Jedová stopa dějinami

Při psaní recenze se obvykle soustředím na dílo samotné, někdy přidám i pár slov o autorovi, dojem z knihy je pro mě však rozhodující. U této recenze musím ovšem udělat výjimku. Životopis autora knihy, pana doc. Dr. Ing. Petra Klusoně, je natolik působivý, že mu musím věnovat více prostoru, než knize samotné. 

Petr Klusoň vystudoval Vysokou školu chemicko-technologickou v Praze, poté pokračoval ve studiu na State University of New York v Buffalu, USA (Katedra chemického inženýrství). Působil na University of Wales v Bangoru ve Velké Británii a na Imperial College of Science, Technology and Medicine v Londýně. V současné době se zabývá výzkumem v Ústavu chemických procesů AV ČR.

Je autorem stovky odborných publikací v mezinárodních časopisech. Věnuje se také popularizaci vědy, vytvořil několik seriálů pro Český rozhlas, např. Jedovatá stopa dějinami, Vítejte v nanosvětě, Naděje a pověry kolem nanotechnologií, Třetí dimenze, Jedy v přírodě a kolem nás, Věda je v Evropě jen jedna, Co všechno je dnes NANO. Více informací o autorovi najdete zde: http://fzp.ujep.cz/ktv/obecne/lidi/kluson/Kluson.htm; http://uchp.icpf.cas.cz/hana/download/Brief-CV-of-PK.pdf; http://www.icpf.cas.cz/cs/user/kluson

Samotnou mě překvapilo, jak složité je o autorovi s tak skvělým životopisem a s tak bohatou publikační činností najít nějaké informace na internetu. Velice na mě však zapůsobilo hodnocení jeho studentů na webu http://www.primat.cz/. Jedno hodnocení je obzvlášť výstižné, dovolím si citovat:

„bomba učitel, vypráví to zajímavě a ví o tom fakt hodně. Občas to proloží nějakou perličkou typu, no lisohlávky rostou támhle na kopci. Zkouška u něj není těžká, Jen víc takových.“

(citováno z http://www.primat.cz/vscht-vscht/ucitele/petr-kluson/49549)

Sama bych to lépe nenapsala. Přesně takto na mě působila jeho kniha. Autor má neuvěřitelný přehled, provází vás českou krajinou a dějinami toxikologie s neuvěřitelnou lehkostí, přidává vzorce jedovatých látek, nenásilnou formou vás vzdělává i baví zároveň. Máte pocit, jako byste četli historický román prošpikovaný jedovatými rostlinami, živočichy a houbami, přidává příběhy ze starých pověstí a bájí a vysvětluje v nich popsané „nadpřirozené“ jevy. Zde je malá ochutnávka z jeho knihy:

„Ústním podáním po generace předávaná vyprávění představují jakýsi průhled do dávné minulosti. Keltové a po nich první Slované na našem území se vyhýbali psanému sdělení. O to více si zřejmě vyprávěli dobrodružné a strašidelné příběhy. Mnohé z nich známe doposud. (…) Právě ty představují studnici informací o běžném spektru tehdy využívaných biologicky aktivních sloučenin. Mnohé halucinogeny evokují představu odpoutání se od zemské tíže, lehkého kroku nebo přímo létání, případně pozorování světa z jakéhosi nadhledu, výšky. Možná je to překvapující, ale i kůň, který se na jeden krok přenesl přes devatero hor a devatero řek, spadá do účinku těchto sloučenin. Příběhy vznikaly v představivosti vypravěče, který měl silné osobní zkušenosti s intoxikacemi tohoto typu, tedy se specificky se projevujícími halucinogeny. Jeho posluchači, kteří na tom neviděli nic divného, zřejmě taky.

(…) Vypravěč, který příběh líčil, neopomínal zdůrazňovat, že kůň nejmladšího ze synů náčelníka byl kouzelný. Pokud to nebyl kůň, mohl to být některý z jeho pomocníků, třeba ten bystrozraký. Toxická látka, která rozšiřuje zornice, se nazývá atropin.

V některých pohádkách čteme, že „kráčel po zemi, aniž by se jí dotýkal“ nebo „jen se lehce nad zemí vznášel“. I tato záležitost souvisí s intoxikací konkrétním typem rostlinného alkaloidu, akonitinem, případně koniinem. Ten, pokud byl ve velmi malém množství nanesen na chodidla, vyvolal dočasnou ztrátu nervové komunikace s touto periferií. Člověk pak měl pocit, že se opravdu při chůzi nedotýká země.

Jiné přírodní sloučeniny mohou vyvolat hluboký a mnoho hodin trvající spánek. Postižený může být při zběžném ohledání označen za mrtvého. Jaké to je, když se princezna z takového spánku probere, víme. Pohádky o Šípkové Růžence i Sněhurce jsou všeobecně známé. (…)

Jiná princezna, aby získala svého zakletého prince, musela překonat pochopitelný odpor a políbit ošklivého žabáka. I tento příběh může mít reálný základ. Ropucha obecná (Bufo bufo) vylučuje ze svých kožních žláz toxický sekret. Ten má několik složek, některé jsou dráždivé a slouží k pasivní obraně proti predátorům, jiné chrání před kožními plísněmi a parazity. Jednou z hlavních složek sekretu ropuchy je ovšem sloučenina bufotenin, což je z hlediska účinku především halucinogen.“

Velice zajímavý je také původ slova toxikologie. Ten je odvozen od latinského názvu stromu známého jako tis červený (Taxus baccata). V knížce si můžeme přečíst velice zajímavý příběh k původu tohoto slova.

A co dalšího se v knize dozvíme? Jakou náhodou byla objevena droga známá jako LSD, že k objevení léku na syfilis vedlo 605 neúspěšných pokusů, proč byla výroba absintu v Evropě zakázaná od roku 1923 až do roku 1990, kdy a kým byly položeny základy vědního oboru toxikologie, která substance byla nejzneužívanějším jedem lidské historie, jaký byl vývoj soudního lékařství a soudní toxikologie.

Závěr knihy je poněkud neveselý – autor vzpomíná na holokaust, seznamuje nás s příběhem Fredyho Hirsche. Příběh je to silný a Fredy je skutečně obdivuhodná osobnost. Téma holokaustu je poněkud drsné na závěr tak čtivé knihy. Na druhou stranu je dobře, že autor toto téma zmiňuje – tyto odstrašující příklady lidské historie je dobré jednou za čas připomenout, aby se na ně nezapomnělo a lidstvo se jich do budoucna vyvarovalo.

Jak je uvedeno již v anotaci, kniha si najde čtenáře jak mezi laickou veřejností, tak mezi odborníky z řad lékařů, farmakologů a chemiků, neboť toxikologie je vědou bytostně interdisciplinární. Nemohu než souhlasit. Knihu jsem si jako laik užila a věřím, že ani odborník z farmakologickým či chemickým vzděláním se u ní nudit nebude.

Petr Klusoň – JEDOVÁ STOPA

Academia 2015

264 stran

Kateřina Martinová