Hardcore Henry je něco skutečně jiného

Mám rád věci, které jsou jiné než ty ostatní. Oceňuji dobré nápady. Vyhledávám neotřelé způsoby, jak udělat běžné věci odlišným způsobem. Proto mě popisek filmu Hardcore Henry zaujal takřka ihned při čtení věty, že se jedná o historicky první snímek, který je kompletně celý natočen z pohledu očí hlavního hrdiny, tedy že divák je vlastně hercem. V tu chvíli mi bleskla hlavou myšlenka, že tento film musím vidět, pokud možno co nejdříve. Po shlédnutí upoutávky (traileru) a několika krátkých útržků z filmu, které mě nabudily ještě více, vyrážím do kina na premiéru. Tady jsou mé aktuální dojmy.

Zdroj obrázků: Bontonfilm.cz

Film pocházející nečekaně z Ruských končin na chlup dodržuje svá slova, nic jiného než pohled hlavní (vlastní) postavy zde neuvidíte. Otáčíte hlavou na všechny strany, při tom vidíte části svého těla a k tomu všemu slyšíte svůj vlastní dech. Samozřejmě ději jen pasivně přihlížíte, nejedná se o virtuální realitu (to možná až časem v kinech budoucnosti), kterou můžete sami ovlivňovat. Ale i tak tvůrci posunuli filmový průmysl na další úroveň a možná nás dělí jen krůček od vzniku zbrusu nového žánru filmů „z pohledu očí“.

Co se týče žánru filmu, jeho název i plakát mluví za vše: Drsňák Henry se vrhne bezhlavě do boje o přežití, kdy každou minutu v rukou třímá jinou zbraň a kdyby měl s sebou příruční počítadlo mrtvol, které za sebou zanechal, nestačil by mu ani třímístný displej. Nejlépe to vystihli v kině Cinestar, kde tento film zařazují do kategorie ultra akční. :-)

Zjednodušeně řečeno, Hardcore Henry je bezduchá střílečka bez náznaku hlubšího děje. Tento popis v drtivé většině splňují i počítačové hry, konkrétně střílečky z pohledu očí (FPS), kterými je film nápadně inspirován. Nevím, jestli se tím mám chlubit, ale já jsem doslova vyrůstal na tomto typu her, proto mi bylo pojetí filmu od počátku tak blízké. Staré klasiky jako Doom, Quake, Duke Nukem 3D by měl znát každý poctivý pařan, protože tam to všechno začalo. Nicméně film mi připomínal tyto 3 herní tituly: Counter-Strike (nepřetržitá nikdy nekončící řežba), Far Cry 2 (úzké sepjetí s hlavní postavou, protože po celou hru nevidíte, jak vypadáte, zato se vcítíte do situací jako nastupování do aut a samoošetřování, které jsou velice autenticky zpracovány z pohledu očí a hra není rozdělená na žádné bloky, má jeden souvislý děj) a Mirror’s Edge (neustálé běhání a přeskakování z římsy na římsu, z čehož se vám potí minimálně ruce – opět vše z pohledu očí).

Otázkou však zůstává: Je to akční film silně ovlivněný počítačovými hrami nebo se tvůrci snažili udělat filmovou počítačovou hru? Ať to berete, jak chcete, jasné je to, že pokud nejste zarytými pařany nebo pokud jste jimi aspoň nějakou dobu nebyli (já už mám své „plodné“ období nejspíše za sebou), film vás bude nudit, nenajdete si na něm ani zlomek sympatičnosti, přijde vám nechutný a násilný. Ti z nás, co se naučili žít s tím, že jedna věc je to, co se děje na monitoru a druhá, jak se chováme v reálném životě, kdy nám přijde normální, že ve hře zastřelíme pár desítek nepřátel během pěti minut, a pak jdeme například do školy „s čistým štítem“ bez nutnosti pokračovat v jatkách na ubohých spolužácích, tak ti film budou brát hodně s rezervou, nebudou zakrývat oči nad každou ukápnutou kapkou krve a ještě se u toho pobaví.

V tom tkví velké úskalí filmu – není pro každého. Chce se mi skoro říct, že je určen jen pro úzkou skupinku diváků, kteří jej dokáží naplno ocenit. Nejspíš do této skupiny nepatřím ani já, jelikož mi toho násilí a krvavosti přišlo v některých momentech až příliš a klidně bych se obešel bez nahých dívek a místy drsného a vulgárního humoru. Ano, patří to k sobě, musí to být se vším všudy, respektuji to, ale co je moc, to je moc.

V podstatě se dá říci, že příběh je ucelený a připomíná nejednu PC hru. Má klidný začátek, kdy se vy jako Henry v podobě polovičního robota probouzíte, poté se seznámíte se svým úhlavním nepřítelem, před nímž nejprve utečete, ale postupně se k němu prostřílíte zpět, abyste se s ním mohli na konci utkat v závěrečném boss souboji. Mezitím se setkáváte s několika postavami, které vám jsou buď nápomocny nebo se z nich vyklubou pěkní hajzlíci. A při tom více a více rozkrýváte svůj vlastní příběh, co že se to s vámi vlastně stalo a kdo vám to udělal. Jenže ne na vše, co by vás zajímalo, dostanete odpověď. Ale to se dalo čekat.

Pokud se na film díváte rovnou s tím, že půjde hlavně o akci, nebudete zklamaní, užijete si ho nadmíru a možná i víc než kterýkoliv jiný akční film, který jste dosud shlédli. Akce je zde intenzivní a všudypřítomná. Co bych v tomto ohledu vytknul, je často roztřesená kamera při soubojích, běhu a podobných činnostech (což je skoro pořád), což mi na monitoru při ukázkách nepřišlo, kdežto na velkém plátně je to hodně znát. Nevím, jak vy, ale na mě to působilo až moc rušivě. Navíc se vám před očima věci odehrávají takovou rychlostí, že je často přehlédnete nebo jste alespoň dočasně zmatení. A i když se v průběhu filmu neustále něco děje a chvílí oddechu si moc neužijete, i tak se po čase dostaví mírný stereotyp, který logicky způsobuje absence jakéhokoliv přestřihu na jiný záběr. Technika snímání té samé scény z více úhlů a jejich následné sestříhání je ověřená roky filmařského řemesla, násilné změny neprospívají. Ale s tímhle taky musíte dopředu počítat.

Oproti tomu hudební a zvuková složka je výborná. Hudba zde výtečně zapadá a je sladěná s danými scénami. Zvuk ještě lépe podtrhuje pocit, že se vše odehrává okolo vás. Střídá se zde angličtina s ruštinou (ano, film není dabovaný). A sem tam se objeví momenty, kdy se opravdu upřímně zasmějete, což celou tu „krvávovinu“ odlehčí.

Své hodnocení zakončím mírným posteskem, že film není ve 3D. Ano, některé scény by mohly být při prostorovém efektu až moc brutální nebo by se vám prostě jen každou chvíli zatočila hlava. Ale zase si říkám, že když už, tak pořádně – dojem z pohledu očí by tak byl ještě více umocněn. Když jsem před časem navštívil 5D kino, kde se tříminutový hororový snímek odehrával taktéž z pohledu očí, s 3D brýlemi jsem se chvilkami opravdu bál a často jsem se lekal, zvlášť když se u toho hýbaly sedačky – doporučuji! A jestli doporučuji i Hardcore Henryho? Doporučuji ho těm, co mají rádi inovaci ve filmu, co jsou zvědaví, herním pařanům a milovníkům bezduchých akčních filmů. Zbytek ať to snad ani nezkouší.

Jiří Sobota

Zaměstnání: sociální pracovník; záliby: poslech hudby (převážně kapela Scooter), sbírání hudebních CD, skládání hudby (hudební projekt ZoneX), tvůrčí psaní (recenze, povídky, texty), focení + natáčení, Playstation 1, turistika, dobrovolnictví - aktivizační činnosti se seniory, příležitostně film, divadlo, kniha