Naše vlast, náš domov

Už od pradávna, kdy se začaly datovat dějiny našeho lidstva, se na Zemi utvářely skupiny lidí, každá z těch skupin měla potřebu se nějak odlišit od druhé. Postupně si lidé ve skupině začali všímat toho, že se vymezují určitými symbolickými charakteristikami oproti skupinám ostatním. Dnes víme, že toto vymezení spočívalo v úsilí nějak se  identifikovat. Nejjasnějším odlišením od lidí ostatních skupin byl jazyk. Začali si všímat, že jazyk je významným prostředkem dorozumění mezi jedinci stejné skupiny. Možná v něm nacházeli jakousi symboliku. Vezmeme v potaz, že řeč, která měla sloužit jen k dorozumění, postupem času nabyla i moci „národnostní“.

Se vznikem prvních států se lidé začali vymezovat i svou kulturou, státní příslušností, ale převážně svým duchem. Neměli nejspíše možnost volby své příslušnosti a to trvá i v dnešních dobách. I když se to někomu z nás nelíbí, je třeba se zamyslet nad touto problematikou. Každý z nás totiž příslušnost k určitému národu chápe po svém. Jen zákonně je povinen uvést příslušnost správnou. Tuto moji teorii vztáhneme na naši krásnou Českou republiku. Jsme jistě hrdí na to, že jsme Češi – národ, který má za sebou bohatou historii. Mnoho významných osobností formovalo to, čím jsme dnes. Nebyla to mnohdy lehká doba, ale měla své podstatné kouzlo. Vyzní to trochu naivně, ale naše „češství“ se v nás utvářelo už od doby, kdy jsme se usídlili v naší vlasti. Měli jsme co dělat, abychom se ubránili nájezdům jiných kmenů, později jsme museli vzdorovat panovníkům a brát ohled na menšiny, které s námi sdílely naši krásnou matičku zemi.

Kde tedy potom nastala obava ztráty naší země? Kdy jsme chtěli pozvednout naše národní síly proti nepříteli? Kdy jsme měli potřebu začít mluvit v rodném jazyce, nepodléhat okolním vlivům? Bylo to snad v době Rakouského císařství, kdy jsme se snažili vymanit z jeho područí? Existovala zde touha uchovat náš malebný jazyk a zrovnoprávnit ho s němčinou. Byla to doba nejen našeho „znovuzrození“ a vzdoru vůči císařskému dvoru ve Vídni, ale převážně to bylo něco, co se probudilo včas v našich srdcích. Už jsme měli dost „komandování“ a nechtěli jsme být jen ti druzí. Věděli jsme nebo jsme si to zpočátku alespoň mysleli, že i my jsme výjimeční.

Začal se zde projevovat pojem vlastenectví, příslušnost k českému národu a začaly se zde projevovat snahy obrodit nejen naši řeč, ale vyzdvihnout i naši slavnou minulost. Začali jsme mít pocit, že my máme také právo na sebeurčení. Naší snahou bylo psát díla i noviny v rodném jazyce, vzdělávat se v něm a uvést na jevišti české hry. Byla tu snad možnost ukázat se, co je v nás? Zajisté, vedla nás dál, i když drobným překážkám jsme se nevyhnuli. Zdárně, i když to chtělo čas, jsme to vše překonali. Snažili jsme se najít a mnozí z nás se o to snaží i dnes. V době, kdy už je jasné, kam patříme. Jenže, jak jsem již zmínila na začátku, naše představa  se může lišit od představy, kterou nám určuje zákon.

>Je jasné, že zákonná příslušnost je z právního hlediska mnohem důležitější než ta, kterou si sami vytyčíme našimi přesvědčeními. Existuje zde snad i možnost volby. Volby, která nám umožňuje  zvolit si dle našeho uvážení, kam patříme. Dozajista je to nelehký úkol se kterým se v dnešní době potýká mnoho cizinců, kteří se musí vypořádat se změnou prostředí, s příslušným byrokratickým aparátem. Mnoho z nás si řekne, byla to jejich volba přijít do naší země. Dobrá, vezmeme to v potaz, ale musíme se zamyslet i nad tím, proč sem přišli? Určitě by bylo mnohdy lepší, než začneme někoho soudit, začít u sebe. Tito cizinci třeba museli emigrovat v důsledku malých pracovních příležitostí ve své zemi, v důsledku změn režimů a válečných událostí. Zkrátka ať to bylo z jakýchkoliv příčin, měli bychom jim spíše pomoci, a ne je soudit.

Proč zde uvádím tuto tezi, protože mnohdy se setkávám i ve vlastním okolí, s tím že mnoho lidí je odsuzuje, ale už si neuvědomí, že i oni mohli být na jejich místě. Nikdy nevíme, co se přihodí, a i my budeme muset opustit naši vlast, náš domov. Dnes se mnozí z nás loučí s domovem, když odjíždí na dovolené a i tam se odlišujeme svým „češstvím“ od ostatních obyvatel země. Těžká pro nás může být komunikace, ale vždy se s tím nějak popereme. Dovolenou si užíváme, ale vždy se rádi navracíme do své vlasti. Vlast je naším domovem, my jsme se tu narodili a žijeme jen pro ni. Myslím si, že kdybych se zeptala, kteréhokoliv Čecha  vždy pro něj „Česká země“ bude domovem, kde vyrůstal  a jazyk pro něj vždy bude něčím krásným, uměleckým vyjádřením krás „své“ země. I kdybychom byli Češi a žili v České republice, ale neuměli se vyjádřit v českém jazyce, byli bychom jistě ochuzeni.

Příslušnost k české vlasti nemusí nutně být tak jednoznačná. Existují zde přeci i lidé, kteří se v důsledku různých problémů např. válek, režimů, ale i z jistě krásnějších důvodů ocitli mimo svou vlast, žijí jinde, ale i tak se cítí být Čechy.  I když žijí na místech, kde si musí zvyknout na svou novou identitu, na nový život, neustále se snaží uchovat odkazy své kultury, jazyka pro budoucí generace. Právě i tyto generace budou v budoucnu stejně tíhnout ke svému „českému domovu“ , i když ho nikdy nepoznají a všechny informace o něm budou mít jen z vyprávění. Zkrátka naše české kořeny jsou v nás ať jsme, kde jsme. Z vlastní zkušenosti, ale vím, že i když žiji v Čechách, kde mám svůj domov, cítím i jaké si pouto s Oravou. Považuji ji za druhý domov, vždy když odjíždím je mi smutno a ráda se do tohoto kraje vracím. Ano, mám tu kořeny, i když ne přímé. Mám tam vzdálenější příbuzné a tento kraj mě učaroval svoji krásou. Nachází se v malebné přírodě a ožívá zde kultura tehdejších lidí. Vypadá, že v tomto kraji se zastavil čas. Lidé žijí sice velice těžkým životem. Ale možná jsou o něco šťastnější než my.

Z toho všeho plyne, ať jsme kde jsme, ať tíhneme i k jinému kraji, vždy naše vlastenectví bude v našich srdcích, jsme přeci Češi a náš domov je jen jeden, naše krásná česká vlast. Pocházíme z různých koutů této české země a když z ní odejdeme, vždy budeme ve svém srdci cítit, že my jsme pravoplatní vlastenci, kteří sní sice o dalekých krajích, možná v nich i žijí, ale naše kořeny jsou s námi spjaty, stejně jako byly spjaty s našimi prapředky, které si tuto zem vybrali za svou domovinu.

Více z LaCultury...

  • DEEP FOREST legenda na poli world music27. prosince, 2012 DEEP FOREST legenda na poli world music Jako pilotní akci nového projektu Top of the world uvádí Palác Akropolis koncert legendárních DEEP FOREST, kteří tak poprvé vystoupí v České republice a představí při tom své nové […]
  • Slavnost města Nový Jičín!2. září, 2009 Slavnost města Nový Jičín! Nový školní rok se nám pomalu rozjíždí tak proč si ten start ještě malinko neulehčit.
  • „Return to the living!“ vzkazují Blitzkid a ohlašují poslední turné3. září, 2012 „Return to the living!“ vzkazují Blitzkid a ohlašují poslední turné Rádi se bojíte? Sledujete horory? Ba co více, posloucháte k tomu ještě punk? Proč to nespojit a nedát si rovnou horror punk! Aneb klasické punkové tóny podtrhnuté morbidními příběhy, které […]
  • Adam Dolník: svět elitního vyjednávače17. ledna, 2025 Adam Dolník: svět elitního vyjednávače „Ve vyjednávání může být všechno jed i lék zároveň.“ – citace z knihy, str. 46 – Nemám slov... Že má Martin Moravec čuch na samé zajímavé osobnosti, to už víme, ovšem rozhovor […]
  • Nakreslete si dívčí postavy v manga stylu10. prosince, 2023 Nakreslete si dívčí postavy v manga stylu Chcete si nakreslit vlastní dívčí postavu v manga stylu? Abyste zachytili pohyb těla, mimiku tváře, kontrast stínu a dokonalou barevnost, musíte nejdříve ovládnout techniku. Jestli však […]
  • 8. dubna, 2017 Stalinovo ptáčátko – Světanka Jaké dítě může vyrůst v rodině tyrana? Žijí si dcerky panovníků opravdu jako princezny? Kanadská univerzitní profesorka a uznávaná autorka životopisů Rosemary Sullivanová mapuje […]
  • 25. listopadu, 2012 Čtení je potěšení, radost pomoci druhým Projekt „Čtení pomáhá“ podporuje čtení knih a zároveň umožňuje dětem a mládeži podílet se na charitativní činnosti. Snahou je každý rok rozdělit 10 milionů korun na dobročinné účely. Kdo […]
  • Malá traumata. Jak nás ovlivňují?20. února, 2024 Malá traumata. Jak nás ovlivňují? Máte někdy pocit, že svůj život nežijete, ale jen přežíváte? Možná je to důsledek takzvaných malých traumat - nahromaděných psychických šrámů, jizev a modřin. Tyto zážitky utvářejí váš […]
  • Šašek26. března, 2024 Šašek Od autorky Devney Perry u nás vyšel pátý díl série z městečka Clifton Forge a tento se jmenuje Šašek. Opět vás zaujme skvělou obálkou, kdy se lebka v různém vyobrazení nese všemi […]
  • Je libo švába k večeři?24. září, 2009 Je libo švába k večeři? Přestože přišel o intenzivní kontakt s ruskou uměleckou scénou a jako český umělec se stále necítí, v obou světech je dobře znám a uznáván, což dokazuje i jeho nová samostatná výstava, […]
  • Naruto 43 – Ten, který zná pravdu26. září, 2019 Naruto 43 – Ten, který zná pravdu Naruto a jeho přátelé putují světem, aby našli Sasukeho. Přitom se potýkají s nepřítelem, který vládne děsivou schopností - dokáže se vyhnout jakékoliv technice a umí zmizet beze stopy. […]
  • CravataCon – pohodová akce v přátelském duchu19. února, 2012 CravataCon – pohodová akce v přátelském duchu Bohatý program, přátelská atmosféra, skvělá zábava - CravataCon 2012!

1 komentář

  1. syghajl… myslel jsem ze tenhle web nebude dalsi z pravicackych agitek, ale evidentne jsem se mylil

Komentáře jsou uzavřeny.