Honzíkovy cesty: vlakvedoucí z lowcostu

30. listopadu, 2022 Denisa Šimíčková LaCultura=HEADLINE, Recenze - tip na knihu 0

Honzikovy cesty
Honzikovy cesty

Vlakvedoucí, to byla kdysi jedna z pracovních pozic, která mě nesmírně lákala. Už jako malá jsem milovala, když jsem s babičkou mohla jet na výlet vlakem a ze všeho nejraději jsem průvodčímu podávala jízdenku z hnědého tvrdého kartonu. Teď si sypu popel na hlavu, že jsem si ani jednu na památku neschovala. Kdo tenkrát ale mohl tušit, že dnes postačí ukázat kód na mobilním telefonu a jede se. Životní cesty mě sice zavedly úplně jinam, avšak nikdy mě nepřestalo toto zaměstnání fascinovat. Proto jsem s nadšením popadla knihu „Honzíkovy cesty“ z nakladatelství Cpress. Zážitků je kniha plná a na to, jak je autor mladý, tak se velmi brzy vypracoval na vedoucí pozici. Dnes šéfuje celé posádce v tzv. žlutých vlacích. Třeba ho tam jednou potkám, nebo jeho přítelkyni, která se k týmu „žluťásků“ také připojila.

Honza nás seznamuje s celou svou profesní štací od samých začátků – od vstupního pohovoru u Student Agency, po samotné zaučování, až po svůj úspěšný kariérní postup. Mnohé zážitky jsou veselé, jiné zase vážnější. Opravdu jsem se nasmála nad nejrůznějšími požadavky cestujících, případně nápady, které mohou na vlakovou osádku vymyslet. Mnohdy jsou to doslova kuriózní „potřeby a přání“. Svým vyprávěním mě dokázal i rozplakat – příběhem zanechané fenky na záchodcích. Jako psí máma toto nikdy nepochopím. Práce s lidmi je prostě náročná, to musí potvrdit každý, kdo s nimi den co den přichází do styku.

Další informace o knize a ukázku k přečtení naleznete na webu Albatros Media – zde.

Jako obrovskou výhodu považuje autor možnost při svých cestách poznávat česká i slovenská města, ba v posledních letech žluté vláčky putují až do oblíbeného letoviska – Chorvatska. Na svých cestách se setkává i se známými osobnostmi. S kterými měl Honza tu čest? To si musíte přečíst.

Při svém vyprávění se nevyhne ani nepříjemné zkušenosti – se sebevrahy na kolejích. Já takové sebevrahy na svých cestách zažila tři. Snad jsem si svůj počet již „vybrala do zásoby“.

Knížka je protkána množstvím zajímavých fotografií z osobního archívu autora, které vyprávění příjemně doplňují. Člověk si tak lehce spojí vypravěče s konkrétním obličejem. I tím si kniha získává takový osobnější ráz. Moc pěkné oddechové čtení.

Více z LaCultury...