Jednoho takového bezdomovce jsem znala, když jsem chodila na střední školu. Každé odpoledne hrál u pekařství na náměstí na píšťalku, vesele si poskakoval do rytmu, až mu pletené bambulky, visící ze staré pletené čapky, poskakovaly. A jeho velké bledé oči říkaly, že hraje své každodenní divadlo. Přišel za obživou stejně jako my do práce. Pokaždé, když jsem kolem něj procházela, připadala jsem si, jako by tu zbyl z historie. Poslední opravdový žebrák, takoví jako byli ve středověkých městech. Jednoho dne zmizel a já si o něj dělala starosti. Kdoví, třeba mu jeho kouzelná píšťalka pomohla k lepšímu nebo jen odešel do jiného města.
Dnes už takové lidi nepotkávám. Spíš naopak. Potkávám hodně šlendriánů, podvodníků a loudilů, kteří z lidí mámí peníze jako tele z jalové krávy. Každý týden procházel v únoru po autobusovém nádraží muž, který potřeboval peníze na autobus směr rodné Slovensko, protože ho tam jeho spolupracovníci zapomněli. Nevím, jestli si tak přivydělával nebo měl opravdu tak záludné kolegy, ale moc jsem mu nevěřila. Jak tedy poznáme, kdo z nich opravdu potřebuje pomoc? Je to otázka nikde nemající odpověď. Už v roce 1926 nad ní v knize O lidech hloubal Karel Čapek a mimo jiné závěrem uvedl, že chyba je v lidech samotných a pozastavil se také nad našimi pocity při darování almužny:
„Nedat almužnu je tvrdost; dát almužnu je falešná sentimentalita. Nedat je hřích – dát je hloupost. Jen velmi prostí a obyčejně chudí lidé dovedou ještě dávat almužnu samozřejmě a bez váhání. Ale nás ostatní už cibulička daná almužnou nespasí; spíše nás uvádí do rozpaků, a dáváme-li ji, činíme to honem, plaše a téměř zbaběle.“
Více z LaCultury...
30. ledna, 2010 Věc Makropulos opět v Národním divadle Jeden z nejúspěšnějších titulů posledních sezón na scéně opery Národního divadla, mistrovské dílo Leoše Janáčka Věc Makropulos, se vrací v pouhých čtyřech reprízách v této sezóně. […]
25. listopadu, 2009 Malíř Josef Čapek Jméno Josef Čapek má jistě většina lidí spojené s dětskou knihou Povídání o pejskovy a kočicce a jejími ilustracemi. Pro milovníky umění však představuje jednoho z nejcennějších malířů 1. […]
8. listopadu, 2010 GARAGE, ráj koncertů Mezi špičku klubové scény v Ostravě patří bezesporu vyhlášená Stodolní ulice, ale nesmíme zapomenout ani na ostatní místa. Ty které sice nenajdeme v této lokalitě, ale tak daleko se […]
21. července, 2010 Rockové legendy opět ve Vizovicích Plná dojmů, radosti, splněných očekávání a puchýřů na nohou jsem se vrátila z festivalu Masters od Rock. I když hodně lidí nadávalo na letošní složení skupin, tak já za sebe můžu říct, že […]
3. ledna, 2023 Vizionáři fotografie Fotografie má fascinující moc zaznamenat okamžik v našem životě. Fotografie může sloužit buď k zachycení reality, nebo k vytvoření uměleckého díla. Umělečtí fotografové dokáží zachytit […]
20. listopadu, 2014 Dvojrecenze – Zmizení Eleanor Rigbyové: On, Ona Snímek je dvoudílným celovečerním debutem režiséra Neda Bensona. Jedná se o pohled obou partnerů na krizi vztahu, která byla spuštěna tragickou událostí. Ucelený obraz lze získat až po […]
8. dubna, 2011 Stíny si tě najdou „V těch dobách… býval život tak prostý a plný radosti… Jenomže pak se všechno změnilo.“ Idylické momentky jako sestříhané z domácího videa jedné obyčejné rodiny plné lásky, rodinného […]
11. prosince, 2019 Oslavme Vánoce společně s Tarjou
Adventní čas nadešel a pro
posluchače vážné hudby i gothicmetalové fanoušky a fajnšmekry přicházejí
v tomto prosinci Vánoce hned pětkrát. Po úspěchu předešlých předvánočních
koncertů […]
14. května, 2017 Veronika Matysová: Pouštní včela (úryvek) Pouštní včela je první román, který Veronika Matysová napsala pro dospělé. Příběh se odehrává v blízkovýchodní Kadíriji, kde vládne diktátor Tárik Al-Baláwí, odpůrce Západu. V Kadíriji je […]
3. února, 2011 Dokonalá Černá labuť (Black Swan) Bezprostředně po dokoukání filmu, pár minut po závěrečných titulcích sedím a zírám před sebe. Nejsem si stoprocentně jistá, co si mám vůbec myslet, a následující řádky píšu v jakémsi […]
27. června, 2009 Mezi zdmi Jedna školní třída, ve které se odráží celý svět. Multikulturní rozdíly, jazykové bariéry, rasová otázka, roztříštěné vztahy i společná pouta. Tak lze ve zkratce charakterizovat […]
docela výstižné… a proto mně mrzí jednostranný postoj nevládných org. které z nich dělají jednoznačné trpitele… ačkoli se to týká sotva pár ze sta… a paradoxní je, že právě ti potřební se stydí a tak nejsou vidět..
docela výstižné… a proto mně mrzí jednostranný postoj nevládných org. které z nich dělají jednoznačné trpitele… ačkoli se to týká sotva pár ze sta… a paradoxní je, že právě ti potřební se stydí a tak nejsou vidět..