Nudný život Pepka námořníka a Oliv Olivové

Bohužel bude nucen čekat a čekat (pokud neusne) na nějaký obrat k lepšímu, který nepřichází a ani nepřijde. Sem tam se bude muset sám sebe ptát, zda animované zarámování pouštěné na plátno v pozadí není občas živější a zábavnější než samotné představení.

Přitom scénografie, ač trochu prvoplánovitá (což je pochopitelné), funguje, hudba zdařile napodobuje bláznivou atmosféru starých seriálů, herci zdá se hrají a sic řídce vyšlehne z jejich přehnaně prkené interakce (rovněž pochopitelné) povedený gag. Jistá autenticita kreslené patiny tu je. Přesto se není na co dívat (krom dlouhých nohou Olivové) a není čeho se chytit, nechat se chytit a vtáhnout do víru. Problém nejspíš vůbec netkví v poměrně zdařilé parodii na dvourozměrný svět. Po čistě formální stránce proto snad ani nejde odsoudit režijní práci.

Chyba je zjevně hned na počátku a nesmírná slaboduchost padá tak hlavně na Balákovu hlavu (což je zklamání vzhledem k mnoha jeho zdaleka zdařilejším dílkům). Je pochopitelné, že nelze stejně dobře – či spíše za pomoci stejných transpozičních mechanismů – přenášet humor tří obrázkového komixu či několika minutové animované epizody do divadelního žánru ač třeba té nejobyčejnější grotesky. Nebo to snad lze a snad i dobře, ale to záměrem jistě nebylo, jelikož výsledkem není groteska, nýbrž něco na způsob perzifláže mýdlových oper. Ale něco beztvarého, rozvleklého a naprosto bez náboje sebemenší satiry. Ta by se mohla ukrývat v herecké modulaci (hlasu i těla), ale selhává na plytkosti obsahu.

Herecký projev (zvlášť pohybový), jak už řečeno, není vcelku špatný, ale tomuto přesvědčení vděčím snad více za to, že znám Plodkovou i Vyorálka z lepších rolí a vím, že to dovedou – hrát; vidět je zde poprvé, možná bych byl na ocenění mnohem skoupější. Plytkost obsahu je navíc autodiagnostická. „Pepku seš trapnej.“, „Nezdá se ti, že je tu nuda?“, „Hahaha… hihihi… chochocho…“. Tomu se smějeme, pokud to právě nekoresponduje s komickou situací. Vtip je potom v kontrastu. Tady sotva, jelikož v takových chvílích je to opravdu trapný, nudný a směšný.

Aby toho nebylo málo repliky i scény se opakují, jenže bez nějakého gradujícího či obměnivého účinku. Na prázdno vycházejí i do očí bijící klišé jako „blbá blondýnka“ (ovšem i to může být přeci pojato hravě). Nějaká svazující, udržující, alespoň zrak nesklopující souvislost tu chybí a těch pár povedených morceaux to nenapraví. Jen kupa neztvarovaných scének navěšená na niti. Kdyby to aspoň byla jen ta obyčejná groteska…

Já osobně to vydržel do konce jen s vypětím všech sil. Ostatním potenciálním divákům spíš doporučuju, ať si ty síly ušetří a raději se podívají na originál. Divadlo naneštěstí nedokázalo nabídnout vůbec nic z toho, co umí jen a jen ono samo – to čím při zdárném fungování všech komponent zůstává nenahraditelné ani zdánlivě silnějším filmovým průmyslem. Takže místo dobré parodie na jednu starou grotesku tu máme spíše parodii na divadelní hru. A to je smůla. A to je škoda. Pepek i Oliv by si zasloužili důvtipnější oslavu svého výročí.

Shlédnuté představení: 10. IV. 2010

Autor: Luboš Balák
Režie: Jan Havlice a kol.
Dramaturgie: Luboš Balák
Scéna a kostýmy: Marta Kačorová
Hudba: Mario Buzzi

Hrají:

• Oliv Olivová: Jana Plodková j.h.
• Pepek námořník: Jiří Vyorálek j.h.

Jan Pecháček