Pérák: Armáda poražených

Perák. Mýtus, legenda, trampolínový hrdina českého odporu. Muž, který skákal po střechách, kopal do gestapáků a s pružinami na nohách symbolizoval, že Češi se možná neumí pořádně domluvit, ale zato umí utéct přes půl města během tří sekund.

Jenže svět se změnil. Náckové jsou pryč (alespoň ti s orlicí na helmě), a místo okupantů máme nový druh zla – byrokraty, straníky a normalizační šedivost. A právě do téhle reality vstupuje Perák a Armáda poražených – komiks, který by si klidně mohl říkat „Avengers podle Jaroslava Haška“.

Když hrdina zestárne a stát mu pošle děkovný dopis bez podpisu

Po válce je všechno jinak. Perák, dřív postrach okupantů, teď čumí do zrcadla a vidí nezaměstnaného klauna. Strana už nemá zájem o hrdiny – má své vlastní, schválené hrdiny, s průkazkou a závazkem loajality. A tak Perák dostává medaili „Za chabrost“ — v překladu: „Díky, soudruhu, ale už se nám do obrazu nehodíš.“

A právě tady komiks boduje. Tvůrci (nejnovější verze od Macek-Kopl) si berou českou mytologii, míchají ji s cynismem, postmoderní absurditou a kapkou grotesky, a výsledek je… šílený, ale skvělý.

Zombie Wehrmacht aneb Hitlerova pomsta v Bohnicích

Do hry se totiž vrací doktor Verner, nacistický vědec, okultista a Perákův dávný protivník.
no, ten, co kdysi nechal našeho hrdinu stáhnout z kůže a vyryl mu do masa runy. (Tohle by Marvel nikdy neschválil.)

Verner se chystá oživit Armádu poražených – tisíce mrtvých vojáků, SSáků a dalších ztracených duší, které mají vzkřísit Třetí říši, začínajíc… kde jinde než v Bohnicích. Když se řekne „vzkříšení zla“, česká logika dodá: samozřejmě, že začnou v blázinci.

A protože Perák už není nejmladší, dostane pomocníka: ochočeného Tyranosaura Rexe jménem Šemík.
Ano, čtete správně. Dinosaurus, který poslouchá rozkazy a občas žere nacisty. Tohle už není komiks. To je národní terapie.

Pulp, který se směje vlastní temnotě

Osohova kresba je syrová, expresivní, plná švihu a groteskní energie. Každý panel působí jako výjev z politické noční můry. Barvy? Kombinace rudé, šedé a hnilobné zelené – ideální paleta pro zombie-apokalypsu ve službách realismu.

A přesto to celé drží pohromadě.
Perák vypadá unaveně, ale živě.
Příšery jsou odpudivé, ale s duší.
Praha působí jako postapokalyptické město, kde se surrealismus stal normou.
Každá věta, kterou Perák pronese, balancuje mezi fraškou a tragédií.

A i když se smějete, někde uvnitř víte, že tohle všechno má symbolický přesah – hrdinství, které systém sežere, protože se do něj nehodí.

Příběh pro dobu, kdy být hrdina je trapné

Perák tu není jako vzor. Je to symbol, který ztratil smysl a teď se zoufale snaží přežít v době, která už žádné ideály nechce. Komiks tak funguje nejen jako akční jízda, ale i jako hořká alegorie o zapomnění, přizpůsobení a ztrátě smyslu. Zní to vážně – ale právě humor a nadsázka to drží v dokonalé rovnováze.

Český superhrdina, který si na nic nehraje

Perák a Armáda poražených je absurdní, brutální a geniálně český. Místo hollywoodských moralit nabízí sarkastickou reflexi toho, co se stane, když hrdinové přestanou být potřeba – a když i ten nejstatečnější muž skončí v kartotéce StB nebo v neoznačeném hrobě na ďáblickém hřbitově.

A pak, samozřejmě, Tyranosaurus Rex.
Protože i v naší historii je občas potřeba trochu prehistorie.