Co se ukrývá venku za zdmi přepychového paláce?

Na planetě Aššna stojí palác velký jako svět, plný přepychu a drahokamů. Přejít jej napříč trvá celý den. Venku za jeho vysokými zdmi nejspíš číhá smrt. Zatím se odtamtud nikdo nevrátil… a proto je vyhoštění nejkrutějším trestem. Ani tato hrozba však neodradí od zločinů úplně každého.

Když někdo zavraždí cinsářa, vládce světa, všechno se změní. Dvořané a cupití služebníci pláčou. Radní se usilovně pokoušejí odhalit, kdo a proč vraždil. Hlavní podezřelou je Bekh, cinšářova dcera z prvního manželství. Tato dívka, která od matky celý život slýchá, jak je nemožná, se stává zároveň také dědičkou trůnu. Aby prokázala svou nevinu, musí nejdřív zjistit, komu může věřit. Dokáže uspět a vládnout světu, v němž není nouze o zradu a spiknutí? A nejsou skutečnými vládkyněmi paláce spíše šupinaté kočky?

Autorkou sci-fi románu Palác šupinatých koček, který vydalo Nakladatelství Host, je Jarmila Kašparová. Ta kromě toho, že píše a čte, také pracuje v knihovně, kde navíc vede kurzy tvůrčího psaní. Ráda míchá žánry, hledá jejich hranice a zkouší, co všechno by se s nimi ještě dalo dělat. První povídky jí vyšly v soutěžní antologii Rassilonův brk (fanfikce na Doctora Who), další v Žoldnéřích fantasie, pár jich má také v různých dalších sbornících. Debutovala v roce 2023 sci-fi románem Elektrickej strom, který vypráví o rockové kapele.

Na téhle knize vás nadchne hned několik věcí. První je krásná čeština, kterou je kniha napsaná. Ta je doplněna zajímavými slovy, které autorka pro svůj svět vymyslela. Další je prostředí paláce, v němž se příběh odehrává. V něm panují pečlivě promyšlená společenská pravidla. Společnost je rozdělena na lidi, kteří si myslí, že všechno ovládají, a cupity, malé služebníky, kteří věří, že oni jsou ti, kteří rozhodují a kteří si hrají s velkými lidmi. Tyto dva světy existují vedle sebe. Někdy se protnou, ale většinou fungují samostatně, i když se vzájemně ovlivňují.

Pokud jde o postavy, zaujme vás cupita Ulita, která je vynalézavá, odvážná a laskavá. I vedlejší postavy stojí za pozornost a je škoda, že v knize neměly více prostoru. Bekh je však příšerná. Pořád fňuká, pořád se lituje, pořád se cítí ukřivděně a pořád má nějaký problém. Když holce, se kterou kdysi trávila čas, vyčítala, že jí nikdy nepůjčila vyšívací rám (o který si Bekh mimochodem nikdy neřekla, a když dotyčná poznamenala, že o něj mohla jednoduše poprosit, Bekh si jen pomyslela, že by jí ho stejně nepůjčila), pochopila jsem, že tahle postava si moje sympatie nezíská. Tyhle toxické věčné oběti jsou zkrátka za trest – v životě i v literatuře. Lezla mi na nervy tak moc, že jsem kvůli ní někde v půlce knihy chtěla skončit se čtením. Četla jsem však dál, protože jsem chtěla pokračovat v objevování tohoto originálního světa.

Slíbených palácových intrik moc není a ani šupinaté kočky nemají tak důležitou roli, jak by se podle názvu knihy mohlo zdát. Příjemným překvapením je odhalení z dávné minulosti a to, co se nachází za zdmi paláce, i když tyto linky by si zasloužily více prostoru. Také mi není jasné, jak jsou vlastně cupití služebníci velcí. Na jedné straně jsou popisováni jako malí, na druhé straně se Bekh pohodlně prochází jejich chodbičkami, takže až tak malí být nemohou. I když mám ke knize výše zmíněné výhrady, doporučuji ji, protože za přečtení stojí. Už jen pro to, jak krásně a kreativně je napsaná. Už jen pro ten originální a do detailů propracovaný svět.

Jana Mišúnová

"Nikdy nejsi moc starý na to, abys mohl začít znovu snít nebo se vydat za dalším cílem." C.S. Lewis