
Konrad Henlein představoval v neblahých československých dějinách vůdce sudetských Němců, jehož aura však byla opředena lží a mýty o jeho neposkvrněném árijském původu. Je pozoruhodné, že předci Konrada byli Češi. Své češství nicméně tvrdě popíral. Proč? Protože dle zvrácených představ o rasové čistotě patřil i on mezi potomstvo tělesně a duševně nižší rasy. Podle měřítek tehdejší německé ideologie byl méněcenným. Dokumentární knihu Emila Hrušky, pojednávající o životním příběhu tohoto Hitlerova satrapy, vydalo v roce 2020 nakladatelství Epocha.
Po 1. světové válce se Konrad vrací z bojů frustrován a jediné rozptýlení, nebo spíše smysl svého života, nalézá pouze v německém turnerském tělovýchovném svazu. Nastupuje jako cvičitel v Aši, odtud se v roce 1931 zmocňuje nejvyšší výkonné funkce v celém svazu. Své cíle prosazuje s ohromující důsledností a razancí. Otázkou zůstává, proč v čele masového politického hnutí stanul zrovna Henlein. Patřil totiž mezi nepříliš vzdělané muže průměrných schopností. Bylo to zřejmě právě proto! Mohl se tak stát lehčeji ovladatelnou loutkou. Když však šlo o věc, byl to on, kdo dokázal být natolik tvrdým a bezohledným, že jej dokonce jeho nejbližší okolí nepoznávalo. A tak se z bezvýznamného introverta stává jedna z nejvýznamnějších osobností sudetoněmeckého společenského a politického života.
„Opravdu, na Henleinovi není nic, co by k němu poutalo pozornost.“
– citace z knihy, str. 131 –
Henleinovo smýšlení bylo jasné a bylo dáno prostředím, ve kterém vyrostl a názorově zrál. Alfou a omegou se pro něj stal svět ponurého nacionalismu a antisemitismu, turnerství, hájemství Spannovy stavovské společnosti, nacismu v té pravé podobě, říše sudetoněmeckého nacionálního socialismu a velkoněmectví. Vliv na jeho osobnost měli zejména Walter Brand, Heinrich Reith a Othmar Spann.
S blížící se válkou narůstá v Sudetech počet protistátních aktivit. První násilné útoky a sabotážní akce ze strany henleinovců vůči českým obyvatelům Sudet na sebe nenechají dlouho čekat. Němci, posilněni Mnichovem, započali v Sudetech s nuceným poněmčováním. Z každého Henleinova činu i slova jde cítit silné protičešství a šovinismus:
„Na české zobáky patří tvrdá německá pěst.“
„Buďte tvrdí. Rozum česká lebka nepřijme, ale ranám je přístupná.“
– citace z knihy, str. 135 –
Mráz mi běhal po zádech při popisování jásajícího davu lidí vítajícího Hitlera při jeho návštěvě Sudet.
Velmi zajímavé pro mne byly ukázky ze spisů „sudetoněmeckého lidového humoru“. U některých vtipů jsem se lehce pousmála i já. Avšak ve spojitosti s následnými činy Němců mě úsměv zase rychle přešel.
Značná část knihy je věnována podivným okolnostem, které souvisí s Henleinovým skonem. Spekuluje se o sebevraždě, ke které mu však mohl někdo dopomoci. Potěšil mě alespoň lehký nástin poválečných osudů Henleinových dětí a manželky.
Kniha je to rozhodně pozoruhodná. Líbilo se mi uchopení tématu panem Hruškou, kdy si s vykreslením osoby Henleina a doby, ve které působil, rozhodně nebral žádné servítky.
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Epocha.