Matka sleduje děsivou proměnu své dcery. Může za ni duch mrtvé chůvy?

Charlottina osmiletá dcera Stella je nadprůměrně chytré, nejspíš geniální dítě. Charlottu ale znepokojuje a děsí náhlá proměna její osobnosti. Po nečekaném odchodu a smrti oblíbené chůvy Blanky má totiž Stella najednou úplně jiné chutě, záliby, dovednosti i temperament.

Chováním i zjevem se začíná výrazně podobat právě Blance, pocházející z Arménie, ať už jde o používané obraty, chyby v angličtině, vzhled vlasů, rukopis nebo neustálou chuť na dušené jehněčí, a to navzdory dosavadnímu vegetariánství. Charlotte, která čeká druhé dítě a trpí častými nevolnostmi, věří, že za Stellinu proměnu může právě Blanka. Je možné, že Stellu posedla? Nebo se Stella stala svou bývalou chůvou? Nebo si tu chce Blančin duch něco vyřídit? Dokáže Charlotte svou dceru zachránit?

Knihu Moje chytrá holčička napsala anglická spisovatelka Helena Echlin, která osm let učila na Stanfordově univerzitě a psala články na různorodá témata pro periodika na obou březích Atlantického oceánu, například pro britský deník The Guardian nebo americký The Times. Několik let vedla – stejně jako její hrdinka Charlotte – online sloupek o etiketě. Knihu Moje chytrá holčička, která je jejím prvním románem v žánru psychologického thrilleru, v českém překladu vydalo Nakladatelství Metafora.

Tato kniha v sobě mistrně kombinuje prvky psychologického thrilleru a nadpřirozeného hororu, přičemž těží z jednoho z nejděsivějších literárních témat: znepokojivého chování dítěte. Autorka mistrně pracuje s nejistotou, a tak si až téměř do konce nebudete jistí, co se se Stellou děje. Budete přemýšlet, zda je opravdu posedlá, zda se jen snaží vyrovnat s nečekanou ztrátou tím, že svou chůvu mistrně napodobuje, nebo jde jen o psychické zhroucení Charlotty, jejíž mateřský instinkt se změnil v nebezpečnou paranoiu.

Pokud jde o samotnou Charlottu, ta nepatří k nejsympatičtějším postavám. Jistě, je vykreslena velmi komplexně, ale její myšlení a chování je šílené. Má neurodivergentní dítě, ale odmítá tento problém řešit, protože přece její výjimečná dcera nebude mít nějakou diagnózu. Když se Stella mění, Charlottu nejvíce trápí, že její dcera už není nadprůměrně inteligentní. Neposkytne dceři odbornou pomoc, kterou by potřebovala, ale má tu drzost soudit jiné matky: svou vlastní i svou kamarádku, která má kluka autistu. Jejímu komentáři se nevyhne ani matka mrtvé Blanky. Kdyby se ta lépe starala, mohlo to s Blankou podle Charlotty dopadnout jinak. Kromě toho Charlotte zoufale neumí komunikovat ani si nastavit nějaké hranice, a tuto svou neschopnost ukrývá za pravidla etikety, kterými se snaží striktně řídit. I její řešení problémů je docela pochybné.

Na to, jak se vám bude kniha líbit, má podle mě velký vliv na to, jaký vztah si vytvoříte k Charlottě. Pokud vám poleze na nervy, nebudete se moct soustředit na skvělé aspekty vyprávění. Pokud si ale na ni zvykněte, pochopíte ji nebo si ji dokonce oblíbíte, užijete si napínavý a děsivý příběh, který otevírá témata mateřství, manželství a duševního zdraví. Jeho děj plyne pomalu, přičemž důraz je kladený spíše na atmosféru než na akci. Pomalé tempo zároveň autorce umožňuje vyvolat ve čtenářích nejistotu a vnitřní neklid. Nechybí ani několik šokujících odhalení, která vás překvapí. Konec je trochu překombinovaný, avšak dává smysl. Pokud tedy máte rádi psychologické thrillery, při jejichž čtení si nejste jistí, co je pravda a co lež, bude vás Moje chytrá holčička bavit.

Jana Mišúnová

"Nikdy nejsi moc starý na to, abys mohl začít znovu snít nebo se vydat za dalším cílem." C.S. Lewis