Michael Jackson Is Not Dead!

Informace, které se mohly k divákovi předem dostat, byly značně kusé a v podstatě spíš žádné než nějaké. A tak jsem vyrazila do Kongresového centra na něco, aniž bych věděla, co od toho můžu vlastně čekat. Bylo mi jen jasné, že uslyším hity úžasného Michaela Jacksona. Podle názvu jsem šla na muzikál, ale odcházela jsem z něčeho, co se více podobalo koncertu nějaké hudební hvězdy.

V domněnce, že jdu na muzikálový kus, jsem se tedy snažila obléknout alespoň trochu elegantně, a tak jsem vyrazila v černých kalhotách, černé vestičce a černém klobouku „ala Michael“. Ale už před dosednutím na moji sedačku mi bylo jasné, že mé chápání módy vhodné k tomuto představení se trochu lišilo od všeobecného mínění. Džíny a tričko, v jedné ruce brambůrky, v druhé pivko, lépe dvě a v krvi už nějakou tu promili. Přijít takto, zapadla bych v první vteřině.

Podle internetu mělo být takřka vyprodáno, ale sál se nakonec zaplnil asi pouze ze tří čtvrtin. Po zhasnutí ke mně dolehly (kromě alkoholového závanu od souseda) první tóny hudby z minulého století. Na pódium vyběhla partička pěti chlapců, z nichž nejmladšímu nebylo více než 10 let, a začal blok hitů skupiny z Michaelova dětství Jackson 5. Postupně se přidávalo dalších asi 10 zpívajících tanečníků, repertoár písní se zaměřil na Jacksonovu sólovou kariéru a show se rozjížděla vskutku velkolepým stylem. Z perfektní choreografie i pěveckých výkonů bylo znát, že účinkující jsou sehraní tak, jak na českých pódiích lze jen stěží vidět. Na obrazovce běhaly nápisy jako například „Michael Jackson, nejlepší umělec všech dob!“ a o umělcových úspěších občas v průběhu večera informoval některý ze zpěváků, který v tu chvíli zaujímal post moderátora.

Ačkoli účinkující zvládali tančit a zároveň zpívat na vysoce profesionální úrovni (a že Jacksonovy písně nepatří mezi ty pěvecky jednoduché), přesto o přestávce po první hodině „muzikálu“ vrtala asi každému člověku v sále jediná věc. Tohle má být průřez Michaelovou nejlepší tvorbou? Z Jacksonových velkých hitů totiž zatím nezazněl ani jeden a ačkoliv umělci zatím předváděli skvělé výkony, chyběly tomu písně, které si člověk bude moct v duchu (nebo i nahlas) zpívat společně s broadwayským souborem. A tak pauza spíše posloužila mnohým k doplnění alkoholu a brebtání o tom, jestli tohle je vůbec „Michael“.

Po gongu světla v sále opět zhasla a já se opět usadila, tentokrát už plna očekávání opravdu velkých hitů. A mé očekávání se naplnilo. Zanedlouho zazněly první tóny The Way You Make Me Feel, songu, který většinu diváků zvedl z křesel. A málokdo si ještě do konce večera znova sedl. Následovaly pomalejší věci jako například Earth Song a Heal The World, při kterých se na obrazovce promítaly záběry ze světa, podobné těm z Jacksonových videoklipů. Egyptské kostýmy a choreografie ala Egypt způsobily nadšení při Do You Remember The Time. V rychlém sledu za sebou zazněly Smooth Criminal (při pohledu na mladíka v bílém obleku, v kšandách a s bílým kloboukem posazeným hluboko do obličeje, z pod kterého vykukoval culík černých kudrnatých vlasů, jste opravdu měli pocit, že před vámi tančí sám Michael), dále Beat It, Billie Jean, You Rock My World, Thriller, který uzavíral večer, a jako třešnička na dortu ještě v úplném závěru megahit Black Or White.

Zmizelo zklamání z první půlky a diváci doslova šíleli. Vzhledem k tomu, že takřka celou druhou část už diváci neseděli, ale spíše tančili, byly pak ovace ve stoje jakousi samozřejmostí. Ani hlasité pískání a výskání účinkující už zpět však nepřivedly. Světla v sále se rozsvítila ve chvíli, kdy z nás ještě nestihl vyprchat ani zlomek emocí. Bylo doslova neuvěřitelné, jak skupina neznámých mladých lidí dokázala dav naprosto odzbrojit a uchvátit, nejen svým tancem a hlasem, ale především hity, které má na svědomí někdo, kdo byl v tu chvíli tisíce kilometrů daleko. A tak jsem i já odcházela do tmy pobrukujíce si na Nuselském mostě Billie Jean a Black Or White, s odhodláním, že musím vidět někdy a někde Michaela Jacksona a tentokrát skutečně LIVE!

Redakce