Neobyčejná Grace

V románu „Neobyčejná Grace“ se prolínají hned tři časové linky. Ta z minulosti, kdy se Grace seznámí s Benem, s tou současnou, ve které sledujeme, v jak nepěkné situaci se jejich vztah po letech ocitl, a pak doba před několika měsíci zpět, tedy čas, kdy se Grace začal život hroutit jako domeček z karet. Ocitá se sama bez manžela, bez práce, s nabroušenou dcerou, která s ní později dokonce odmítá mluvit.

Grace jsem si oblíbila. Hned od začátku sklidila můj obdiv za svůj um – mluví plynně pěti jazyky. Konstrukce vět a významy slov naprosto miluje. Nechápu, jak je možné, že je někdo schopen naučit se cizí jazyk třeba za den, za hodinu. Wow. Může mi to, prosím, někdo vysvětlit? Z Grace se stává nejlepší lingvistka v celé Británii a lidé ji zbožňují. Televize jí dokonce nabídne vlastní pořád. Paráda. Nicméně právě díky práci, kterou upřednostňuje, upozaďuje probouzející se lásku, jež vzniká mezi ní a tajemným, avšak charismatickým Benem. Osud tomu chce, že se ti dva stejně opět sejdou, protože pokud spolu dva mají být, nenaruší to ani sám ďábel. Klacků pod nohy jim sice hází až moc, ale společně dokáží překonat ohromné překážky. Jenže pak spolu přestanou komunikovat. A to je kámen úrazu celého příběhu. Přestanou spolu mluvit nejen Grace a Ben, ale i Grace a jejich dospívající dcera Lotte. Lotte, která toho má na bedrech taky poměrně dost.

„Je podivuhodné, co všechno nevidíš, když to vidět nechceš.“
– citace z knihy, str. 111 –

Z kraje jsem Lotte měla za neskutečně rozmazleného fracka, který by zasloužil zprava zleva, jenže když se odkrývají jednotlivé životní pasáže, protkané navíc jejími vlastními problémy, kterým jsou dospívající vystaveni, pak hněv ustoupí stranou a docela lze i pochopit, proč se celou dobu chová tak kousavě.

„V tuto chvíli je to noční můra, ale na druhé straně je naděje a to je blahodárná úleva.“
– citace z knihy, str. 209 –

Opět se potvrdilo, že bez komunikace vznikají ta největší nedorozumění a jak je nutné spolu navzájem mluvit, minimálně by to měli činit lidé sobě nejbližší.

Stránku po stránce, kapitolu po kapitole je nám čím dál jasnější, proč se Lotte chová jako fracek a proč Grace jedná tak zatraceně iracionálně, až vyšinutě. Poznání je to traumatizující. Najednou je jasné, proč se mezi rodinou rozprostřelo nekompromisní ticho, které je obklopilo ohromnou silou a uvěznilo ve svých spárech. 

Román o tom, jaká muka prožívají rodiče při své největší ztrátě, ale i bolesti, která se snese na ostatní členy rodiny, kteří najednou zůstávají na vedlejší koleji.

Kniha to byla krásná, dojemná, ač nám ze začátku můžou hlavní hrdinové lézt tak trochu na nervy. Nicméně brzy pochopíme, proč tomu tak je. Děj měl spád, kapitoly jsou krátké a úderné, nutí číst dál a dál, až jste na konci a po tváři se vám nekontrolovatelně valí slzy.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Host.

Denisa Šimíčková