Jednoho takového bezdomovce jsem znala, když jsem chodila na střední školu. Každé odpoledne hrál u pekařství na náměstí na píšťalku, vesele si poskakoval do rytmu, až mu pletené bambulky, visící ze staré pletené čapky, poskakovaly. A jeho velké bledé oči říkaly, že hraje své každodenní divadlo. Přišel za obživou stejně jako my do práce. Pokaždé, když jsem kolem něj procházela, připadala jsem si, jako by tu zbyl z historie. Poslední opravdový žebrák, takoví jako byli ve středověkých městech. Jednoho dne zmizel a já si o něj dělala starosti. Kdoví, třeba mu jeho kouzelná píšťalka pomohla k lepšímu nebo jen odešel do jiného města.
Dnes už takové lidi nepotkávám. Spíš naopak. Potkávám hodně šlendriánů, podvodníků a loudilů, kteří z lidí mámí peníze jako tele z jalové krávy. Každý týden procházel v únoru po autobusovém nádraží muž, který potřeboval peníze na autobus směr rodné Slovensko, protože ho tam jeho spolupracovníci zapomněli. Nevím, jestli si tak přivydělával nebo měl opravdu tak záludné kolegy, ale moc jsem mu nevěřila. Jak tedy poznáme, kdo z nich opravdu potřebuje pomoc? Je to otázka nikde nemající odpověď. Už v roce 1926 nad ní v knize O lidech hloubal Karel Čapek a mimo jiné závěrem uvedl, že chyba je v lidech samotných a pozastavil se také nad našimi pocity při darování almužny:
„Nedat almužnu je tvrdost; dát almužnu je falešná sentimentalita. Nedat je hřích – dát je hloupost. Jen velmi prostí a obyčejně chudí lidé dovedou ještě dávat almužnu samozřejmě a bez váhání. Ale nás ostatní už cibulička daná almužnou nespasí; spíše nás uvádí do rozpaků, a dáváme-li ji, činíme to honem, plaše a téměř zbaběle.“
Více z LaCultury...
30. ledna, 2010 Věc Makropulos opět v Národním divadle Jeden z nejúspěšnějších titulů posledních sezón na scéně opery Národního divadla, mistrovské dílo Leoše Janáčka Věc Makropulos, se vrací v pouhých čtyřech reprízách v této sezóně. […]
25. listopadu, 2009 Malíř Josef Čapek Jméno Josef Čapek má jistě většina lidí spojené s dětskou knihou Povídání o pejskovy a kočicce a jejími ilustracemi. Pro milovníky umění však představuje jednoho z nejcennějších malířů 1. […]
3. října, 2012 Legendy The Boys u nás poprvé v klubovém koncertě Nápis Punk’s not Dead stejně jako podobizny nejrůznějších rebelů tohoto žánru zdobí nejedno tričko, placku či nášivku. V posledních letech můžeme u nás vídat jak domácí, tak i zahraniční […]
10. března, 2021 Chcete posílit svou imunitu? Když jsem v nabídce nakladatelského domu Grada Publishing zahlédla zlatavou knížku Síla přírodní fermentace, pomyslela jsem v první řadě na mou mámu a její slabost pro kysané zelí a […]
7. září, 2014 Paci,paci pacičky, táta koupil básničky Spolu s novým školním rokem jsou tu také noví prvňáčci a jejich mladší sourozenci, kteří zůstávají doma a na školu si zatím jen hrají. A co se v ní nebo z ní učí? Dobrou pomůckou jim může […]
29. října, 2014 Vaříme pokrmy z Ulice Neskákejte pro kbelík na odpadky, žádný sběr darů civilizace skrytý v kontejnerech se nechystá. Naopak. Nakladatelství Fragment vydává u příležitosti desáté sezóny vysílání seriálu Ulice […]
22. března, 2016 Já, Olga Hepnarová Film Já, Olga Hepnarová je příběhem mladé ženy, která v roce 1973 nasedla do nákladního auta a v centru Prahy zabila 8 lidí. Svůj čin považovala za akt pomsty společnosti, která jí podle […]
22. května, 2009 Marilyn Manson v Brně Brian Hugh Warner sa narodil piateho januára 1969. Už skoro dvadsať rokov pôsobí vo svete show biznisu ako spevák, hudobník, textár, herec a maliar. Je preslávený svojimi kontroverznými […]
19. května, 2023 Náhradník Britskou královskou rodinu rozhodně není potřeba představovat. Zná ji každý. Někdo ji má rád, někdo ne a někomu je zcela jedno co se o ní píše. Já královskou rodinu miluju od malička. Vždy […]
18. června, 2024 Logopedická cvičení u afázie a kognitivních poruch "Logopedická cvičení u afázie a kognitivních poruch" je praktická publikace zaměřená na podporu řečových a kognitivních schopností u osob s afázií, demencí a dalšími kognitivními deficity. […]
docela výstižné… a proto mně mrzí jednostranný postoj nevládných org. které z nich dělají jednoznačné trpitele… ačkoli se to týká sotva pár ze sta… a paradoxní je, že právě ti potřební se stydí a tak nejsou vidět..
docela výstižné… a proto mně mrzí jednostranný postoj nevládných org. které z nich dělají jednoznačné trpitele… ačkoli se to týká sotva pár ze sta… a paradoxní je, že právě ti potřební se stydí a tak nejsou vidět..