Richey Edwards – nezapomenutelná tvář Manic Street Preachers

Richey byl už od dětství velmi inteligentní a to jak doma, tak ve škole. Domácí zázemí mu místo matky vytvořila milující babička. Jednoho dne založil jeho kamarád Nicky kapelu Betty Blue (původní Manics), do ní se následně dostal i Richey a ujal se elektrické kytary a textů, namísto původního Flickera.

V prvních fázích přitahovala fanoušky hlavně image kapely, tedy našminkovaní Richey a Nicky. Pak také arogance a kontroverzní politické názory či hesla v textech. Manics byli opravdu maniakální kazatelé z ulice, kteří svým výstupem ovlivnili spoustu lidí.

Richey vkládal do textů opravdu hodně. Staly se jeho vlastní zpovědí. Dával v nich najevo své stavy, myšlenky, emoce a proto působily a stále působí hodně silným až neutišitelným dojmem.

Vše vyvrcholilo rozhovorem pro New Musical Express, kde byli Manics tázáni, jestli opravdu myslí vážně to, co dělají a o čem zpívají. Richey si tehdy vyřezal do své ruky „4REAL“ na důkaz, že to myslí smrtelně vážně. Rána byla tak hluboká, že se musela nechat zašít. Tento incident způsobil takový poprask, že se několik týdnů nemluvilo o ničem jiném. Paradoxně to přineslo kapele ještě větší slávu. Sony Music s nimi podepsala smlouvu a desky se začaly prodávat ve velkém. To šlo ruku v ruce s různými dalšími excesy a skandály, jako bylo zranění člena ochranky kytarou, nebo neurvalé chování při předávání cen apod.

Asi nejvíce se Richeyho deprese projevily na albu „Gold Against the Soul“. V té době byl Richey ovlivněn Vincentem Van Goghem a jeho sebevraždou. Van Goghova poslední slova také nese název písně „La Tristessee durrera“, tedy smutek zůstává.

Z Manics se staly celebrity první kategorie a snad i to mělo za následek pozdější události. Pod tlakem médií, fanoušků a snad kvůli jisté duševní labilitě už to Richey jednou prostě neunesl a po asijském turné se pořezal nožem, který byl dárkem od jednoho z fanoušků. Následně on i jeho přátelé usoudili, že by bylo lepší dát se do rukou specialistů. Avšak zdá se, že specialisté příliš nepomohli.

Richey nebyl jediný, kdo měl ve skupině problémy. Celá kapela procházela krizovým obdobím plným rozbitých kytar, alkoholu a pláče v hotelových pokojích. Každý se s tím vypořádával po svém a Richey své deprese schovával pod vrstvou make-upu a utápěl v alkoholu a textech.

Uplynul nějaký čas od vydání nového alba Manics „The Holy Bible“. Richey se vrátil z léčebny, kapela se uklidnila a vše vypadalo, že se vrací do starých kolejí. Jakoby zmizely problémy, zmizely deprese, zmizela krize, jenomže nadešel den, kdy zmizel i Richey. Zrovna když se mělo jet na tiskovku před americkým turné, se Richey prostě neukázal. Jeho auto bylo o dva týdny později nalezeno u známého mostu sebevrahů, ale Richeyho tělo se nikdy nenašlo.

Je tomu už přes 16 let, co se 1. února 1995 Richey doslova ztratil ze světa. Jsou různé spekulace o tom, co se mohlo stát. Jednou z nich je, že stále někde žije a druhá tvrdí pravý opak. Nicméně pravdou je, že to až do dnes nikdo neví.

Eva Peterková

Maminka mi vždycky říkávala, že Jsem velký lajdák!