Kvůli reportáži předstírala šílenství a nechala se zavřít do blázince. Dokáže přežít a dostat se zpátky na svobodu?

Když Růžin otec zemře, z jejího života se stane peklo. Nový matčin manžel ničí celou rodinu a ani po rozvodu se jejich situace nevylepší. Jednoho dne při čtení novin Růža narazí na článek, který ji rozčílí a pohorší, a tak na něj napíše svou reakci a odešle ji do redakce. Její text šéfredaktora zaujme, díky čemuž se Růža stane redaktorkou známou pod pseudonymem Nellie Bly. 

Její první série článků o ženách pracujících v strašlivých podmínkách vyvolá velký ohlas veřejnosti, avšak kvůli tlaku majitelů podniků nesmí Nellie dál rozvíjet toto téma a skončí jako autorka povrchních textů o kráse a domácnosti. Nehodlá se s tím však smířit a vydá se do New Yorku, kde se chce stát investigativní reportérkou. Nikdo jí nechce dát šanci, protože je žena, ale ona se nevzdává. Aby získala šanci psát pro oblíbený a nekonvenční plátek The World, vymyslí pro šéfredaktora a majitele neodolatelný námět: bude předstírat šílenství, dostane se do nechvalně proslulého ženského blázince na Blackwellově ostrově, zjistí, nakolik jsou řečí o tamních nelidských podmínkách pravdivé a napíše o tom reportáž. Majitel plátku souhlasí a slíbí, že zařídí, aby se po krátké době dostala ven. Poměry v blázinci překonají i Nelliny nejhorší představy a ona se začne bát, že se z nich opravdu zblázní a že se nedostane ven. Dokáže se z blázince dostat a napsat reportáž, která něco změní?

Autorkou knihy Šílená, kterou v českém překladu vydalo Nakladatelství Metafora, je britská spisovatelka Louisa Treger. Louisa je původně klasická houslistka. Vystudovala londýnskou konzervatoř Royal College of Music a Hudební a dramatickou školu Guidhall a později působila jako orchestrální hráčka a soukromá učitelka hudby. Poté se začala věnovat literatuře. Její poslední román Šílená vzbudil velkou pozornost a stal se knihou roku podle britských listů The Times a The Sunday Times. V současnosti autorka pracuje na svém čtvrtém románu.

Prvních stodvacet stran knihy se zaměřuje na Nelliin život předtím, než se ocitla v blázinci. Dozvíte se tak klíčové informace o jejím dětství, dospívání, prvních novinářských zkušenostech a úspěších. Poté následují kapitoly věnující se pobytu v blázinci. Podmínky, ve kterých tady pacientky žijí, jsou nelidské a šokující. Personál se nechová jako sestřičky a lékaři, ale spíše jako dozorci v koncentráku, krutí, nelítostní a všehoschopní. Nejhorší je ovšem zjištění, že spousta žen není vůbec šílená a dokonce ani nemá problémy s duševním zdravím. Prostě se jen nechovaly, jak by podle společenských pravidel měly, a blázinec představoval pohodlný způsob, jak se jich jednoduše zbavit.

Ani pro Nellie, která ví, že horor, který zde prožívá, je jen krátkodobou záležitostí, není pobyt v tomto zařízení snadný. Nedokáže pozřít ani sousto z nechutného jídla, které je pacientkám servírováno, nemůže pořádně spát a ubíjející program v léčebně jí navíc dává dostatek prostoru na temné a chmurné myšlenky. Aby toho nebylo málo, probouzí se v ní i traumatické události z období dospívání. Navzdory všem hrůzám však nezapomíná, že je především reportérkou a že má pomocí reportáže možnost něco změnit. Je to zkrátka silná a odhodlaná žena, která ale díky svým slabostem a strachu působí lidsky a uvěřitelně.

Tento příběh vás uchvátí svou autenticitou. Představí vám hrdinku, se kterou budete sympatizovat, ukáže vám, jak vypadala psychiatrická péče v 19. století, a prozradí, co všechno pozitivně ovlivnila Nelliina reportáž. I když se autorka skutečností jen inspirovala, pořád je to jeden z těch historických románů, na které budete myslet ještě dlouho po dočtení.

Jana Mišúnová

"Nikdy nejsi moc starý na to, abys mohl začít znovu snít nebo se vydat za dalším cílem." C.S. Lewis