Horkýže Slíže: když se prasatům o kukuřici snívá

Před samotným koncertem nám frontman kapely Peter Hrivňák alias Kuko věnoval pár chvil, a tak jsme pro vás připravili rozhovor o některých jejich rafinovaných názvech písní i alba a o budoucnosti kapely. Při vstupu do jejich občerstvovací místnosti nás s úsměvem přivítali a nabídli nám jejich dobroty. Kluci zrovna hráli na klávesy a bouřlivě debatovali, zatímco jsme si se zpěvákem Kukem sedli ke stolu. Za komorního tónu kláves začalo naše povídání…

Vaše koncerty jsou známé tím, že srší energií, pohybem a humorem. Kde na vaše show berete sílu?

My jsme potřebovali nějaký dar od Boha, aby nám dal energii. Hledali jsme ho tak dlouho, až přišel náš pódiový technik s nápadem, že si vlastního Boha vytvoříme sami. Takže jsme si ho vytvořili a z něj čerpáme energii.

A máte i nějaké jiné „dobíječe“ baterek a způsob relaxace? Co třeba sport?

Ano, samozřejmě. Třeba náš bubeník jezdí rally, pódioví technici hrají ping pong a naši kytaristi, což málokdo ví, se věnují florbalu. No a já jsem sportovní antitalent, já si zajdu do přírody na procházky a podívat se na historické památky.

Odkud berete „minipříběhy“ skryté v písních, jako například Eva je v sádre? Vymýšlíte si je, nebo se opravdu staly v reálu?

No, song Eva je v sádre původně vznikl jako intro, které jsme si vymysleli. Alois Novák (postava, která dominuje v písni Eva je v sádre – pozn. red.) je vymyšlená postava z nějakého thrilleru. A aby intro mělo pokračování, tak jsme domysleli příběh v nemocnici. Námět vymyslet kytarista Mário, jak se u nás na Slovensku říká, prasatům se o kukuřici snívá. (smích) Ve fantazii se mu zjevila Eva, která je v sádře a nemůže se hýbat. S tím za námi přišel, podívali jsme se na sebe a řekli jsme si, to je ta cesta. (smích)

Jak byste posluchačům popsal vznik vašeho nejnovějšího songu Mám v pi*i na lehátku?

S tím taky přišel Mário, zřejmě ležel venku na zahradě na lehátku a máma po něm křičela, ať konečně něco dělá. On sice tvrdí, že to není pravda, ale my si myslíme své. (smích)

Z názvu vašeho předposledního – v pořadí devátého alba (54 dole hlavou) vyplývá, že vaší nejoblíbenější knihou je Kámasútra. Proč jste zvolili zrovna takovou tématiku?

(zasněný pohled)… Kámasútra je staré erotické umění, je to kniha, která sesbírala erotické polohy, a my jsme si řekli, že do těchto vod jsme ještě nezapluli. Začalo to obalem našeho CD, které znázorňuje kámasútrické sochy chrámu Khadžuráho, kde jsme vyměnili hlavy soch za ty naše a poté vznikla písnička, kterou jsme pojmenovali Gándhí Mahátma.

Kde se vám hraje lépe? Česko nebo Slovensko?

Samozřejmě se nejlépe cítíme na Moravě. (smích)

A jak je to v zahraničí?

Hráli jsme například v Anglii, Irsku a v Americe, ale přišli si nás poslechnout jen Češi a Slováci, kteří v zahraničí pracují. Žádná země nám není proti srsti, ale vzhledem k textům se asi za hranicemi Česka a Slovenska nesetkáme s úspěchem. U nás se nám hraje dobře.

Jak to vypadá s dalším albem, chystáte něco?

Další album budeme vydávat příští rok i s novými songy, ale ještě nenatáčíme. Myslím, že rok je dost dlouhá doba.

Příští rok to bude přesně 20 let, co hrajete na scéně punk-rocku, plánujete ještě dalších dvacet?

Právě k našemu dvacátému výročí chceme vydat nové album. A jestli vydržíme? Já myslím, že ne. Nevidím se na pódiu za dvacet let jako dnešní Jožo Ráž nebo Petr Janda, abych zpíval songy tak, jako teď. Samozřejmě ale budu rád, když se budu mýlit.

Horkýže Slíže nezklamali. Koncert byl senzační, fanoušci skandovali a zpívali společně s kapelou. Až na to, že bylo v přeplněném sále vedro k padnutí, stál koncert za to. Kdo si na energické hochy ze Slovenska chce zajít a ještě k tomu zadarmo, má ještě tři příležitosti. V rámci projektu Back to school zahrají Horkýže Slíže společně s UDG, Polemic a Sto zvířat 4. 10. v Pardubicích, 6. 10. v Praze a 11. 10. v Hradci Králové.

Pomykalová Kateřina

Jsem absolventkou bakalářského oboru Ekonomická žurnalistika na VŠB-TU Ostrava. Pokračuji v navazujícím magisterském oboru Ekonomika a právo v žurnalistice. Ve svém volném čase se věnuji sportu, přátelům, hudbě, filmům, vaření, korektuře, příležitostně psaní a mnohému dalšímu... Zkrátka miluji kulturu - těla i slova. :)