Hry bez hranic a neverending story roku 2014

V prosinci 2013 měl nastat konec světa. Vznikla samozřejmě velká veřejná a mediální bublina a třeba tn.cz uvedla na svých stránkách dvanáct znamení, podle kterých soudný den během pár dnů nastane. Pro ilustraci by to měl být například útok kobylek, blesk nad bazilikou Sv. Petra v Římě, mrtvá zvířata v Číně, těhotné děti nebo záhadné kruhy v newyorském Edenu. Konec světa si asi každý představujeme různě a já možná místo padajícího asteroidu vidím konec světa v divných partnerských vztazích.

Nemusíte být puritán, monogam ani naivní slečna či pán, nemusíte mít komplex Bridget Jonesové a taky můžete být dobře obeznámeni s tím, že vztahy nebyly vždycky růžové a o svíčkách, aby vás už určité věci nepřiměly k překvapenému smíchu, který když opadne, tak jste trochu zaražení, jestli to „fakt takhle chodí“.

Konec světa měl být v roce 2013 a mě napadá, jestli to nebyl takový neoficiální a nenápadný start do „vztahového bordelu“ roku 2014. Už jenom od prvního ledna jsem byla vrbou, svědkem, učinkujícím v této vztahové, nebo spíš mužoženské hře bez hranic a vede mě to k přemýšlení, jaký asi bude rok 2014. Nevidím tak začátek konce světa v kobylkách nebo mrtvých zvířatech, ale spíš v oné hře bez hranic a nikdy nekončícím řetězci.

Hry bez hranic
Kamarádka se pár týdnů „bavila“ s jedním klukem, pak šla na víno se sestřenkou a zjistila, že sestřenka s oním klukem taky jednou „pohovořila.“ Jasně, neměli spolu vážný vztah, nicméně v moment, kdy si uvědomíte, že ty dvě holky mají stejné příjmení a jsou ze stejného, velmi malého města… smekáte před ním, měl odvahu, obzvlášť v případě, který je tolik známý jako „holky si říkají všechno“. Jiná možnost je, že doufal, že to budou sestry a on bude zářit v tom případě tolik známém jako „ty jsi fakt kaňour“. Druhým případem vyvolávajícím poklonu je pak třeba ten, kdy vám váš bratr řekne, že je gay. Neříká to však proto, že by cítil nutnost coming outu, nýbrž proto, že se cítí vinen, jelikož spal s vaším bývalým klukem.

Další druhem hry bez hranic jsou pro mě ty přechozené, pětileté, osmileté nebo desetileté vztahy, ve kterých asi oba čekají, až zahřmí. Samozřejmě, žijeme v moderní době, svazek není cool, nicméně si myslím, že je to pořád určitý symbol lásky a onoho „opravdu tě chci“. Zajímavý názor říká, že za to můžou feministky. Hlásaly svobodu vztahů, lásky a jak ženské chlapy nepotřebují. A je pravda, že jsem to několikrát slyšela: „jsem nezávislá, emancipovaná, poradím si sama,“ a tak možná feministický postoj zasadil vztahům jednu z těch sedmi božských ran, měl vliv právě na ty hranice, kdy se muži už vlastně ani nechtějí vyslovit, protože proč, když „my to zvládneme samy“. Ale nevyčítala bych to výhradně feministkám, žijeme přeci „v jiné době“, která nám nabízí tolik úžasných příležitostí a šťavnatý život bez závazků, bez hranic. A typický obraz přechozených vztahů? On nechce udělat krok ve znamení dítěte nebo svatby, ony začnou tlačit, on se s ní rozejde, protože pořád neví, „co teda“ a tak jde „do světa“. Tam potká dívku, která s ním ani ne po roce otěhotní a on si ji teda vezme a na svatebních fotkách se tváří, jak by se rozhodně tvářit neměl a chlapům u piva povídá, že „ta předtím“ nebyla až tak zlá.

Nikdy nekončící příběh
Vedle her bez hranic je tady jakýsi řetězec, který vzniká používáním náplastí. Znáte to, máte ránu, tak ji zalepíte nějakým milým klukem, i když víte, že k němu nic necítíte a ještě kámošce přes půl hospody za jeho zády nenápadně zašeptáte „to je náplast“. No a tak se s ním pár týdnů „bavíte“ a až vám řekne, že k vám něco cítí, tak jej pustíte k vodě, protože nechcete samozřejmě nikoho zranit. No a co udělá on? Je smutný a zraněný (i když vy si myslíte, že jste to správňácky ukončili ještě před tím, než by se mohl zamilovat), a tak si najde nějakou jinou holku, kterou „až tak moc nežere“, ale dívka mu ránu zalepí a – zamiluje se… A tak to pokračuje a pokračuje a je téměř jisté, že ten řetězec jednou dojde i k vám.

Jinou formu řetězce ilustruje situace na malém městě. Nejen, že se tam všichni znají, taky spolu všichni spali. A pokud to „každý s každým“ neplatí, je jisté, že znáte někoho, kdo s tím daným člověkem spal. Spíš než řetězec je to ale možná pavučina, která často platí i v takových těch větších partách a vy jen můžete doufat, že budete spíš ten pavouk než moucha.

Rok 2014
Pokud rok 2013 odstartoval konec světa, který předznamenávají uhozené vztahy a styky, jaký bude rok 2014? Obávám se, že úplně stejný jako ten předešlý. Tyhle situace tady byly totiž vždycky, nevyhnutelné absurdnosti typu: „on miluje ji, ale ona miluje jiného, který zase nemiluje ji“. Takže bych se asi konce světa nebála, jen je třeba si trošku nabrousit lokty. Být spíš ten pavouk než moucha a ten, kdo určuje pravidla her bez hranic. Nebo si prostě koupit víc vína.

Klára Elšíková