Relikviář Sv. Maura je opravdový poklad

Relikviář svatého Maura je příkladem románského zlatnictví nebývalé výtvarné i řemeslné kvality. Svou hodnotou je tento předmět srovnatelný s korunovačními klenoty, je však starší a umělecké práce jsou zde provedeny ve větším rozsahu.

HISTORICKÝ ASPEKT RELIKVIÁŘE

Schránka na ostatky svatých ( tj. relikviář)  byla zhotovena pro benediktinské opatství z 11. století, které leželo v belgickém Florennes. Zdejší biskup Gérard de Rumigny získal v první třetině 13. století z francouzské katedrály v Remeši řadu relikvií. Mezi nimi byly i pozůstatky sv. Jana Křtitele, sv. Maura a sv. Timoteje. Záhy pro ně byla zhotovena důstojná schránka, kterou si bohatý biskup mohl dovolit.

Sv. Maur:

Maurus žil údajně ve 3. století a byl synem římského senátora a oblíbeným žákem sv. Benedikta z Nursie. Znal se s ním už od dětství a vyrůstal tak pod jeho vlivem. Toužil po dokonalém duchovním životě a žil asketickým životem, zvlášť v době půstu, kdy nechtěl ani spát v leže. Jako křesťan tělem i duší víru nejen vyznával, ale i šířil. Římskými úřady byl proto zajat a nakonec také popraven. I ve vězení však stihl pokřtít několik lidí.Maurus měl údajně mimořádný dar uzdravování. Proto také bývá vzýván s prosbou o různá uzdravení.

Sv. Maur je patronem měditepců a uhlířů.
Jeho atributy jsou voda, opatská berla a meč, kterým byl popraven.

Až do Velké francouzské revoluce zůstal relikviář ve Florennes. Roku 1798 byl klášter zrušen, jeho archiv vypálen a movitý majetek z větší části rozkraden. Jednou z mála památek, která se zachovala uložená v místním farním kostele, byl právě relikviář sv. Maura. Když farnost roku 1838 nabídla poničený relikviář k prodeji, koupil ho za 2500 franků vévoda Alfréd de Beaufort. Šlechtic ho nechal na své náklady za 3000 franků opravit a poté památku zapůjčil na světovou výstavu v Bruselu (1898). Po skončení výstavy nechali Beaufortové v roce 1889 převézt relikviář na své nové sídlo v Bečově nad Teplou.

Na konci druhé světové války musela však celá rodina jako šlechta loajální s fašistickým Německem opustit Československo. Heinrich a Friedrich Beaufortové byli podle archivních podkladů členy NSDAP a příslušníky SS. Před útěkem zřejmě ukryli relikviář do zásypu podlahy bečovské hradní kaple v domnění, že se pro něj brzy vrátí. Než však vzácná památka znovu spatřila světlo světa, ležela celých čtyřicet let v hlíně, vystavená vlhkosti a korozi.

V roce 1984 začal o odkoupení blíže neurčené historické památky, ukryté na území Československé republiky, vyjednávat obchodník z USA Danny Douglas. K vyjednávání byli přizváni i kriminalisté, kteří měli za úkol zjistit, o jaký předmět má obchodník zájem. Díky několika informacím, které vyšetřovatelé od Douglase získali,  se nakonec podařilo vytipovat, že má podnikatel zájem o relikviář sv. Maura. 4. listopadu 1985 začali detektivové pod vedením  Františka Maryšky systematicky prohledávat celý bečovský areál. Už o den později byl relikviář v zásypu hradní kaple objeven.

Truhla byla v dezolátním stavu. Dřevěné jádro bylo dokonce natolik ztrouchnivělé, že nebylo možné odhadnout původní velikost schránky. Restaurátorské práce započaly až roku 1991, po vyjasnění majetkových a vlastnických vztahů. Náročného a dlouhého procesu restaurování se ujal Státní úřad památkové péče v Plzni. Kompletního dokončení se relikviář dočkal v roce 2002. Relikviář sv. Maura zůstal jako jediný svého druhu ve světském majetku a nepoužívá se k liturgickým účelům.

UMĚLECKÝ ASPEKT RELIKVIÁŘE

Relikviář sv. Maura se řadí do skupiny domečkových (tumbových) relikviářů. Svou podobou i dobou vzniku se podobá například relikviáři uloženému v německých Cáchách. Přesto se ztvárněním v mnoha detailech od jiných relikviářů této oblasti odlišuje a nemá proto přímé srovnání. Doposud se tak nepodařilo určit, ve které zlatnické dílně vznikl.

Uvnitř relikviáře vyloženého dvěma druhy látky lemované koženými pásky byly nalezeny kosterní pozůstatky sv. Jana Křtitele, sv. Maura a sv. Timoteje, textilie různého stáří a z různých částí světa nebo zbytky kůže, z nichž některé jsou zřejmě zbytky obuvi.

Schránka má obdélníkový půdorys. Původní dubové jádro bylo během restaurování nahrazeno novým ořechovým. Tento dřevěný korpus zdobí soubor dvanácti reliéfů, čtrnácti sošek z pozlaceného stříbra, drahé kameny, polodrahokamy, antické gemy a emailové destičky, které střídají filigrány ze zlacené mědi.

Po umělecké stránce především zaujme zpracování sošek a reliéfů, které řadí relikviář k nejvýznamnějším památkám v celoevropském středověkém kontextu. Všechny sošky jsou zhotovené ze stříbra zlaceného v ohni, tloušťka kovu se přitom pohybuje v řádech milimetrů. Upoutá zde na románskou dobu nebývalá živost provedení a expresivita — oduševnělé výrazy apoštolů mají portrétní rysy, reliéfy zase vynikají nápaditou kompozicí.

Slovníček:
Email – glazura, smalt
Gemy – kameny, drahé kameny a polodrahokamy zdobené rytím do hloubky nebo plasticky vystupujícím reliéfem
Filigrán – druh zlatnické ozdoby

Nezvyklé je také zpracování starozákonních výjevů na emailech. Netradiční a cenné jsou i antické gemy vsazené do filigránových prvků relikviáře. Motivy na nich vyryté často měří jen jeden centimetr.

Na jednom čele truhly trůní postava Ježíše Krista, na opačném se vyjímá soška sv. Maura. Po stranách relikviáře sedí v mělkých nikách dvanáct apoštolů.

Na jedné straně střechy představuje šest kruhových reliéfů výjevy ze života sv. Maura a jeho druha sv. Timoteje. V dalších šesti reliéfech na opačné straně střechy se odehrávají nejdůležitější události ze života sv. Jana Křtitele. Také reliéfy byly zhotoveny ze stříbra zlaceného v ohni. Hřeben střechy pak završují velké horské křišťály.

Relikviář svatého Maura je druhou českou nejvýznamnější památkou hned po korunovačních klenotech. Z uměleckého i z historického hlediska je velmi vzácný, jeho hodnota je nevyčíslitelná. Zlato, stříbro, drahé kameny. To vše bylo v podobě relikviáře zakopáno v zemi. I přes uvedené skutečnosti na tento opravdový poklad česká veřejnost zapomíná.

Veronika Schieblová

Miluju hudbu. Zpívám. Miluju film. Na ty jen koukám. Tak jest:)