První pravidlo zní: Přečíst si Klub rváčů

Joeovi vyhoří byt, tak mu Tyler nabídne, aby šel bydlet k němu. Každou sobotu večer se ve sklepě perou. Postupně se o klubu rváčů dozvídají další muži, přestože první pravidlo klubu zní: Nemluvit o klubu rváčů, druhé pravidlo zní: Nemluvit o klubu rváčů a třetí pravidlo zní: Nemluvit o klubu rváčů. Postupem času se klub rváčů přesune do sklepení různých barů a brzy se dostane i do okolních amerických měst. Joe tak během dne potkává barmany, číšníky, lékaře, advokáty s všemožnými zraněními. Sám Joe chodí do práce s otevřenou ránou ve tváři, z čehož jeho šéf nemá příliš radost.  Aktéři rvaček se mnohdy mlátí až do bezvědomí. V klubu je vše dovoleno. Muži z nejrůznějších sociálních vrstev a věkových skupin ze sebe potřebují vydat energii, které nemohou dát volný průchod přes týden, když se musí v práci přetvařovat nebo snášet ponížení.

Klub rváčů ale není jedinou aktivitou Tylera Durdena. Joe nepřestává být fascinován Tylerovou podnikavostí. Jednoho dne začne vařit z tuku mýdla a prodávat je. Aby ušetřil a zároveň vydělal, využívá tuk z liposukcí prováděných na drahých klinikách. Svou nenávist ke konzumní společnosti projevuje i jako číšník. Po nocích si přivydělává v luxusních restauracích, kde hostům do polévek tajně přimíchává svou moč nebo sperma. Také se živí jako promítač v kině, kde zařazuje porno fotky během filmu po dobu ani ne jedné vteřiny. Tyler si dělá alibi. Kdyby ho chtěli vyhodit, řekne, co všechno prováděl. Joe Tylera obdivuje. Sám je ve spárech mezinárodní korporace testující automobily. Úděl zaměstnance ho nebaví a plánuje z práce odejít. Podobně jako Tyler má v záloze důkazy, které odhalují, jak se schvalují automobily do provozu, i když jsou životu nebezpečné.

Kromě Tylera vystupuje v životě hlavního aktéra ještě jedna důležitá osoba – Marla Singerová. Joe se s ní setkával na terapeutických sezeních. I ona lhala. Žádnou smrtelnou chorobu neměla. Joe ji za to nesnášel, ale vyhledával ji. Nemohl bez ní být. Nakonec mu ji přebral Tyler. Marla se s Tylerem nikdy neobjevovala společně, což přišlo Joeovi divné.
Marla se s Joem setkává stále častěji a spolupracuje s ním na dalším Tylerově počinu – projektu Zmatek. Členové se rekrutují z Klubu rváčů a účastní se nebezpečných aktivit, které někdy končí i vraždou. Cílem je jediné – ukázat té zpropadené společnosti, že žití v přepychu vám život nezachrání.

SPOILER ALERT

Joe a Tyler. Dvě osobnosti. Jedna obdivuje druhou. Joe chce být jako Tyler. Joe trpí nespavostí. Tyler mezitím, co Joe spí, vymýšlí a realizuje své projekty. Jenže Joe nespí. Tyler je jeho alter-ego. Joe je Tyler. Tyler je Joe. Všichni se mu snaží vysvětlit, že právě on založil Klub rváčů. Účastníci rvaček mu říkají „pane“. Joe cítí, že neprávem. Vždyť přece celou akci vymyslel Tyler. To Tyler spal s Marlou. Tyler močil lidem do polévek. Tyler ukazoval v kině návštěvníkům sprosté obrázky. Ale Tyler nestojí na střeše firmy, kde pracuje Joe, a nehodlá ji vyhodit do povětří. Stojí tam Joe.

Chuck Palahniuk (*1962) se narodil v americkém státě Washington. Vystudoval žurnalistiku, ale začal pracovat v továrně na nákladní automobily. Jeho prvním knižním počinem byl román Neviditelné nestvůry, s nímž ho v nakladatelství odmítli. V roce 1996 vydal knihu Klub rváčů, která se dočkala filmového i divadelního zpracování, byla přeložena do dvou desítek jazyků a získala si oblibu čtenářů po celém světě. Následovaly knihy Zalknutí (2003), Ukolébavka (2005), Deník (2006), Strašidla (2005), Rant (2007), Snuff (2008), Pygmej (2009), Životopis (2010) a Prokletá (2011).

Palahniuk ve svých knihách zobrazuje zvrácenost konzumní společnosti. Ta neustálá potřeba hromadit materiální věci, přetvařovat se, honit se za kariérou, chodit do honosných restaurací, žít a přitom nežít, motat se v začarovaném kruhu, konzumovat iluzi, nestíhat se ohlédnout zpět, nemyslet na lidi, nemyslet na sebe, vítězit a nebojovat, schovávat se za luxus, žít pro věci, prodávat sebe, zpronevěřit duši výměnou za nábytek z Ikey.

Tak velký úspěch Klubu rváčů žádná jeho pozdější kniha nepředčila. Kniha rozpoutala doslova šílenství. Firma Donatella Versace začala do mužského oblečení našívat žiletky a nazývat to „styl klub rváčů“. Americká kapela Limp Bizkit přišla s nápisem „Dr. Tyler Durden doporučuje pro zdraví dávku Limp Bizkit“. V brazilských nočních klubech se konaly bitky ve stylu klubu rváčů. V Texasu se prodávala trička s nápisem „Zachraňte Tylera Durdena“. Někteří muži si začali na rukou vyrábět louhové polibky. A bezpočet dalších věcí. Palahniuk tvrdí, že nevymyslel nic, co by předtím nedělalo milion lidí. Možná má pravdu. Možná ne.

Úryvek z knížky:
Devět minut. Znáte Tylera Durdena? Možná je to támhleten chlapík, co má napuchlé oko a zřejmě přeražený nos. Tenhle příběh vlastně začal úplně nenápadně, úplně normálně: když věci z mého bytu, věci koupené v IKEA, vyletěly oknem z patnáctého patra. Protože ten byt vybouchl. Protože tam vybouchl plyn. Sedm minut. Tenhle příběh možná začal tehdy, když jsem si jednou zašel na nudapláž. Tyler tahal z moře kusy dřeva, dělal půlkruh ze špalků a já ho sledoval. Pak si sedl se zkříženýma nohama do stínu těch špalků a zeptal se mě, kolik je hodin. Pět minut. Možná to začalo až tehdy, když jsme spolu bydleli. Když mi nasypal na ruku louh. A pak mi dal vlhký polibek právě na to místo. Když smícháte louh s vodou, rozpustí to dřevěnou lžíci. Byla to nejskvělejší chvíle v mém životě. Byla to meditace… A pak ještě Marla. Celou noc jsem snil o tom, jak klátím Marlu. A jednou ráno jsem uviděl v záchodové míse použitý kondom. Tři minuty. A pak přišel Projekt Zmatek. A Záškodnický výbor Projektu zmatek. A Útočný výrob projektu zmatek. A pak klub rváčů, málem bych na něj zapomněl. Kluby rváčů v různých městech. Vy neznáte Tylera Durdena? Vy nevíte, co je klub rváčů? To je vlastně dobře, protože první pravidlo klubu rváčů je nemluvit o klubu rváčů! Jednou jsem se zeptal číšníka, jestli nezná Tylera. Podíval se na mě překvapeně a odpověděl. Tyler jste přece vy, pane. Tyler jsi přece ty. A já nejsem jsem Tyler Durden. Jedna minuta.

Klub rváčů (Fight Club) byl také zfilmován. Roku 1999 vznikl pod režisérskou taktovkou Davida Finchera. Fincher si s námětem poradil nejlépe, jak mohl. Do hlavních rolí obsadil Edwarda Nortona (vypravěč), Brada Pitta (Tyler Durder) a Helen Bonham-Carterovou (Marla Singerová). Existuje málo knih, které si můžete přečíst i po zhlédnutí filmu, aniž by vám vadila předem nastolená představa, vybrané postavy a způsob zpracování. To samé platí i naopak. Z filmu ani čtenář nemůže být zklamaný.

Ivana Bednářová