Romány pod lampou? No fuj…ty čteme jen tajně pod dekou, nebo ne?

Láska – nesmrtelné téma míhající se díky tisíceru svých tváří v nekonečném množství žánrů literárních i filmových. Jen si přiznejte, že k sebeakčnějšímu filmu patří také krásné ženy nebo kolik hrdinů fantasy má svou drahou polovičku. Pravda lovestory tady netvoří hlavní dějovou linku, od toho jsou speciální odvětví, soustřeďující se na červenou knihovnu. Erotika, vtípky, u nichž se zlomíte v pase nebo dobrodrůžo a životní překážky, nad kterými tuhne krev v žilách. Ano, i takové umí být čtení pro ženy.

Většině z mých známých naskakuje při tomhle termínu lehká kopřivka. Jsou to skalní přívrženci fantasy, detektivních příběhů nebo klasiky. Přesto je občas načapáte, že mají v knihovničce zašitou nějakou tu „oddychovku“. Literatura pro ženy totiž většinou v lidech vyvolává obraz sladkobolných románků jak se On a Ona potkali, překonali nesnáze osudu i své vlastní osobnostní bloky a začali společný život a v tu chvíli byli nevýslovně šťastni. Střih a titulky, neboť umět včas přestat, je správnou metodou pro osvěžení unaveného mozku pracující ženy. Jenže i knihy pro ženy, jako každý letitý žánr na stromu literatury, zahrnují několik výhonků zaměřených na uspokojení svých čtenářek (a najdou-li se pak i čtenářů). Nevěříte? Stačí se trošku pobrouzdat internetem a narazíte na množství rozhovorů. Tak si je trošku omrkněme.

Asi nejprofláknutější firmou v oboru jsou harlekýnky. Když procházíte obdobím dívčího dospívání a vaše hormony se bouří, narazíte v knihovně na stohy úzkých paprebacků či brožovaných sešitků s příběhem nabušeným romantikou, ať už je to váš styl nebo ne. Listováním po jejich historii jsem objevila rozhovor s e zkušenou čtenářkou Janou, která radí: „ Zaprvé: jak má harlekýnka bílý obal, ruce od ní pryč. Je leda pro druholigový čtenáře, co mají veškerý erotično spojený s nekonečnym promýšlením pro a proti zakončený políbením hrdinů na poslední straně.O něco odvážnější porci vášně servírujou knížečky s obalem červeným. Vidíš barvu růže a lásky, je konečně na co se těšit. Ale samotným vrcholem jsou obaly barvy vínovo-lila.“ Taky se tady dozvíte, že termín harlekýnek je obecným pojmenování přejatým od Kanadské známky Harlequin, která se stala legendou – 160 000 000 kopií se prodalo jen za rok 2006. Ah, jak se to zdá to dávno. Ostatně celý článek najdete zde: http://www.vice.com/cs/read/vice-prvodce-harleknkami-aneb-dezir-za-ptku.

Dnes naopak největší boom zažívá návrat erotických románů, způsobený trilogií E. L. Jamesové, odstartovanou prvním výtiskem: 50 odstínů šedi. Dějiny erotické literatury mi byly odtajeny v rozhovoru s dlouholetým odborníkem a sběratelem J. Schwarzem (http://www.inflow.cz/s-josefem-schwarzem-o-eroticke-literature-jeji-novodobe-cenzure-svobodnem-citeni-v-erotice-sexualite) a čelist mi šla dolů: „Stručně a velmi zjednodušeně: až do první poloviny 20. století byla erotická literatura jednou z mála platforem, která zpřístupňovala ztvárnění lidské sexuality. Z toho důvodu byla erotická literatura zakazována, což v podstatě začalo ihned po vzniku knihtisku. První cenzurní seznamy, nejen pro erotickou literaturu, vznikly už v 16. století.“ To nám ve škole teda neřekli! Vám jo? Dále jsou uvedena díla a jména autorů, která už jsou člověku minimálně povědomá – Flaubert, Zola, Lawrence- a překvapivě také Werich & Voskovec a jejich Erotická revue. Pokud byste ale chtěli osobní doporučení, tak vítězí novela Lady Fuckingham z fantazie irského spisovatele Oscara Wilda.

Další silnou skupinu tvoří životopisné romány, ať už smyšlené nebo založené na skutečné události. Příkladem za všechny jsou příběhy z Afriky Corrine Hofmannové (Bílá masajka, Afrika-má láska) nebo příběhy osudových lásek, jako je kouzli Nicolas Sparks (na jeho knihy mám sílu, tak jednou za deset let, neboť mi vždycky toho sympatického hrdinu dramaticky odpraví). No a samozřejmě také humoristické romány – například světoznámá hrdinka Helen Fieldingové – baculatá blondýnka s nevídaným nadáním pro trapasy, Bridged Jonesová, jejíž příhody poprvé vyšly v r. 1996 a dočkaly se pokračování i úspěšného filmového zpracování obou dílů s legendárním obsazením.

Svůj díl na trhu mají také povídky. Z nich pak mám ráda Edici Česká povídka, která obsahuje 37 svazků, ve kterých se několik známých českých autorů věnuje společnému tématu ať už se jedná o vztahy matek a dcer, detektivní nebo psychologický nádech, erotično nebo vánoční svátky. Ostatně pod tento žánr bychom mohli zařadit i příběhy prolínané z úhlů několika aktérů, např. Pohádkář Barbary Nesvadbové (ačkoli heslovitější knihu jsem v životě nepročetla) nebo Lucie, v pozici stromu od Beáty Matyášové (na kterou se chystám už kvůli tématice jógy).

Kapitola sama pro sebe jsou pak knihy sebepoznání, častokráte pojaté jako studium vlastního druhu, tedy žen, a probádání myšlení druhu opačného, tedy mužů. Z nich jsem měla tu čest jen s dílem manželů Peaseových – Proč muži lžou a ženy pláčou. A tu můžu vřele doporučit. Původně jsem myslela, že mi budou do hlavy tlačeny nesmysly a hesla, kterak klofnout svou drahou polovičku a knihu otevřela z čiré zvědavosti, se sarkastickým zábleskem v oku. Po pár řádcích jsem se ale ze srdce smála, upřímným poznatkům z jejich dlouholetého manželství a radám, kterak nastalé peripetie řešit s důvtipem.

Takže číst nebo nečíst literaturu pro ženy? Rozhodně číst, ačkoli se obávám, že i nadále jaksi pokradmu, zabalené do novinového papíru či skryté pod přebalem jiné knihy, neboť čtení pro ženy bude i nadále považováno za cosi ulítlého, co je třeba si umět obhájit. No a co si o tomhle žánru myslíte vy? Napište nám do komentářů=)

Renata Dorňáková

Co o sobě říci? Žiju v malebné krajince Vsetínských Beskyd a snad právě proto mám ráda spoustu věcí, které souvisí s přírodou. Jako skoro všichni Valaši, i já jsem hodně tvrdohlavá a stejně tak přátelská; ráda poznávám nové lidi a zkouším nové věci. V etapách relaxace (od programu motorová myš) pak není nad šálek lahodného maté a dobrou knihu s uchvacujícím příběhem.