Když jsem poprvé viděla knihu Jeřábi táhnou na jih od Lisy Ridzénové, věděla jsem, že si ji musím přečíst. Moc děkuji nakladatelství Host za poskytnutí knihy k recenzi.
Bo je starý muž, který žije v domě se svým psem Sixtenem. Ví, že je na sklonku života, protože ho vitalita opouští na jeho gusto docela rychle. Už nemá sílu jako dřív, už ho nohy a ruce tolik neposlouchají. Je pomalý a slabý, ale v hlavě to má naprosto v pořádku. Pečují o něj lidé z pečovatelské služby a občas se zastaví jeho syn. Syn, který by pro něj chtěl to nejlepší, přestože dosud byl vztah mezi nimi ochladlý.
Ten však přistupuje k otci docela razantně. Tati musíš, tati nesmíš a Bo nemá sílu, aby se bránil. Místo toho utíká do vzpomínek na mládí, na svou manželku, která je bohužel umístěna v zařízení pro lidi s Alzheimerem. Prožili spolu celý život, milovali se a překonávali životní nástrahy. Bo se zamýšlí i nad tím, jaký byl vlastně otec. Dával svému synovi najevo otcovskou lásku, podporu, pochopení a odvahu? Bo má i kamaráda s kterým si telefonuje a je rád, že udržuje jakýsi kontakt s okolním světem. I on je ale starý a na sklonku života…
Vlastní fotografie
Tohle byl pro mě neuvěřitelně emočně náročný příběh. Autorka skvěle líčí pocity a chování starých lidí, kteří tuší, že mají svůj život odžitý. Stále by rádi žili jako za mladých let. Byli vitální a samostatní. Jenže se tak vidí jen uvnitř sebe. Jejich tělesná schránka je slabá, nemotorná, bez sil. Častěji a častěji potřebují odpočinek a s mladými lidmi se nechtějí hašteřit. Ve svém nitru vědí, co by měli udělat, ale stáří je pevně obepíná a nepouští. A když pak přijde situace, která je pro ně těžká a nedokážou se s ní vyrovnat, opouští je chuť žít ještě rychleji.
Na přední obálce knihy je napsáno, že jde o něžný příběh o stárnutí, vlastním i cizím a o tiché krutosti lásky. S Boem prožijeme půl roku, ale do vzpomínek se mi zapsal napořád. Tušila jsem, že příběh bude hodně emoční, ale že polovinu knihy proslzím a konec probrečím, jsem nečekala. Pro mě byla kniha lidsky neuvěřitelně silná. Pokud byste si rádi přečetli příběh, který vás emočně vyždímá, tak Jeřábi táhnou na jih rozhodně doporučuji.
Více z LaCultury...
19. srpna, 2025 Houbařka
Knihy od Viktorie Hanišové jsou pro mě sázkou na jistotu. Píše knihy ze života. Zabývá se v nich vážnými tématy, která dokáže zpracovat do čtivých příběhů, které vás rozhodně nenechají v […]
1. srpna, 2025 Úlice
Pamatuji se, jak moc na mne zapůsobil román „Zuzanin dech“ české autorky píšící pod pseudonymem Jakuba Katalpa. Byl to ten druh románu, kdy na konci zůstanete jako opaření a nedostává se […]
13. července, 2025 Dva životy
Když jsem před šesti lety přečetla autorovu knihu Staré odrůdy, byla jsem tak moc spokojená, že jsem se těšila na jeho další knížku. Letos jsem se dočkala a přečetla si od Ewalda Arenze […]
25. června, 2025 Úlice
Jakuba Katalpa ve svých knihách píše ráda o vztazích mezi Němci a Čechy. Inspiraci hledá v příbězích, které slýchávala jako malá, když trávila čas právě v Sudetech. Na jejích knihách je […]
27. května, 2025 Čas vos
Spisovatelka Alena Mornštajnová je známá svými knihami o lidech a jejich osudech. Svým psaním si získala tisíce nadšených čtenářů a já patřím mezi ně. Na novinku Čas vos jsem se moc […]
31. července, 2025 Já jsem hlad
Já jsem hlad. Název knihy, kterou autorka vydala již v roce 2009. Je to její osobní zpověď jak a proč bojovala s mentální anorexií. Nemoc, která je dlouho nenápadná, ale když udeří, je […]
31. července, 2025 Roztěkané
Knihu napsaly dvě ženy a to Klára Kubíčková a Jana Srncová. To, že mají ADHD se dozvěděly až v dospělosti. Byla to pro ně úleva. O tom, jak s lidmi s ADHD jednat, mluvit a jak je chápat […]
25. července, 2025 Černý kos
Když začnou mizet děti, začíná hra o čas. Tak zní věta na obálce knihy Černý kos od Jiřího Klečky na kterou jsem se neskutečně těšila, protože na sociálních sítích sbírá samá skvělá […]
5. června, 2024 Pacanka Klára Elšíková je redaktorka a spisovatelka. Její kniha s názvem Pacanka mě zaujala svou obálkou a anotací.
Kdo je Pacanka? Je to dívka, která se chová jako kluk. A jak se vlastně má […]
21. února, 2022 Recenze knihy Černé jazyky „Člověk, který se vědomě oddělí od svých kořenů, ztrácí tvář a zajde. To je zákon.“ - str. 57 -
Po knize jsem sáhla ihned, co jsem spatřila její barevně nápaditý přebal. Její název ve […]
10. února, 2022 Přátelství dvou odlišných žen Sally a Liss nemají na první pohled vůbec nic společného. Sally je problémová teenagerka, která má před maturitou a nesnáší pravidla, předpisy, dospělé a otázky. Liss žije sama na statku […]