Postglam 21. století ve filmech Davida Lynche

Lost Highway 

1. Lost Highway začíná temnými hrozbami napínavě se rozvíjejícího rutinního života muzikanta a jeho ženy. Miluje ji a ona je mu evidentně nevěrná. On to zcela jistě ví, avšak útrpně přenechává svou bolest zdecimovanému osobnímu nitru. Kazety ve žluté obálce, na nich hrozivé záběry okolí jejich domu, vnitřku bytu a krvavých věcí napovídají společně se zjevením odporného muže v černém, že útrpnost je jen jakýmsi zbožným přáním muzikantovým. Nenáviděné pásky jej jedna po druhé postupně usvědčují z vraždy vlastní manželky. Jsou to vzkazy od něj jemu. To on je vytváří. Muž v černém, autor nahraných záběrů a vidoucí černé svědomí, je on sám. Je jeho klaunským já mohutně se vysmívajícím postglamové kocovině.

2. Lost Highway pokračuje vášnivcovým čekáním na smrt v temném vězení s vysokou ostrahou. Vlivem léků na utišení agonie jej obstoupí představa rozvíjející druhou fantazii. Ta je zpočátku ozářená glamovým sluncem. Hlavní hrdina je zbaven vrásek dospělého života. Propadne nanovo své milované proradné ženě, která je však někým jiným. On není rovněž on. Není jejím vrahem, ale ochráncem opakujícím v mánii omyly. Jinak přerozděluje vražedné velké pravdy, a to tak, aby uchoval vlastní modlu, kterou prvně zabil. Vytrhává ji ze spárů bývalých milenců, ačkoli tuší, že se již brzy setmí a nic nebude odtrhávat. V duchu kriminálních obrazů plných okouzlujících kožených bund, nočních barů a utajených hotelů s ní postupně navštěvuje místa, kde se slunce utápí v temnotě a kde jej opět navštíví muž v černém.

3. Lost Highway končí. Ošklivý kameraman je nejen posměváčkem a černým svědomím, ale rovněž minulým závislým a radikálním já.

Temné cesty

Odmysleme předsmrtné škemrání vlastního nitra o život a domysleme dobrovolnou sebevraždu pocházející ze stejného šílenství. Přimíchejme společnost. Opustili jsme Lost Highway a jsme na začátku Mulholland Drive. Obě cesty vedou do temnoty. Lidé se po nich ochotně řítí. Jsou zamilovaní do druhého, a to i přesto, že jejich vášeň již dávno neodpovídá původní život uspokojující podobě. Volají po návratu euforie a plánují revoluci v lásce.

Mulholland Drive

1. Mulholland Drive začíná, když nádherná tajemná žena s amnézií náhodně uniká v ulicích Los Angeles smrti. Druhá kráska ji vysvobozuje a pátrá po odhalení její identity. Zachráněná je vydána hrdince napospas, a to dokonce i poněkud lesbicky. Ochránkyně dělá konkurz na postavu ve filmu. Touží se stát hvězdou Hollywoodu a má k tomu nejlepší předpoklady. Mohla by být ideální partnerkou mladého idealistického režiséra. Ten si však musí nejprve udobřit „kovbojskou mafii“ a vyrovnat se s tím, že jej vlastní manželka ožebračila. Dojem z hollywoodského ráje na zemi kazí ohyzdný vidoucí bezdomovec, několik vražd, tělo znetvořené ženy a klub Silencio, kde se dozvíme, že velké prostory ve velkých životech plných velkých pravd jsou možná místy, ve kterých žije někdo úplně jiný.

2. Mulholland Drive pokračuje a to, co se původně zdálo jako detektivní zápletka, se nyní jeví jako nikam nevedoucí snůška lživých a nahodilých, byť pochopitelných obrazů, které opodstatňuje doba před usnutím a doba po procitnutí. Původně okouzlující, sluncem a temnotou zalité glamové sny, se postupně  přelévají do konstantní postglamové tmy. Dívka, která ochraňovala, se náhle ukazuje jako osoba potřebující ochranu, jako člověk ochranu nenacházející. Žena chráněná je ve skutečnosti osobou, která ochraňovala a již s potěšením neochraňuje. Režisér se dá dohromady nikoli se snovou ochraňovatelkou, ale se skutečnou bývalou dozorkyní. Úspěšnou herečkou není ta první, nýbrž ta druhá žena. Režisér ožebračil svou bývalou choť a ne ona jeho. Jména a obličeje jsou prohozeny a kostky jsou i nadále vrženy. To jen předchozí blouznění nechalo na chvíli zapomenout.

3. Mullholland Drive končí a je místem, kde se dotváří velký zločin na lidské duši. Ten zločin se však začal utvářet v prostorách vystlaných kamerami a ozářených světly. Kdo ví, o kterém filmu rozhodli kmotři, o kterém závist malého člověka a o kterém talent. Rozhodně však velký filmový sen nefunguje. Osamělá žena bere život své bývalé pečovatelce, nositelce zbytků jejích dávných přání. Následně jej bere i sobě. Nechce již čekat na štěstí. Nechce již čekat na to, až za dlouhou dobu změní silou nově vytvořených pravd svět. Je rázná a kráčí vstříc smrti. Mulholland Drive je místem, kde se začal odehrávat napínavý nadějný příběh. Byl však pouhou iluzí. Mulholland Drive je místem dokazujícím, že LA není zemí hvězd, nýbrž hrobem duševně zhroucených mrtvol a černých bezdomovců.

Revoluce smrti

Vášnivci zažívají pekelné revoluce. Jejich snaha změnit svět přichází často vniveč. Děje se tak ne proto, že to není dost dobře možné, ale proto, že to chtějí příliš rychle. Domnívají se, že bleskový euforický okamžik zůstane navždy při nich. Když jim poté nevydrží, volají jej příliš hystericky nazpět. Revoluce je dítětem hysterie. Revoluce existuje v profesi, v lásce i v pomstě. Revoluce je prudká změna a prudká změna vyžaduje prudké reakce. Čím je reakce prudší, tím je rychlejší. Čím je reakce rychlejší, tím více se plýtvá energií nutnou k životu. David Lynch vypráví příběhy o lidech, kteří plýtvali natolik, že stanuli na prahu vlastní smrti. Lost Highway a Mulholland Drive patří mezi autorovy nejkrutější filmy. Spousta lidí je nechápe, jelikož je při pokusech o vlastní výklad příliš nakažena iluzí objektivní reality a subjektivní přízemnosti. Prohlašuje proto, že nemají logiku a že jsou pouhým podvodem. Kdo však přistoupí na jistou cestu, najde jejich srozumitelný, fragmentovaně ucelený smysl podobný zážitkům osobního pekla, které se mu samotnému již někdy v životě přihodily.

http://thegroundaxe.blogspot.cz

Ivan Karas