Když jsem v mládí přičichl k punku, některé texty hudebních kapel popisujících policisty jako nacisty, kteří po šichtě svléknou uniformu a nazují kanady, mi přišly kapku přehnané. Kniha Patrika Bangy ovšem ukazuje, že právě písničky okrajových skupin byly zoufalým výkřikem popisujícím skutečnou realitu nejchudších, pro které ochrana právního státu neplatila a mnohdy stále ještě neplatí.
Banga ukazuje, že slovo diskriminace, které se pro část české společnosti stalo rudým hadrem, je v porovnání s tím, co se dělo, ještě eufemismus. Bezdůvodné zatýkání, bití, mučení a ponižování Romů na policejních služebnách, segregace ve školách či znepřístupnění kariérního růstu každodenní život Romů nikterak neodlišoval od každodennosti bolševické diktatury, takže je pochopitelné, že pro velkou část sociálně vyloučených nepředstavoval listopad 1989 žádnou sociální ani politickou změnu. Havel byl v romské komunitě vnímán přinejmenším rozpačitě.
Banga popisuje svůj přístup k této realitě zajímavým způsobem. Syrovým a bezskrupulózním stylem líčí svůj v podstatě permanentní boj se systémem, v němž se mu podařilo prosadit zejména kombinací vlastních individuálních předpokladů (čtenářská gramotnost, zručnost, hudební talent, houževnatnost) a souhrou náhod (známosti v parlamentu, vystoupení v televizi…). I tak ale kniha i přes gradaci v podobě angažmá v jugoslávském uprchlickém táboře neopouští hořkost a zmar; v očekávané solidaritě selhává nejen česká společnost, ale i hrabivé neziskovky, romská komunita či humanitární organizace.
Skutečná cesta ven si nehraje na neutralitu a vyváženost; Banga v ní oprávněně ventiluje svůj vztek na ty, kteří mu způsobili bezpráví, aniž by existovala nějaká reálná možnost, jak jej odčinit. Text tak dobře slouží jako určité zrcadlo, černé svědomí polistopadové společnosti. Rasistické vraždy, od nichž česká společnost odvracela zrak, davy nazi skinheadů, kteří zabíjeli Romy a cizince a právní řád to vnímal jako výtržnictví.
Řešení, které Banga nastiňuje, je však ryze individuální, nikoli systémové. Domnívá se, že více studujících Romů může být vzorem těm ostatním. To bezpochyby ano, ale systémové záležitosti jako obchod s chudobou, gentrifikace a umělé vytváření vyloučených ghett zůstávají a větší počet Romů na vysoké škole to nemůže změnit. Síla knihy je tedy zejména v autentičnosti svědectví o věcech, které si bílý příslušník střední třídy možná ani nedokáže představit.
Ukázka: Začínal jsem se skutečně bát. Tihle hoši nevypadali, že by se chtěli na něčem domlouvat. Na stole ležely tonfy a na kachličkách zamřížovaného koutku místnosti byla jasně zřetelná krev. Rozhodně tam už v minulosti někdo byl bit. Začal jsem raději vyndávat věci z kapes na stůl. Když jsem byl hotov, prohledali mě, a zjistili, že jsem nic neukradl. Místo omluvy a trapného vyprovození ven z budovy jsemdostal pěstí. Aby ne, dovolil jsem si nekrást.
Více z LaCultury...
9. července, 2024 Člověk s pádnými důvody může svrhnout celé království. Nebo ne?
Osmnáctiletá Mer je posledním žijícím vodomágem na útěku. Jako dítě se dostala do služeb kralevice a na jeho rozkaz vyhledávala studny nepřátel. Bezpáteřní kralevic je pak otrávil, čímž […]
5. června, 2024 Pacanka Klára Elšíková je redaktorka a spisovatelka. Její kniha s názvem Pacanka mě zaujala svou obálkou a anotací.
Kdo je Pacanka? Je to dívka, která se chová jako kluk. A jak se vlastně má […]
9. května, 2024 Tenhle pokoj se nedá sníst Nicol Hochholczerová je slovenská autorka, která svými povídkami sklidila obrovský úspěch. Kniha s názvem Tenhle pokoj se nedá sníst ji vyšvihla do spisovatelských výšin. Alespoň na […]
4. února, 2024 Slzy z jantaru, válka a dvě pruské rodiny, které se snaží přežít První roky války obyvatelé Pruska téměř nepocítili. To se ale změní po neúspěšné německé invazi do Ruska. Když se válka přiblíží, musí dvě rodiny najít způsob, jak se dostat do […]
29. ledna, 2024 Láska v časech nenávisti Láska si nikdy nebere pauzu. Ani když svět zešílí. Jean-Paul Sartre pozval Simone de Beauvoirovou na schůzku a teď čeká sám v kavárně. Henry Miller a Anais Ninová se milují v Paříži a […]
26. ledna, 2024 Muž, který sází borovici blatku, a jiné příběhy Lorenzo maluje výhradně vlaky, trolejbusy a tramvaje, a to nejen na papír. Má je i na teniskách a prý i na trenýrkách. Pavel ve volném čase sází borovice blatky. Kromě toho má vymyšlený […]
7. ledna, 2024 Planeta nám hoří… ale co dál? Po bestselleru Bez loga a Šoková doktrína přichází kanadská aktivistka a novinářka Naomi Klein s další knihou, která má potenciál stát se kultovním počinem alteglobalizačního hnutí. Klein […]
25. listopadu, 2023 Pláňata Spisovatelka Petra Dvořáková má na svém kontě již několik knih a všechny se mi líbily. Zabývá se v nich běžnými rodinnými starostmi, radostmi a životem.
V knize Pláňata je to podobně. […]