Děvčátko a nacista

„Nikdy nepodceňuj sílu zoufalství.“
– citace z knihy, str. 29 –

Dvojice italských autorů přichází s příběhem odehrávajícím se za druhé světové války. Vypráví nám jej příslušník SS, jež si však v sobě po celou dobu nacistického běsnění zachoval alespoň špetku lidskosti a soucitu.

Nadplukovník Hans Heigel žije se svou dokonalou ženou, a ještě dokonalejší malou dcerkou v městečku Osnabrück, kde slouží v posádce Záložní armády. Žijí si vcelku spokojeně, daleko od bojových hrůz. Hans sice ví, že to, co se děje Židům není zase až tak správné, ale sám s tím nic nenadělá, navíc, plní přeci jen rozkazy. Práce úředníčka mu umožňovala předstírat a nevidět, co se děje okolo něj. Vše se prolomí ve chvíli, kdy maličká Hanne onemocní tuberkulózou. Hans hledá pomoc u nejvyšších představitelů velkého Německa, je mu však netaktně naznačeno, že řeší malichernosti. Dcerka umírá. V Hansovi se hne nejen hněv, ale i svědomí. Poté, co je převelen do koncentračního tábora Sobibór, kde působí jako vedoucí zásobování, se jeho uvažování o konečné židovské otázce zásadně změní. Když navíc mezi Židy, kteří z rampy míří přímo na smrt do plynové komory, uvidí holčičku tolik podobnou jeho Hanne, upne se k její záchraně stůj co stůj. Hans stál také u zrodu vězeňského povstání, které podporoval a viděl jako jedinou cestu, jak děvčátku pomoci válku přežít. Jenže vzpoura dopadla pro většinu vězňů katastrofálně…

Následný nucený přesun do tábora Majdanek byl k uzoufání. Znamenal komplikace na všech frontách, a to, co v něm Hanse čekalo, by jej ani ve snu nenapadlo. Nacistická mašinérie zde dosahovala ještě větších zrůdností a příšerností, než na které si musel zvykat v Sobibóru. Dělalo mi velký problém vydýchat chování místních esesaček. Kdo by řekl, že žena v uniformě může být více nechutná a krutá než její mužský protějšek…

Závěr knihy byl nervy drásající. S popisem bestiálním počínáním věznitelů se autoři vůbec nemažou.

Celkově jde o pěkně sepsaný a procítěný příběh. Ač nám může přijít linka se zachráněnou holčičkou sebevíc naivní a nereálná, kdo ví, co se tehdy doopravdy odehrávalo v hlavách samotných vojáků. Jsou známy příběhy zamilovaných esesáků, díky nimž pár dívek a žen válku přežilo. Proč by se zrovna tento příběh nemohl stát? Když už nic jiného, můžeme si to alespoň ve skrytu srdce horoucně přát.

„Nikdy nesmíme ztrácet naději, že dobro, inteligence a láska mohou přemoct jakoukoliv krutost. Především, když se jedná o děti.“
– citace z knihy, str. 287 –

Román vydalo v roce 2023 nakladatelství Euromedia.

Denisa Šimíčková