Přehlídka amatérského filmu

Přehlídka amatérských filmů nabídla k shlédnutí celkem 61 filmů (od 43 autorů) ve vyhlášených kategoriích: dokumentární a reportážní film, animovaný film, experiment, videoklip, hraný film do 30 minut a hraný film nad 30 minut. Filmy byly promítány v devíti soutěžních blocích ve dvou sálech kina Svět. Ke konci festivalu bylo uděleno 12 cen včetně zvláštních cen poroty. Pravidlem účasti v soutěži bylo, že se nesmí účastnit student, který natočil svůj snímek v rámci filmové školy. Nepřípustné byly také například snímky určené pro komerční účely. Poplatek činil za každý projekční blok 20,- Kč. K porotě patřili: režisér a nezávislý producent Tomáš Kepka, filmový teoretik a historik Martin Švoma a  dramaturg Jiří Kunst.

Produkce festivalu nebyla zjevně zcela v pořádku, například programové letáky byly v kině Svět k dostání až v den uvedení přehlídky. Také by se v programové brožuře našly drobné nedostatky: například zcela chyběla informace o vyhlášování výsledků a následná diskuse. Také postrádám informaci o roku vzniku filmů. Soutěž byla pravděpodobně málo propagovaná, protože divácky účast byla velmi nízká. Rozkolísanost produkční stránky  vysvětlil ředitel přehlídky  Petr Lášek v závěru festivalu finanční krizí. „Poprvé se festival konal bez účasti Dětské filmové zahrady,“ řekla mi také mladá členka organizačního týmu, která nechtěla být jmenovaná. (Dětskou zahradou měla na mysli celostátní soutěž dětských filmů). Dalším faktorem divácké neúspěšnosti mohlo být také slunečné a teplé počasí.

Tématově byly snímky opravdu různorodé – od autobiografické tematiky přes vztahová temata k vyloženě odpudivým filmům s násilnickou a kanibalskou tematikou. Občas se dokonce zdá, že autoři mnohem  lépe exhibují tématem, než filmují. Sama jsem se účastnila přehlídky 3 bloků soutěžních filmů a často na mě padala beznaděj, protože velká část snímků připomínala domácí video bez výrazných uměleckých ambic. Z některých snímků je zkrátka člověk občas docela „paf“. Najít nějaký skutečný talent je podle mě těžké, je to stejné jako objevit malý diamant ve stokilové suti. Několik světlých výjimek  by se ale přeci jen našlo, některé dokonce překvapují řemeslnou profesionalitou – zmiňme například výtvarně poetický dokument  o Leoši Janáčkovi „Z listů důvěrných“ (režie Eduard Mocek)  nebo sugestivní hraný snímek „Konec dobrodružství“ od Petra Kubíka, kde si zahrál známý televizní herec Martin Písařík.

Při přemýšlení nad filmy natočené neprofesionály člověka  napadne, jak tyto snímky vlastně hodnotit, jaká použít kritéria? Nějaká přísné požadavky na technické parametry použít zřejmě nelze. Něco jiného je však posuzovat obsahovou a dramaturgickou složku filmu. Mne osobně nejvíce zaujal  film „Křižovatky“ (režie Michal Tlustý, 8 minut), který sice má řadu nedostatků, ale mne  nadchl  především tématem, který by se dle mého názoru báječně hodil do celovečerního filmu. Snímek vypráví o partnerské dvojici –  dívce a spíš submisivním chlapci, kteří se na silniční křižovatce začnou hádat, takže se jejich vztah symbolicky také dostává „na scestí“.  Určitým paradoxem je, že film sám o sobě se se svou vlastní nedopracovaností dostal  vlastně také „na scestí“. Snímek je totiž dramaturgicky nedotažený,  postrádám hlubší sondu do vztahu zmiňované dvojice a také nějakou důmyslnější pointu. Je tedy z velké části nezvládnuta stavba příběhu. Domnívám se také, že snímek by rozhodně snesl větší délku. Film získal zvláštní cenu za od porotce Martina Švomy za „důsledný minimalismus a koncentrovanou výpověď“.

Jako relativně povedenou parodii (pravda, trochu drsnou)  s viditelnou nadsázkou a herecky zvládnutou považuji hraný film „Na vlastní pěst – sídlištní řezník“ (režie – Lukáš Hrdlička), která si bere na mušku senzacechtivost reportážních snímků televize Nova. Dokonce se divím, že film nezískal žádnou cenu, což je možná dáno úplným závěrem filmu (dle mě nevěrohodným a neetickým – i parodii musí člověk „věřit“), který snímku podráží nohy. Dalším počinem, tentokráte skutečně humorným, je dokument „Verdi na výletě“ (režie Václav Jágr), který získal cenu za technologii. Film je vyprávěn a komentován očima pejska a natočen na fotoaparát. (Seznam všech vítězných snímků naleznete na webu www.paf.cz)  Dalším výrazným snímkem je dobře sestříhaný dokument „Lúca“ (režie Martina Anderlová, Lukáš Němeček), který mapuje předčasně ukončený život středoškolské studentky. Film zaujme množstvím vyzpovídaných osob (kamarádi, učitelé), prakticky vůbec ale zde není vykresleno její rodinné zázemí a všeobecně zde chybí nějaký hlubší ponor do života Lucie.

Po vyhlášení cen v sobotní večeru následovala diskuse, při které vládla příjemná atmosféra. Porota diskutovala s autory snímků o jejich filmech, dokonce někteří radili začínajícím filmařům, v čem by mohli své materiály vylepšit.

A co popřát Festivalu amatérských filmů na závěr? Aby pro  příští ročník  získal mnoho bohatých sponzorů a podařilo se mu získat distribuci do klubových kin.

Redakce