Jednoho takového bezdomovce jsem znala, když jsem chodila na střední školu. Každé odpoledne hrál u pekařství na náměstí na píšťalku, vesele si poskakoval do rytmu, až mu pletené bambulky, visící ze staré pletené čapky, poskakovaly. A jeho velké bledé oči říkaly, že hraje své každodenní divadlo. Přišel za obživou stejně jako my do práce. Pokaždé, když jsem kolem něj procházela, připadala jsem si, jako by tu zbyl z historie. Poslední opravdový žebrák, takoví jako byli ve středověkých městech. Jednoho dne zmizel a já si o něj dělala starosti. Kdoví, třeba mu jeho kouzelná píšťalka pomohla k lepšímu nebo jen odešel do jiného města.
Dnes už takové lidi nepotkávám. Spíš naopak. Potkávám hodně šlendriánů, podvodníků a loudilů, kteří z lidí mámí peníze jako tele z jalové krávy. Každý týden procházel v únoru po autobusovém nádraží muž, který potřeboval peníze na autobus směr rodné Slovensko, protože ho tam jeho spolupracovníci zapomněli. Nevím, jestli si tak přivydělával nebo měl opravdu tak záludné kolegy, ale moc jsem mu nevěřila. Jak tedy poznáme, kdo z nich opravdu potřebuje pomoc? Je to otázka nikde nemající odpověď. Už v roce 1926 nad ní v knize O lidech hloubal Karel Čapek a mimo jiné závěrem uvedl, že chyba je v lidech samotných a pozastavil se také nad našimi pocity při darování almužny:
„Nedat almužnu je tvrdost; dát almužnu je falešná sentimentalita. Nedat je hřích – dát je hloupost. Jen velmi prostí a obyčejně chudí lidé dovedou ještě dávat almužnu samozřejmě a bez váhání. Ale nás ostatní už cibulička daná almužnou nespasí; spíše nás uvádí do rozpaků, a dáváme-li ji, činíme to honem, plaše a téměř zbaběle.“
Více z LaCultury...
30. ledna, 2010 Věc Makropulos opět v Národním divadle Jeden z nejúspěšnějších titulů posledních sezón na scéně opery Národního divadla, mistrovské dílo Leoše Janáčka Věc Makropulos, se vrací v pouhých čtyřech reprízách v této sezóně. […]
25. listopadu, 2009 Malíř Josef Čapek Jméno Josef Čapek má jistě většina lidí spojené s dětskou knihou Povídání o pejskovy a kočicce a jejími ilustracemi. Pro milovníky umění však představuje jednoho z nejcennějších malířů 1. […]
4. února, 2015 Kód Enigmy V zimě roku 1951 zatýká policie britského profesora matematiky a kryptoanalytika Alana Turinga. Původně policii přivolal sám Turing, aby nahlásil vloupání do svého domu. Nic se však […]
4. ledna, 2012 Paul McCartney vzdá hold svým hudebním idolům Paul McCartney v minulosti nemluvil moc často o svých hudebních vzorech a těch umělcích, kteří ho při psaní jeho písní inspirovali. To se ale změní již v únoru letošního roku, na kdy je […]
20. prosince, 2010 První evropské Maid cafe! Mohlo by se sice zdát, že tato zpráva nemá s kulturou mnoho společného. Opak je pravdou.
14. května, 2012 Death Note 3 – Friends will be friends Co vám budu povídat, je to přece jen už třetí díl této populární japonské mangy, který se dostal na trh a víceméně je to stále to samé. Jeden si hraje na boha a likviduje zločince, druhý […]
29. listopadu, 2023 Dosud nezveřejněné dopisy od Sisi Rakouská císařovna Sisi se stala legendou už za svého života. Bylo o ní napsáno mnoho knih, z nichž však jen málo vychází z autentických primárních pramenů. A ještě méně je takových knih, […]
27. ledna, 2020 Úžasný, fantastický neuvěřitelný Stan Lee
Stan Lee je komiksový hrdina! Ano! Čtete správně. Otec Spider-Mana, Thora, Iron mana. Stan je komiksový hrdina a má svůj první komiks. Nenapsal ho, nevymyslel, ale prožil. Fantastický […]
25. května, 2009 Nejlepší politický marketing = kontroverze a následný zájem médií Připadá Vám, že poslední dobou se v médiích více objevují extremistické strany? Dělnická strana a Národní strana mají společně vyhraněný vztah k imigrantům, kdy Národní strana dokonce […]
13. července, 2011 Válka zahradních trpaslíků Kapuleti a Montekové, Julie a Gnomeo...Červení a Modří...TRPASLÍCI??? Pohádka, která chytne za srdce velké i malé. Velká Shakespearova hra v "malinkatém" provedení.
docela výstižné… a proto mně mrzí jednostranný postoj nevládných org. které z nich dělají jednoznačné trpitele… ačkoli se to týká sotva pár ze sta… a paradoxní je, že právě ti potřební se stydí a tak nejsou vidět..
docela výstižné… a proto mně mrzí jednostranný postoj nevládných org. které z nich dělají jednoznačné trpitele… ačkoli se to týká sotva pár ze sta… a paradoxní je, že právě ti potřební se stydí a tak nejsou vidět..