Ale ono je! „Naše těla, jejich bojiště“ líčí příběhy žen, které válečné běsnění přežily a snaží se žít dál, ačkoliv motivaci kolikrát ztratily. Často nemají ani pro koho žít, jelikož jim válka vzala nejen důstojnost, ale i ty nejbližší.

Slovo je dáno nejen páchaným zvěrstvům za dob druhé světové války v Asii v podobě „nedobrovolných utěšitelek“ (k tomuto doporučuji román „Dcery dvouhlavého draka“), ale v současné době např. Rusy na Ukrajině. Autorka zmiňuje i známé bojové a náboženské sekty jako Boko Haram v Nigérii, mai-mai v Kongu (sám o problematice píše lékař Mukwege v knize „Lékařem v africkém pekle“) či ISIS v Iráku. Věnuje se také ženským obětem ve válce v Bosně, při povstáních v Argentině, i genocidám páchaným na Tutsiích ve Rwandě, či na muslimském etniku Rohingů myanmarskou armádou. To, co se na těchto místech dělo a vlastně stále děje, o čem se ví a stejně se s tím nic nedělá, mi doslova rve srdce z těla. Neskutečná bezmoc!

Výpovědní hodnota této knihy je obrovská, ačkoliv je protkaná příšernou bolestí a nářkem obětí. Právě ony stojí pro zbytek společnosti někde na okraji, neviditelní, nehnutí, zbídačení, bez pomocné ruky. Ohromný smutek cítím za ně a ohromný stud za naši společnost, která jen nečinně přihlíží.

Opět ponouknutí k tomu, jak se u nás máme dobře, jak nám nic nechybí a když chybí, jsou to jen maličkosti oproti tomu, co jiní ve 21. století musí prožívat, a že se někdy jedná doslova o pravěké zacházení.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Host.

Více z LaCultury...

  • Páchat dobro: reportáže o odvaze pomáhat26. června, 2024 Páchat dobro: reportáže o odvaze pomáhat „Jaké to asi je, každou noc usínat se strachem o život.“ – citace z knihy, str. 26 – Expert na mezinárodní rozvoj a novinář Jiří Pasz procestoval plejádu zemí, kde se soustředil zejména na […]
  • Ti nejhorší vyprávějí svůj příběh9. března, 2023 Ti nejhorší vyprávějí svůj příběh Tak tohle byla silná káva. Ač kniha poprvé vyšla už před více než 20 lety, teprve nyní se do rukou čtenářů dostává díky nakladatelství CPress české vydání tohoto knižního bestselleru […]
  • Afrika přece není stát: překonávání stereotypů o moderní Africe11. června, 2024 Afrika přece není stát: překonávání stereotypů o moderní Africe „Jídlo je svrchovaným vyjádřením lásky, jídlem se odpouštějí hříchy a uděluje požehnání.“ – citace z knihy, str. 16 – Název románu Dipa Faloyina „Afrika přece není stát“, který u nás […]
  • Science Communication: Úvod do komunikace vědy25. ledna, 2024 Science Communication: Úvod do komunikace vědy „Věda není dokončena, pokud není komunikována.“ – citace z knihy, str. 63 – První česky psaná publikace o tom, proč je důležité otevřeně prezentovat, šířit, sdělovat a popularizovat […]
  • Kokrhání Kohoutů, pláč psů6. července, 2023 Kokrhání Kohoutů, pláč psů „V každé rodině byl někdo, kdo přežil, ale do života se nevrátil.“ – citace z knihy, str. 36 – Polský reportér Wojciech Tochman pro mne není neznámým. Poměrně nedávno jsem se dostala k […]
  • Člověk s pádnými důvody může svrhnout celé království. Nebo ne? 9. července, 2024 Člověk s pádnými důvody může svrhnout celé království. Nebo ne?  Osmnáctiletá Mer je posledním žijícím vodomágem na útěku. Jako dítě se dostala do služeb kralevice a na jeho rozkaz vyhledávala studny nepřátel. Bezpáteřní kralevic je pak otrávil, čímž […]
  • Phoebe má ráda pravidla. Co se stane, když se jimi její život přestane řídit?8. července, 2024 Phoebe má ráda pravidla. Co se stane, když se jimi její život přestane řídit? Phoebe je na spektru a nejradši je, když se všechno odehrává podle zavedených pravidel. Miluje svou komfortní zónu, ráda chodí na procházky se psem, věnuje se psaní fantasy a snaží se […]
  • Byl jsem Sudeťák: příběh dlouhého návratu domů29. června, 2024 Byl jsem Sudeťák: příběh dlouhého návratu domů „Byl jsem Sudeťák“ je autobiograficky pojaté dílo německého novinového reportéra, redaktora a režiséra produkujícího celovečerní filmy a seriály pro rozhlas, jež v roce 1946, téměř jako […]
  • Jež se stala sluncem29. června, 2024 Jež se stala sluncem „Od okamžiku, kdy zjistila, co skutečně znamená nicota, uvěřila, že může přežít.“– citace z knihy, str. 35 – Představte si, že se narodíte do doby a na místě, kde rodičům umírají děti […]
  • Džinové27. června, 2024 Džinové „Člověk nemá nikdy dost a nikdy se nemůže jednoduše spokojit s tím, jak se věci mají.“– citace z knihy, str. 101 – Můžu říci, že první kapitola stěžování si chudáka Turka, co musí dřít […]
  • Pacanka5. června, 2024 Pacanka Klára Elšíková je redaktorka a spisovatelka. Její kniha s názvem Pacanka mě zaujala svou obálkou a anotací. Kdo je Pacanka? Je to dívka, která se chová jako kluk. A jak se vlastně má […]
  • Vyvolali jsme bouři27. května, 2024 Vyvolali jsme bouři „Milovat bez porozumění, to není láska, ale jen klam.“ – citace z knihy, str. 166 – Mimořádný román přibližující historické události válečného běsnění Japonců na okupovaném území dnešní […]